Dočekal: Na podzim budou volby – víme, podle čeho a jak se rozhodnout?

Dočekal: Na podzim budou volby – víme, podle čeho a jak se rozhodnout?

Ono se říká, že jeden hlas nic neovlivní, ale nemyslím si, že to je pravda. Pokud se na to „vybodnu“, tak o to méně hlasů stačí ostatním na to, aby rozhodovali o mém, Tvém osudu, o tom co platíme. V peněžence to pocítíte i VY!

Takže podle čeho se rozhodnout? Ono těch kritérií je víc. Samozřejmě to má každý úplně jinak – ale o tom přeci je demokracie. Člověk, který je živý z dávek pochopitelně bude volit úplně jinak než někdo, kdo vybudoval vlastní firmu. Státní úředník asi má jinou volbu než živnostník. Student genderu asi volí něco jiného než student techniky. Důchodce má jiné priority než zaměstnanec …… ty dělící čáry se protínají napříč celým profesně sociálním, majetkovým, vzdělanostním, věkovým a dalšími spektry.

Ono je to jako s módou, jídlem, úchylkama v sexu, ….. atd. Prostě každý to má jinak. Někoho třeba nějaké programy vůbec nezajímají a volí podle „xichtu“ na billboardu. Bohužel. Rád bych se s Vámi podělil o to, jak to mám já.

Pokud chcete volit z mainstreamu, z těch „nejznámějších“ stran tak zkuste se podržet třeba těchto kritérií:

– Je zde nějaká strana, jejíž poslanci hlasovali tak, jak slibovali?
– Je zde strana, která za sebou nemá nějaké korupční skandály??
– Je zde strana, která nemá alespoň jednoho poslance, který se neprofiloval jako nevzdělaný kašpar?

Pokud trochu sledujete dění na politické scéně, tak odpověď je třikrát NE. To je poněkud tristní. Ale i tak – nejdůležitější je přece program a hodnoty, které jednotlivé strany hájí. Bohužel máme zkušenost, že papír (volební program) snese všechno a skutečnost je potom jiná.

Koho bych chtěl ve sněmovně já? Jednoznačně:

– stranu, která preferuje činorodé lidi, kteří toho od státu chtějí minimum a dokáží se o sebe postarat sami
– stranu, která neutrácí zbytečně desítky miliard za nesmysly, která si uvědomuje, že utrácí peníze nás všech, peníze z mých daní.
– stranu, která mi zaručí svobodu projevu, vymahatelnost práva a rychlé soudnictví
– stranu, která zmenší byrokracii, usnadní a zrychlí vše, co se „státem“ potřebuji vyřídit.
– stranu, která mi nechá víc v peněžence a nebude mi krást peníze nad únosnou míru
– stranu, která nebude opravovat blbou D1 deset let, ale zajistí funkční infrastrukturu
– stranu, která nebude podporovat zelené ekošílenství díky kterému všichni zchudneme.
– stranu, která zastupuje suverénní stát, který se nezblázní před každým bruselským nesmyslem včetně eura, eko limitů apod..
– stranu, která nebude vyhazovat do vzduchu stamiliony na podporu různých politických neziskovek.
– stranu, která vyčistí legislativní džungli, kde jeden zákon odporuje druhému a na vše už nestačí normální rozum, ale musíme živit specializované právníky.
– stranu, která nevodí lidi za ručičku, nedívá se na občany jako na nesvéprávné děti, ale bere občana jako rovnocenného partnera.
– stranu, která má názor, že stát má člověku pomáhat a ne jej ochraňovat i proti jeho vůli v duchu hesla „My víme, co je pro Tebe nejlepší“
– stranu, která zaručí stejné podmínky pro všechny. Tedy žádné pozitivní diskriminace, daňové úlevy pro zahraniční montovny na úkor českých podnikatelů apod.
– stranu, která poskytne záchrannou síť lidem v nouzi, ale neumožní na systému parazitovat.
– stranu, která umožní výchovu chytrých lidí – tedy ne podpora nesmyslných oborů, zrušení inkluzí atd.
….. atd., atd. V tomto duchu bych mohl pokračovat ještě půl dne.

Chci žít v zemi, kde si budu moci plnit své sny. V zemi, která poskytne to nejlepší svým lidem, mým dětem, dá jim svobodu, volnost a poskytne podmínky pro to, aby si každý žil, jak sám uzná za vhodné. Úkolem státu je zajistit soudnictví, obranu země, základní zdravotní péči, bezpečnost občanů, umožnit vzdělání a ještě pár dalších věcí, ale nic víc. Čím míň je oblastí, kam stát (= politici a úředníci) strká rypák, tím lépe.

Vím, nemusí se mnou každý souhlasit. Jsou lidé, kterým „nalajnovaný“ život vyhovuje. Vy volte dle svého úsudku. Ale já mezi vás nepatřím. Já preferuji hodnoty o kterých jsem psal výše.

Tento blog je pochopitelně obecný, popisuje čistě má subjektivní kritéria. Nevím, zda s nimi souzníte či ne. Pokud ano, tak za sebe mohu slíbit, že se těchto představ budu za všech okolností držet.

A proč to píšu? Jsem lídr kandidátky Svobodných, Soukromníků a Trikolory v Plzeňském kraji. Kdykoliv si s kýmkoliv z vás sednu na pivo a můžeme si o tom popovídat. Neschovávám se za letáky, nejsem anonymní obličej z billboardu. Můj mail je docekal@svobodni.cz a telefon 722 59 33 55 nebo mě najdete na fb. Moje názory jsou pořád stejné, mrkněte i na mé starší blogy zde, nebo si mě dejte do google vyhledávače. Nic netajím. Jsme malá strana bez peněz, nemáme záhadné financování jako např. policejní strana Přísaha, kde moc nechápu billboardy za statisíce po celé republice. Ale přiznám se, že ty billboardy a ostatní věci jsou prostě zapotřebí. Takže jestli si myslíte, že by ty moje názory měly být slyšet, tak vás poprosím poslat třeba stovku nebo kolik můžete na transparentní účet Svobodných 7505075050/2010. A pokud chcete podpořit mě osobně, tak do zprávy pro příjemce uveďte, že to je dar na kampaň pro Plzeňský kraj. Darovací smlouva pro odpočet z daní je samozřejmostí.

Záleží na každém z nás! Udělejme maximum pro svět, který neblbne z elektrošílenství, který neřeší 52 pohlaví, který nás nechce svazovat příkazy, zákazy a nařízeními. Pro svět, kde svoboda jednotlivce je základní premisa. Pro svět, kde slova jako vlastenectví, hrdost na Českou Republiku a tradice nejsou prázdnými pojmy.


Děkuji vám, ale respektuji i opačné názory všech, kteří vidí zářnou budoucnost v genderově a uhlíkově neutrální budoucnosti euroobčana. Já osobně se domnívám, že to je cesta do pekel. Ale je to volba každého z nás. Pokud tento směr vyhraje, tak já budu poslední, kdo by proti vůli většiny protestoval.

Jan Dočekal, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog Idnes

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31