Dnes jsme si připomenuli Karla Havlíčka Borovského. Přesně 165 let po jeho smrti. Na Olšanských hřbitovech nám cestu k jeho hrobce zpříjemnil Dr. Mirek Houška výkladem o dalších významných osobách pochovaných v blízkém okolí, a pak se ujal slova i před hrobku samotného Karla Havlíčka Borovského.
Co neřekl on, doplnil Dr. Jiří Payne a po zajímavých slovech obou pánů jsme se uklonili památce tohoto velikána české historie a spontánně drželi minutu ticha. Člověka, který během méně než 35 let svého života dokázal pro naši zem a svobodu udělat to, co téměř žádný jiný Čech.
Ještě jednou připomínáme jeho význam jeho osoby, který dokládá popis jeho pohřbu od B. Němcové z dopisu Vilému D. Lamblovi 2.8.1856: „Kdo známé venku měl, dal hned vědět, a sešlo se mnoho lidu, zvlášť selského, až od Hradce Králového, od Boleslavi, Mělníka, Roudnice a z okolí pražského. V pátek od rána chodili lidé jako procesím nahoru, kde v rakvi již vystaven ležel; bylo Vám to podívání k pláči. Staří, mladí, muži, ženy, kněží, vojáci, řemeslníci i nádeníci, každý přišel tiše, s neobyčejnou úctou, a slzy, co u jeho rakve tekly, nebyly falešné. Ruce mu lidé líbali i rubáš, matka jedna, prostého původu, ukazovala ho dítěti „co mučedníka, který trpěl pro národ!“ Sedlák jeden, jehož hlava bílá byla, jak kvetoucí jabloň, dlouho u něho klečel a plakal, vstav pak, vzal ho za ruku, řka hlasitě: „Bůh ti to zaplať, co jsi pro nás udělal i vytrpěl!“ Takovýchto důkazů vděčnosti lidu a lásky k němu mnoho mohla bych Vám napsat.“
Karel Havlíček Borovský, český novinář, spisovatel, básník, politik a muž, který se stal symbolem statečnosti a boje proti útlaku, zemřel 29.7.1856.
Debata o plánovaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně opustila sněmovní lavice a přesunula se do studia CNN Prima News. Ve středu 14. května se v pořadu 360° střetl poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen výboru pro evropské záležitosti, s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestraník za ODS). Výsledkem bylo jasné střetnutí dvou nepřekonatelně rozdílných přístupů k témuž historickému i politickému problému.
Lipavský: „S touhle špínou nechceme mít nic společného“
Lipavský hned v úvodu razantně odmítl celou parlamentní debatu jako předem ztracený čas. Opozice se rozhodla sněmovní jednání bojkotovat a svůj postoj obhajoval slovy, že koalice ANO, SPD a Motoristů celou aférou záměrně „překrývá jiné hrozné věci“ – jako jsou EET nebo nový stavební zákon. Sudetoněmecký sjezd označil za přehlídku „německých důchodců“ a celou debatu smetl ze stolu jako zbytečně vyvolané politické divadlo.
Vondráček: Historický kontext se bagatelizovat nedá
Právník a absolvent brněnské Právnické fakulty Vondráček na tuto interpretaci nereagoval rétorickými výpady, ale věcnými argumenty zakotvenými v historické paměti. Připomněl, že sjezd se má konat pouhých několik set metrů od Kounicových kolejí – místa, kde nacisté za druhé světové války uvězňovali a popravovali. Přirovnání k Polsku bylo přitom zvlášť výstižné: „Absolutně si nedovedu představit, že kdyby se Němci rozhodli mít sjezd v blízkosti Varšavy, kde ji sami vybombardovali, polští politici by to takto bagatelizovali.“ Vondráček tak přirozeně přesunul debatu ze sféry emocí do sféry principů a historické logiky.
Sporná otázka veřejného financování
Vondráček v debatě otevřel i méně diskutované, ale o to podstatnější téma: financování celé akce z veřejných zdrojů. Podle jeho slov stojí za organizací sjezdu spolek Meeting Brno, který čerpá peníze z veřejných rozpočtů, přičemž právě brněnská koalice vedená Spolu tyto prostředky poskytuje. Svobodní přitom od počátku důsledně rozlišují mezi soukromým shromážděním a akcí s veřejnou patronací – tu považují za politicky nepřijatelnou, nikoli protože by popírali právo na svobodu shromažďování, ale protože veřejné peníze de facto legitimizují organizaci, jejíž část členské základny poválečné uspořádání zpochybňuje.
Název a identita organizace jako klíčový argument
Jeden z nejpůsobivějších momentů debaty přinesl Vondráčkův argument o samotném názvu organizace. Sudetští Němci jsou podle něj historický konstrukt z roku 1903 – záměrně vytvořená identita těch, kdo chtěli tvrdit, že jsou na území českých zemí utiskováni. „Už jenom z podstaty svého názvu budou vždycky zpochybňovat celistvost českých zemí,“ řekl Vondráček. Porovnání s komunistickým programem roku 1946 přitom nebylo náhodné – varoval před tím, že deklarované postoje organizace a její reálné cíle nemusí být totéž.
Silná slova a jejich meze
Moderátorka Pavlína Wolfová v debatě otevřela i otázku použití pojmu „kolaborant“, který v téže věci použil Jindřich Rajchl. Vondráček se od tohoto označení zřetelně distancoval – nikoli proto, že by považoval postoj opozice za správný, ale protože má za to, že podobná slova prošla „inflací“ a ztratila váhu. Tento moment vystihoval celkový styl jeho vystoupení: věcnost, historická důslednost a odmítání lacině vyhrocené rétoriky – i tam, kde by ji situace zdánlivě svádějícím způsobem nabízela.
Kontext celého sporu
Poslanecká sněmovna přijala 13. května 2026 usnesení vyjadřující nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů, opozice jednání zcela bojkotovala. Sjezd je plánován na 22.–25. května 2026 v Brně a půjde o historicky první konání podobné akce na území České republiky – dosud se vždy odehrávala v Německu nebo Rakousku. Právě tato symbolická premiéra dává celé debatě rozměr, který přesahuje jednu sněmovní schůzi.
