Vít Mareček: NIKDE NENÍ ODPOR!

COVIDOVÁ TOTALITA DUSÍ NAŠI ZEMI

„Skutečná pravda vyjde najevo až tehdy, kdy již nebude nikoho zajímat – jako ostatně vždy v historii.“ Miroslav Macek

Ve svém analytickém textu Covid Gate Theses ze srpna 2020 jsem mj. konstatoval, že už je vymalováno. Mnozí mi tehdá nevěřili. Mnozí mi nevěří ani dnes. Nicméně je surovou skutečností, že jsme již nějakou dobu na nevratné cestě od demokracie k jakési soft formě autoritářského režimu. Adieu Svobodo! Jedná se o objektivní autodestruktivní proces, probíhající mílovými kroky v mnoha zemích naší civilizace Západu. Od začátku té „pandemie šílenství a strachu“ nejde o medicínský problém. Ten bychom my lékaři měli již dávno vyřešený. Problém vznikl v politice a byznysu, podotýkám že ve světové politice a ve světovém byznysu – a tak jedině tam je řešitelný.

V našich domácích podmínkách se klíčovým okamžikem jeví tzv. pandemický zákon z února 2021, který společně přijaly, a tím společnosti vnutily, nejen strany vládní koalice, ale rovněž četné strany opoziční – až na Trikoloru, SPD, několik málo komunistů a několik nezařazených poslanců. A tím je to dané, dámy a pánové. Nikde není odpor. Covidová totalita dusí naši zemi. Většina našich spoluobčanů toto zatím ani nevnímá. Knedlíková pohoda. Studená občanská válka je nejen u nás na spadnutí (očkovaní vs. neočkovaní). Ústava naší demokratické republiky byla tímto zákonem surově roztrhána, poplivána – a hozená do koše. Už chápeme?

A mnozí parlamentní politikové a jejich partaje (ANO, ČSSD, KSČM, ODS, TOP09, KDU-ČSL, PIRÁTI, STAN), kteří stále ještě zasedají v tom českým parlamentu, se nyní chystají, bez jakýchkoliv skrupulí, přijmout další pecku – novelu zákona o ochraně veřejného zdraví, čímž bude současný covidový apartheid, ona v demokracii nepřípustná segregace občanů podle jakéhosi očkovacího klíče, dále prohlouben a fixován. A opět prakticky bez jakéhokoliv odporu občanů a politiků (až na ten Volný blok, Trikoloru a Svobodné – kteří však stojí mimo současný parlament, snad též i části SPD a snad i části KSČM). Většina našich spoluobčanů se přitom falešně domnívá, že svobodu lze vyměnit za bezpečnost. Nelze. Již jeden z otců zakladatelů americké republiky Thomas Jefferson (1743 – 1826) nás přece učil, že kdo vymění svobodu za bezpečnost, nakonec nemá ani svobodu, ale ani bezpečnost. Jaká marnost.

Thomas Jefferson (1743 – 1826)

Opakovaně si kladu otázku, dívaje se přitom nevěřícně na některé členy naší rodiny, z čeho vlastně pramení ten strach a taky ta nebývalá ochota tolika lidí žít v jakémsi hygienicko – epidemiologickém skanzenu? Na jedné straně se jedná o strach ze sankcí ze strany státu či zaměstnavatele, ale rovněž i některých našich spoluobčanů. Na druhé straně se jedná o strach o zdraví. Takže strach, strach, strach je úplně všude. Nejde mu uniknout. Ta masírovka těch hromadných sdělovacích prostředků je všudypřítomná. A rok a půl trvající systematické strašení lidí již přineslo své trpké ovoce. Mnohým lidem vůbec nedochází souvislosti, např. že se tak masivně testuje a tak plošně očkuje proti jednomu jedinému patogenu, což se nikdy v historii lidstva nedělo. Přitom nás mohou reálně ohrozit na zdraví a na životě desítky či spíše stovky dalších a dalších patogenů, často skutečně smrtelných, které ale nikdo ani netestuje, ani nevyšetřuje, a proti kterým se žádná vakcína nevyvíjí a vyvíjet nikdy ani nebude. Už chápeme?

TAK SI TO TEDY SHRŇME:

Testují se zásadně nemocní, nikoliv zdraví.
Diagnosu stanovuje zásadně klinický lékař, nikoliv laboratoř, a už vůbec ne hygienik, epidemiolog či vakcinolog. Žádný z laboratorních testů, kterými se v medicíně testují patogeny (antigenní, PCR, etc.) nejsou v žádném případě testy diagnostickými, jedná se o testy screeningové (vyhledávací). Tudíž nemohou být ani testy preventivními. A pozitivní výsledek testu je jenom pozitivním výsledkem. Nic nehovoří o tom, zdali je infikovaný člověk nemocný, nic rovněž nevypovídají o tom, zdali je tímto patogenem kolonizovaný člověk infekční. Jedná se právě a pouze o pomocnou laboratorní metodu, kterou klinický lékař bere na vědomí při celkovém vyšetření pacienta.
Očkuje se zásadně proti skutečně smrtelným chorobám, a to ověřenými vakcinami, nikoliv experimentálními roztoky, které jsou pouze a právě jenom prozatímně schváleny EMA (na tzv. bezpečnostní výjimku – conditional marketing authorisation), a které dosud nemají řádně ukončenou III. fázi klinického hodnocení. Očkuje se zásadně ze zdravotních, nikoliv cestovatelských či jiných vypočítavých důvodů. A rovněž se očkuje ve zdravotnickém zařízení, nikoliv v nákupním centru či na nádraží.
Bez epidemie není pandemie. Protiepidemická opatření proti jakékoliv infekční nemoci se zásadně provádí cíleně, nikoliv plošně (viz mezinárodně uznávaná moderní epidemiologická metoda „epidemiologic surveillance“ (epidemiologická bdělost), jejímž světově uznávaným autorem, včetně WHO, byl český profesor mikrobiologie a epidemiologie Karel Raška Sr., 1909 – 1987).
Bez hrubého selhání formálních lékařských elit (domácích i mezinárodních) by se žádná COVID GATE nikdy nekonala. Politické a byznysové elity by si musely najít jinou záminku pro tak obří manipulaci lidí. Nekonala by se nejspíše ani ta její pozoruhodná předehra nazvaná EVENT 201, kterou koncem léta 2019 uspořádala americká Johns Hopkins University. A účast byla skutečně reprezentativní. Následně by vlády tolika zemí Západu, ale i Východu, nemohly na jaře 2020 přijmou taková drakonická opatření, onen lockdown, která ve svém důsledku zničila lidem jejich dosavadní životy, a národům a zemím jejich národní hospodářství, školství, zdravotnictví a kulturu v mnohých zemích světa.
Onen mnohými vzývaný a toužebně očekávaný „návrat k normálu“, prý jakási tečka, je z merita věci nežádoucí. Nic z toho totiž neřeší podstatu problému. Základními problémy, nejen naší umírající civilizace Západu, jsou nedostatek vody, nedostatek základních potravin, přelidnění, migrace, nedostatek kritického myšlení, marnotratné ničení životního prostředí, úpadek mezilidských a mezigeneračních vztahů. Od toho všeho koronavirus odvedl pozornost. A nabídl iluzi řešení – roušku, respirátor, rozestupy, trasování, testování, očkování…
Proč jsme na jaře 2020 byli svědky tak drakonických opatření v tolika zemích světa, v jejichž důsledku bylo, často nevratně, rozbito hospodářství, školství, zdravotnictví, kultura? Jaká byla skutečná role nadnárodních organizací jako jsou WHO, OSN, IMF, G7, BRICS, OPEC, či EU?
V demokratickém světě, na obou březích Atlantiku, nyní probíhá naprosto nevídané umlčování kritiků. Jiný názor je automaticky označován za hoax, konspiraci, dezinformaci, lež. Odsouzeníhodnou roli zde sehrávají média – psaná, mluvená i obrazová. Quo usque tandem?
Rovněž jsme svědky naprosto bezprecedentního potlačování demokracie ve jménu expertokracie. Qui bono?
Nebojme se virů, bojme se lidí! Pravda vyjde najevo s dalším vývojem situace.

Politickou odpovědnost za tuto covidovou totalitu v naší zemi mají:

všichni ministři zdravotnictví ČR
všichni odborní náměstkové ministra zdravotnictví ČR
všichni členové zdravotních výborů Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR

Odbornou odpovědnost za tuto covidovou totalitu v naší zemi mají:

všichni hlavní hygienici ČR
všichni ředitelé Státního zdravotního ústavu
ředitel ÚZIS
všichni členové Vědecké rady Ministerstva zdravotnictví ČR
všichni členové Předsednictva České lékařské společnosti JEP
generální ředitelé veřejnoprávních médií – České televize a Českého rozhlasu

A všichni tito výše uvedení politikové a expertové mají svá jména a mnozí rovněž ty své funkce, že? A za sebe znovu a dokola opakuji: jedná se o Covid Gate, podle vzoru Water Gate. A až to praskne, tak to bude fičák – všichni Lapkové budou pochytáni a souzeni. V lepším případě soudy, v horším ulicí. Toš tedy Vítejte ve světě pandemických her!

STOP COVIDOVÉMU APARTHEIDU

NESAHEJTE NÁM NA NAŠE DĚTI

A co na to Karel Kryl?

Nečekejte na Mesiáše, žádný nepřijde!

Spoléhejte se na sebe, na rodinu, na své přátele…

Publikováno na webu www.ostravske-zdravotnictvi.cz

MUDr. Vít Mareček, příznivec Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Další články autora >

Novinky

Libor Vondráček vs. Karel Haas: Pokuta za billboard SPD: spravedlnost, nebo cenzura?

7. 6. 2026

Vondráček v Kulatém stole ČRO: Rada vlády pro rovnost žen nad muži je zbytečná

3. 6. 2026

Vondráček v Napřímo: mír na Blízkém východě, energie i střet o stát

1. 6. 2026

Libor Vondráček vs. Pirát ve střetu o Ukrajince: dávky, auta, kontrola a tvrdá pravidla

29. 5. 2026

Vondráček vs. Munzar: obstrukce ve Sněmovně, dotace pro Babiše a spor o živnostníky

27. 5. 2026

Čas na obranu obcí se krátí. Lhůta pro připomínky k „akceleračním zónám“končí už 1. června, varuje poslanec Libor Vondráček

26. 5. 2026

Libor Vondráček v ostré debatě na CNN Prima NEWS: ebola, očkování, Ústava i sudetoněmecký sjezd

23. 5. 2026

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.