Dnes jsme si připomenuli Karla Havlíčka Borovského. Přesně 165 let po jeho smrti. Na Olšanských hřbitovech nám cestu k jeho hrobce zpříjemnil Dr. Mirek Houška výkladem o dalších významných osobách pochovaných v blízkém okolí, a pak se ujal slova i před hrobku samotného Karla Havlíčka Borovského.
Co neřekl on, doplnil Dr. Jiří Payne a po zajímavých slovech obou pánů jsme se uklonili památce tohoto velikána české historie a spontánně drželi minutu ticha. Člověka, který během méně než 35 let svého života dokázal pro naši zem a svobodu udělat to, co téměř žádný jiný Čech.
Ještě jednou připomínáme jeho význam jeho osoby, který dokládá popis jeho pohřbu od B. Němcové z dopisu Vilému D. Lamblovi 2.8.1856: „Kdo známé venku měl, dal hned vědět, a sešlo se mnoho lidu, zvlášť selského, až od Hradce Králového, od Boleslavi, Mělníka, Roudnice a z okolí pražského. V pátek od rána chodili lidé jako procesím nahoru, kde v rakvi již vystaven ležel; bylo Vám to podívání k pláči. Staří, mladí, muži, ženy, kněží, vojáci, řemeslníci i nádeníci, každý přišel tiše, s neobyčejnou úctou, a slzy, co u jeho rakve tekly, nebyly falešné. Ruce mu lidé líbali i rubáš, matka jedna, prostého původu, ukazovala ho dítěti „co mučedníka, který trpěl pro národ!“ Sedlák jeden, jehož hlava bílá byla, jak kvetoucí jabloň, dlouho u něho klečel a plakal, vstav pak, vzal ho za ruku, řka hlasitě: „Bůh ti to zaplať, co jsi pro nás udělal i vytrpěl!“ Takovýchto důkazů vděčnosti lidu a lásky k němu mnoho mohla bych Vám napsat.“
Karel Havlíček Borovský, český novinář, spisovatel, básník, politik a muž, který se stal symbolem statečnosti a boje proti útlaku, zemřel 29.7.1856.
