Dočekal: Na podzim budou volby – víme, podle čeho a jak se rozhodnout?

Dočekal: Na podzim budou volby – víme, podle čeho a jak se rozhodnout?

Ono se říká, že jeden hlas nic neovlivní, ale nemyslím si, že to je pravda. Pokud se na to „vybodnu“, tak o to méně hlasů stačí ostatním na to, aby rozhodovali o mém, Tvém osudu, o tom co platíme. V peněžence to pocítíte i VY!

Takže podle čeho se rozhodnout? Ono těch kritérií je víc. Samozřejmě to má každý úplně jinak – ale o tom přeci je demokracie. Člověk, který je živý z dávek pochopitelně bude volit úplně jinak než někdo, kdo vybudoval vlastní firmu. Státní úředník asi má jinou volbu než živnostník. Student genderu asi volí něco jiného než student techniky. Důchodce má jiné priority než zaměstnanec …… ty dělící čáry se protínají napříč celým profesně sociálním, majetkovým, vzdělanostním, věkovým a dalšími spektry.

Ono je to jako s módou, jídlem, úchylkama v sexu, ….. atd. Prostě každý to má jinak. Někoho třeba nějaké programy vůbec nezajímají a volí podle „xichtu“ na billboardu. Bohužel. Rád bych se s Vámi podělil o to, jak to mám já.

Pokud chcete volit z mainstreamu, z těch „nejznámějších“ stran tak zkuste se podržet třeba těchto kritérií:

– Je zde nějaká strana, jejíž poslanci hlasovali tak, jak slibovali?
– Je zde strana, která za sebou nemá nějaké korupční skandály??
– Je zde strana, která nemá alespoň jednoho poslance, který se neprofiloval jako nevzdělaný kašpar?

Pokud trochu sledujete dění na politické scéně, tak odpověď je třikrát NE. To je poněkud tristní. Ale i tak – nejdůležitější je přece program a hodnoty, které jednotlivé strany hájí. Bohužel máme zkušenost, že papír (volební program) snese všechno a skutečnost je potom jiná.

Koho bych chtěl ve sněmovně já? Jednoznačně:

– stranu, která preferuje činorodé lidi, kteří toho od státu chtějí minimum a dokáží se o sebe postarat sami
– stranu, která neutrácí zbytečně desítky miliard za nesmysly, která si uvědomuje, že utrácí peníze nás všech, peníze z mých daní.
– stranu, která mi zaručí svobodu projevu, vymahatelnost práva a rychlé soudnictví
– stranu, která zmenší byrokracii, usnadní a zrychlí vše, co se „státem“ potřebuji vyřídit.
– stranu, která mi nechá víc v peněžence a nebude mi krást peníze nad únosnou míru
– stranu, která nebude opravovat blbou D1 deset let, ale zajistí funkční infrastrukturu
– stranu, která nebude podporovat zelené ekošílenství díky kterému všichni zchudneme.
– stranu, která zastupuje suverénní stát, který se nezblázní před každým bruselským nesmyslem včetně eura, eko limitů apod..
– stranu, která nebude vyhazovat do vzduchu stamiliony na podporu různých politických neziskovek.
– stranu, která vyčistí legislativní džungli, kde jeden zákon odporuje druhému a na vše už nestačí normální rozum, ale musíme živit specializované právníky.
– stranu, která nevodí lidi za ručičku, nedívá se na občany jako na nesvéprávné děti, ale bere občana jako rovnocenného partnera.
– stranu, která má názor, že stát má člověku pomáhat a ne jej ochraňovat i proti jeho vůli v duchu hesla „My víme, co je pro Tebe nejlepší“
– stranu, která zaručí stejné podmínky pro všechny. Tedy žádné pozitivní diskriminace, daňové úlevy pro zahraniční montovny na úkor českých podnikatelů apod.
– stranu, která poskytne záchrannou síť lidem v nouzi, ale neumožní na systému parazitovat.
– stranu, která umožní výchovu chytrých lidí – tedy ne podpora nesmyslných oborů, zrušení inkluzí atd.
….. atd., atd. V tomto duchu bych mohl pokračovat ještě půl dne.

Chci žít v zemi, kde si budu moci plnit své sny. V zemi, která poskytne to nejlepší svým lidem, mým dětem, dá jim svobodu, volnost a poskytne podmínky pro to, aby si každý žil, jak sám uzná za vhodné. Úkolem státu je zajistit soudnictví, obranu země, základní zdravotní péči, bezpečnost občanů, umožnit vzdělání a ještě pár dalších věcí, ale nic víc. Čím míň je oblastí, kam stát (= politici a úředníci) strká rypák, tím lépe.

Vím, nemusí se mnou každý souhlasit. Jsou lidé, kterým „nalajnovaný“ život vyhovuje. Vy volte dle svého úsudku. Ale já mezi vás nepatřím. Já preferuji hodnoty o kterých jsem psal výše.

Tento blog je pochopitelně obecný, popisuje čistě má subjektivní kritéria. Nevím, zda s nimi souzníte či ne. Pokud ano, tak za sebe mohu slíbit, že se těchto představ budu za všech okolností držet.

A proč to píšu? Jsem lídr kandidátky Svobodných, Soukromníků a Trikolory v Plzeňském kraji. Kdykoliv si s kýmkoliv z vás sednu na pivo a můžeme si o tom popovídat. Neschovávám se za letáky, nejsem anonymní obličej z billboardu. Můj mail je docekal@svobodni.cz a telefon 722 59 33 55 nebo mě najdete na fb. Moje názory jsou pořád stejné, mrkněte i na mé starší blogy zde, nebo si mě dejte do google vyhledávače. Nic netajím. Jsme malá strana bez peněz, nemáme záhadné financování jako např. policejní strana Přísaha, kde moc nechápu billboardy za statisíce po celé republice. Ale přiznám se, že ty billboardy a ostatní věci jsou prostě zapotřebí. Takže jestli si myslíte, že by ty moje názory měly být slyšet, tak vás poprosím poslat třeba stovku nebo kolik můžete na transparentní účet Svobodných 7505075050/2010. A pokud chcete podpořit mě osobně, tak do zprávy pro příjemce uveďte, že to je dar na kampaň pro Plzeňský kraj. Darovací smlouva pro odpočet z daní je samozřejmostí.

Záleží na každém z nás! Udělejme maximum pro svět, který neblbne z elektrošílenství, který neřeší 52 pohlaví, který nás nechce svazovat příkazy, zákazy a nařízeními. Pro svět, kde svoboda jednotlivce je základní premisa. Pro svět, kde slova jako vlastenectví, hrdost na Českou Republiku a tradice nejsou prázdnými pojmy.


Děkuji vám, ale respektuji i opačné názory všech, kteří vidí zářnou budoucnost v genderově a uhlíkově neutrální budoucnosti euroobčana. Já osobně se domnívám, že to je cesta do pekel. Ale je to volba každého z nás. Pokud tento směr vyhraje, tak já budu poslední, kdo by proti vůli většiny protestoval.

Jan Dočekal, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog Idnes

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31