Jsem proti Pandemickému zákonu! Byl jsem proti již před rokem, budu pro zamítnutí zákona i nyní. Byť už Sněmovna původní návrh dosti vyklestila. Pokud se pro zamítnutí nerozhodne většina senátorů, budu hlasovat pro nejmenší zlo v podobě pozměňovacích návrhů.
Nelíbí se mi, jak byla dohoda na zákoně rychle upečena loni, ani jak je bezdůvodně tlačena letos v legislativní nouzi. Nelíbí se mi předávání rozhodování ze Sněmovny a Senátu do rukou 3 ministrů, kteří pak rychlou vyhláškou mohou zásadně měnit životy nás všech, bez moznosti účinné obrany proti případným nesmyslům. A že jsme si jich už zažili dost…
Představte si, že ministrem bude třeba Flégr, druhým bude zachránce v červeném svetru Hamáček a třetím třeba „nejdu pro ránu daleko“ Radek Vondráček (ANO). A ti dostanou do rukou moc řídit Váš život po telefonu a SMS pod pohrůžkou vysokých pokut (sice už ne miliony Kč, ale 600.000 Kč na existenční potíže úplně stačí, když nějaké nařízení neuposlechnete).
Lepším řešením je podle mě používání standardních dosavadních nástrojů, nechat řešit problém ty, co s ním opravdu mohou pomoci, protože ho nejlépe znají a vědí, co potřebují k jeho zvládnutí tzn. lékaře, starosty, hejtmany a těm shora poskytovat maximální podporu na základě zdravotnických zákonů a krizového zákona. Vše pod dohledem parlamentu jako pojistkou, že bude postupováno adekvátně. Že zásah do práv občanů versus přínos opatření bude výrazně pozitivní. Pokud je potřeba na základě zkušenosti něco doladit na krizovém zákoně, nemám s tím problém. Ale standardně. Po odborné diskusi. Bez extrémních nátlaků.
Navíc se zásadně změnila situace. Rušíme pandemickou pohotovost, rozvolňujeme, vracíme se do normálu, chceme lidi spojovat, nechceme eskalovat napětí…
Za poslední dva roky jsem si sám zažil věci a pocity, o kterých jsem dosud jen slýchával zejména v dějepisu, historických dokumentech, které měly připomínat, že takhle už v budoucnu ne. Volba z možnosti, svobodné rozhodovaní a vlastní rozum po konzultaci s blízkým důvěryhodným okolím je pro mě nejlepší možná cesta životem.
Nechci už diskriminaci, nechci protiprávní nařízení, nechci utlačování malého a středního podnikání, nechci křivení trhu do monopolu zvyšujícími ceny, nechci centrální řízení, nechci prostředí, které bere dětem nejlepší léta, kvalitu vzdělání a podněcuje žáky k udávání svých učitelů, nechci vrážení klínu mezi přátele a spoustu dalších totalitních praktik…
Ale k tomu pandemák v rukách dvou, tří lidí může vést. Říkám to sám za sebe, jak to cítím. Chci standardní přátelskou společnost fungující pod demokratickými principy.
