Zálom: Proč budu volit formou neplatného hlasu

Zálom: Proč budu volit formou neplatného hlasu

Už za pár dní se otevřou volební místnosti, čímž vyvrcholí několikaměsíční souboj kategorických myšlenek, pevných názorů, promyšlených politických stanovisek. Tedy, správněji řečeno, měl by vyvrcholit. To, čeho jsme totiž byli během prezidentské volební kampaně svědky, má daleko spíše úroveň další řady televizní show Česko hledá superstar.

Nechci v žádném případě rozebírat, zda bylo před deseti lety správné prosadit přímou volbu hlavy státu, aniž by došlo k výrazné úpravě jejích pravomocí tak, aby mandát získaný přímo od občanů, měl náležitou váhu. Nechci spekulovat o tom, zda na počátku změny volebního systému stála spíše bezradnost stranických činitelů, zda jsou schopni nabídnout parlamentu skutečné osobnosti, nebo jestli cílem bylo skutečně posílení demokratických mechanismů naší republiky.

Jedno je však jisté: jestliže by se měl prezidentem stát člověk, za kterého mluví dlouhé roky aktivní politické práce a jenž je nositelem pevných postojů, a s nímž sice může velká část veřejnosti nesouhlasit, ale přesto si dokáže vydobýt respekt a přesvědčivě vystupovat jako lídr národa, nikdo takový se nám v blížících se volbách opět nenabízí. Jako by samotný mechanismus přímé volby byla pouhá vějička, návnada na důvěřivé občany, kteří tak snadno získají pocit, že mají věci ve svých rukách. A že na jejich výběru záleží. A že je jejich občanskou povinností si vybrat.

Volit ve svobodných, otevřených a férových volbách je bezpochyby naše zásadní politické právo. Podobně jako právo na aktivní a hlasitý nesouhlas s vládní politikou, které je nám postupně omezováno pod pláštíkem tzv. boje proti dezinformacím. Právo však není povinnost. A chceme-li být aktivními voliči, ale přesto dát najevo, že defilé prezidentských kandidátů nám daleko spíše připomíná odporné pouťové panoptikum, nemáme žádnou morální povinnost takové představení posvětit svým voličským hlasem.

Včerejší volební debata na veřejnoprávní České televizi podle mého názoru potvrdila stav věcí. Pokud někomu stačí prázdné fráze od rychlokvašek, o nichž ještě nedávno nikdo nic neslyšel, pokud někomu stačí prázdný konformismus se vším, co pochází od Evropské unie, i kdyby šlo o evidentně iracionální a zhoubnou zelenou politiku, nebo pokud někomu stačí lži a výmysly o odvolání vlády, třebaže něco takového nemá oporu v Ústavě, prosím – výběr je bohatý. Jestliže čekáme od politiků skutečnou osobnost a nikoliv omyvatelnou faleš a bezobsažné floskule, které se kdykoliv dají vzít zpátky, pak nás musí jednotliví kandidáti urážet.

Něco takového si můj hlas nezaslouží. Budu tedy volit neplatným hlasem a je to jediná možnost, kterou jako pravicový volič mám.

Někdo by snad mohl namítnout, že neplatný hlas je přece to stejné, jako se do volební místnosti vůbec nedostavit. Já se však domnívám něco jiného.

Nepřijít k volbám totiž není vyjádřením ničeho. Nevolit vůbec totiž znamená zařadit se mezi dav bez názoru. Neplatný hlas (tedy nejlépe dva lístky v jedné obálce raději než prázdná obálka či poničený lístek) ale vyjádření názoru je: chci volit, mám snahu volit, mám na dění v naší zemi jasný názor, ale tato nabídka je zkrátka něco příšerného. (Samozřejmě se pak nabízí další reakce: proč nejdete kandidovat sám? Proč strana, kterou podporujete nebo jíž jste členem, nepostavila vlastního kandidáta. Ale to už je zase jiný příběh.)

Neplatné hlasy jsou totiž uvedené ve statistikách. Jsou to lidé, kteří skutečně přišli volit, zatímco počty občanů, kteří se rozhodli zůstat doma, vypovídají spíše o úrovni občanské ignorance v naší zemi. Co kdyby voliči odmítli myšlenku, kterou nám podsouvají média prostřednictvím statistik, debat a volebních kalkulaček, že si někoho vybrat musíme? Jestliže by neplatných hlasů bylo dejme tomu pět procent, šlo by o velmi významný signál.

Je potřeba zásadně odmítnout hloupá vydírání typu „Nebudeš-li volit Babiše, dostane se na Hrad Nerudová“ nebo „Když nebudeš volit Nerudovou, pomáháš Babišovi.“ Já volím podle svých dlouhodobých a dnes již neměnných názorů na to, jak má politika v naší zemi vypadat a co je politickým a morálním ideálem. Jestliže se nikdo takovému ideálu nepřibližuje v žádném z myslitelných ohledů, odmítám si vybírat mezi morálními a duševními trpaslíky. Stejně tak odmítám měřit, zda náhodou jeden z nich své soupeře nepatrně nepřevyšuje. Jak jsem již napsal výše, přeji si prezidentskou kampaň jako souboj kategorických myšlenek. Ne jako souboj různých projevů, forem a druhů myšlenkové prázdnoty. Prázdná a hloupá Danuše Nerudová. Prázdný a hloupý Petr Pavel. Prázdný, hloupý a ještě k tomu ničemný Andrej Babiš. Rozhodovat se mezi nimi je nedůstojné. Stejně tak považuji za nedůstojné upnout se ke kandidátům, kteří se teprve nedávno odněkud vynořili, aby svoji politickou kariéru započali kandidaturou na funkci, která má být ve skutečnosti jejím vyvrcholením.

Zapomeňte prosím na všechny možné volební kalkulačky a průzkumy. To je totiž jeden obrovský podvod. „Nevíte, koho volit? Vyplňte si kalkulačku! Kalkulačka vám to spočítá! Kalkulačka myslí za vás.“ Představte si raději jednotlivé kandidáty v pozici prezidenta. A zeptejte se sami sebe: „Tohle skutečně chci? S tímhle budu jako občan České republiky spokojený? Tohle má být historicky na stejné úrovni jako Masaryk, Havel a Klaus? Opravdu?“

Myslíte si, že si skutečně musíte vybrat? Ne, nemusíte. A nenesete žádnou odpovědnost za to, jak hlasují ostatní. Pokud si tedy ceníte skomírajících hodnot jako je svoboda, trh či kapitalismus a uvědomujete si, že prezidentší kandidáti tyto hodnoty v žádném myslitelném ohledu nehájí, volte stejně jako já: neplatným hlasem. Pokud zastáváte hodnoty opačné, užijte si to.

Luboš Zálom, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog autora

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Úvod do debaty o důchodové reformě

Terezie Tománková otevřela druhou část pořadu Partie představením hostů a klíčových témat, včetně návrhu programového prohlášení nové vlády ANO, SPD a Motoristů sobě, s důrazem na důchody, financování slibů a ustavující schůzi sněmovny plánovanou na pondělí. Diskuze začala otázkou na Aleše Juchelku ohledně zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let, což bylo slibováno před volbami, a jak to kompenzovat vzhledem k demografickým výzvám po roce 2030. Juchelka obhajoval návrat k valorizaci důchodů podle poloviny růstu reálných mezd plus inflace, motivaci seniorů k delší práci prostřednictvím kompenzací za odpracované roky a slev na sociálním pojištění, což podle něj vyváží systém bez nutnosti prodlužovat pracovní aktivitu. Moderátorka upozornila na ekonomické varování před deficity bez prodloužení věku, navazujíc na kritiku předchozí vlády.

Kritika parametrické reformy a demografické výzvy

Martin Baxa z ODS ostře kritizoval plán s odkazem na příliv 150–190 tisíc lidí do důchodů ročně oproti přítoku méně než 100 tisíc na trh práce, což má vést k deficitům průběžného systému. Podle něj chybí reálné argumenty kromě volebních slibů a připomněl neúspěšné pokusy o konsenzus, jako schůzku na Hradě, kde ANO údajně couvlo z dohody. Libor Vondráček reagoval, že zodpovědnost spočívá v komplexním přístupu, včetně podpory porodnosti, ochrany zaměstnanosti před zelenými předpisy jako Green Deal, které ohrožují průmysl Česka. Kritizoval parametrické změny předchozí vlády jako neefektivní, které sebraly důchodcům valorizaci retroaktivně a strašily prodloužením věku na 66–67 let bez motivace k dobrovolnému spoření v třetím pilíři.

Návrhy na racionalizaci školství a porodnosti

Vondráček navrhl alternativy, jako zkrácení základní školní docházky z 9 na 8 let, aby mladí lidé dříve vstupovali na trh práce a přispívali do důchodového fondu, místo prosazování 50 % vysokoškoláků, což podle něj vede k nedostudovaným studentům bez uplatnění. Zdůraznil, že i při současném nízkém podílu vysokoškoláků (27 % v Česku, nejnižší v OECD) mnozí neuplatňují své vzdělání, ale priorita by měla být kvalita před kvantitou a podpora řemesel. Moderátorka prezentovala data OECD, podle nichž vyšší vzdělání zvyšuje konkurenceschopnost, výdělky a delší pracovní aktivitu, na což Vondráček oponoval, že systém potřebuje stabilizaci skrze podporu porodnosti nad dvě děti na ženu, což je kulturně neuskutečnitelné bez širších opatření.

Financování důchodů a sociální systémy

Aleš Juchelka obhajoval, že růst reálných mezd a mírný hospodářský růst umožní udržet systém, s odkazem na vyřešení předčasných důchodů, které tvořily 80miliardový deficit, díky podmínkám předchozí vlády. Zdůraznil, že nižší valorizace by snížila životní úroveň seniorů, kteří by se obrátili na sociální dávky jako příspěvek na bydlení (20,3 miliardy Kč pro 310 tisíc domácností, převážně seniory), a volal po komplexním pohledu na sociální systémy. Vondráček souhlasil s komplexností, ale kritizoval předchozí vládu za nedostatek motivace k spoření a protahování věku bez reálného dopadu, navrhuje racionalizaci školství pro rychlejší vstup do práce.

Personální složení vlády a nominace

Diskuze přešla k personáliím, kde moderátorka ptala Juchelku, zda premiér Babiš představí prezidentovi nominanty od SPD a Motoristů sobě, včetně Filipa Turka, na kterém trvá SPD kvůli údajným kontroverzním výrokům. Juchelka potvrdil, že Babiš nese zodpovědnost, ale Turek se očistil a vysvětlil. Vondráček odmítl odhalovat jména před oficiálním oznámením, aby nedošlo k prodlení, a zdůraznil, že SPD nominuje odborníky neposlance pro plné soustředění na resorty, což bylo slibováno voličům. Na otázku k videu a spekulacím, že nominanti nejsou skutečně SPD, Vondráček potvrdil, že jména zná, ale koaliční smlouva obsahuje jen resorty, ne osoby, a obhajoval rychlost jednání bez kumulace funkcí.

Volba předsedy sněmovny a koaliční dohody

Baxa souhlasil se zodpovědností Babiše, ale varoval, že prezident má manévrovací prostor podle ústavy. Pivoňka Vaňková se ptala, zda prezident musí jmenovat všechny, což vedlo k debatě o Lipavském před čtyřmi lety bez kompetenční žaloby. Libor Vondráček popřel, že SPD vyměnila vládní posty za předsednictví sněmovny pro Tomia Okamuru, a zdůraznil strategii oddělení funkcí pro efektivitu, navazujíc na minulou praxi ANO-ČSSD. Obhajoval Turka jako partnera pro východoevropské země díky jeho bruselskému působení ve frakci Patrioti, a vysvětlil spekulace kolem Pošarové jako reakci na mediální tlak.

Závěrečné body k volbám a ideologiím K volbě předsedy sněmovny Juchelka řekl, že koalice podpoří nominanta SPD (Okamuru), ale tajná volba neumožňuje záruky, a popřel spekulace o závazném dodatku k smlouvě. Baxa navrhl Bartoška jako kandidáta SPOLU, kritizoval Okamuru a upozornil na absenci kompromisu. Vondráček označil podpis smlouvy všemi 108 poslanci za standardní praxi z roku 2018, ne závazek hlasovat, ale pro stabilitu vlády na čtyři roky, a označil Okamuru jako schopného nástupce Pekarové Adamové. K Rakušanovi jako místopředsedovi za STAN Vondráček slíbil gentlemanské dohody v tajné volbě bez strachu, a kritizoval předchozí vládu za nepravicové kroky jako zvyšování daní a ETS 2. Debata skončila ujištěním o rychlém nástupu vlády ke sjednání nápravy.  

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31