Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Měl by stát nařizovat pokrok? V žádném případě, hřímá Zálom ze Svobodných

Měl by stát nařizovat pokrok? V žádném případě, hřímá Zálom ze Svobodných

Místopředseda Svobodných a berounský zastupitel Luboš Zálom patří mezi velmi hlasité obhájce svobody a ve svých komentářích se nebojí jít často doslova za hranu. A nejinak tomu bylo v nejnovějším rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, ve kterém se vyjádřil hned k několika palčivým tématům posledních dnů. „Jestliže na vás stát uvaluje další a další regulace a daně, pak máte dvě možnosti: S podnikáním přestat nebo se zčásti přesunout do šedé zóny, pokud na to máte odvahu,“ říká k diskusi o bezhotovostních platbách u podnikatelů s tím, že podle jeho přesvědčení se ve svobodném prostředí vždy prosadí takové řešení, které pokládá široká veřejnost za nejlepší. Ale řeč přišla také na elektronické volby nebo manželství pro všechny. „Já jsem si jistý, že totalitáři typu pana ministra Rakušana by si velmi přáli vědět, kdo volil dejme tomu SPD,“ odpovídá Luboš Zálom na dotazy redakce.

V poslední době se rozvířila debata o tom, jestli by podnikatelé neměli mít povinnosti přijímat platby kartou. Jaký je váš postoj? Měl by nějaký nový předpis uložit podnikatelům tuto povinnost?

V žádném případě. Tohle je přece ukázkový příklad, jak trh funguje. Jestliže je skutečně tolik zákazníků obtěžováno tím, že někteří podnikatelé přestali přijímat platby kartou, pak to podnikatelé nutně brzy poznají na svých tržbách. A znovu si rozmyslí, jestli se jim přece jen nevyplatí uzavřít smlouvu s některou z karetních společností a platit jim z každé transakce poplatek. Anebo naopak, jestliže se odmítání bezhotovostních plateb ukáže skutečně jako trend, pak jsou s tím ve skutečnosti zákazníci, nebo alespoň jejich valná většina, spokojeni nebo se tím necítí být obtěžováni. A pak je jasné, že není co řešit. Nebo si tady menšina zákazníků snaží vykřičet nějaké speciální zacházení? 

Novináři, kteří o ústupu některých podnikatelů od bezhotovostní platby psali jako o velkém neštěstí a kroku zpět, si představují, že trh zde není od toho, aby vytvářel prostředí pro dokonalý soulad preferencí podnikatelů na jedné straně a zákazníků na druhé straně. Představují si, že trh je zde od toho, aby naplňoval jakási subjektivní přání, bez ohledu na přání druhého. To je neskutečně domýšlivé. A můžeme si klást otázku, zda tady novináři pouze v zájmu některých politiků nevypouštějí pátrací balonky. Zda nepřipravují půdu pro nějakou regulaci v tomto duchu. Regulaci, kterou ve skutečnosti lidé nechtějí. Chtějí ji někteří politici. A cílem je pravděpodobně nasměrovat nás k úplnému zákazu hotovosti a zavedení elektronické měny, která státu umožní s ní libovolně manipulovat a držet tak širokou veřejnost v podřízeném postavení. Mimochodem, očekával bych, že to bude ODS, kdo se zcela zásadně vyjádří, že způsob platby musí zůstat na svobodné domluvě mezi podnikatelem a zákazníkem. Že z jejich řad nic neslyšíme, je další důkaz, že ODS již na jakýkoliv pravicový étos dávno rezignovala. 

Především po pandemii Covidu-19 se platba kartou stala velmi oblíbenou a čím dál tím více používanou metodou. Není to přece jen správný technologický pokrok?

Určitě ano. Že bezhotovostní platba je jednoduchá, rychlá, pohodlná a moderní, o tom přece není sporu. Ale v tom přece podstata věci nespočívá. Měl by stát nařizovat pokrok? Já jsem přesvědčen, že v žádném případě. To máte stejné jako s elektromobily. Nepochybně nabízejí mnoho dobrého. Ale nedává smysl jejich výrobu, prodej a používání jakýmkoliv způsobem podporovat prostřednictvím politiky. Ve svobodném prostředí se přece vždy prosadí takové řešení, které pokládá široká veřejnost za nejlepší. A zda takové řešení skutečně lidé budou pokládat za nejlepší, o tom rozhoduje nekonečná řada faktorů a rozhodování na osobní úrovni. Žádné centrální plánování nemůže tento proces nahradit a rozhodnout lépe.

Ostatně já jsem přesvědčen, že od bezhotovostní platby ustupuje jen skutečně malá část podnikatelů. Důvody mohou mít různé. Možná že ty důvody mohou být i nesmyslné a nerozumné. Ale stále platí, že jde o jejich rozhodnutí, a tak to musí zůstat. Pokud se podnikatel rozhodl špatně, pozná to dříve či později na tržbách. Nepotřebuje stát k tomu, aby rozhodoval za něj. Myslí si snad někdo, že novinář nebo politik je snad chytřejší než kavárník, který se rozhodl přijímat jen hotovost? Novináři a politici v poslední době skutečně nepatří mezi intelektuální elitu tohoto národa, spíš naopak. S trochou nadsázky, kavárník, který se každý den rozhoduje, jak vést svůj podnik, vyvíjí mnohem více intelektuálního úsilí než průměrný poslanec, který dnes sedí ve Sněmovně. 

Někteří politici vidí za vyžadování plateb pouze v hotovosti snahu podnikatelů zatajit své příjmy a vládu tak kritizují za zrušení EET. Vidíte i vy v tomto ohledu riziko růstu šedé ekonomiky?

Já si dovolím provokativní úvahu. Co je to vlastně šedá ekonomika? Proč roste? A jaký je její účel? Ekonom Hernando de Soto napsal knihu Mystérium kapitálu. Tam stručně řečeno popisuje, jak funguje ekonomika v chudých zemích, které jsou zpravidla sužovány byrokracií, korupcí, masivními státními zásahy, a přesto se tam určité tržní principy dokážou udržet. Mimo oficiální statistiky, mimo legální systém. On tomu neříká šedá ekonomika, používá termín extralegální ekonomika. Ve slumech tzv. rozvojových zemí se ukrývá mnohem více bohatství, než jak to vyplývá ze statistik a oficiálních výkazů. To, co vyprodukuje extralegální ekonomika, se do statistik nikdy nedostane. A proč tato ekonomika nemůže růst takovým způsobem, jak je schopná růst ekonomika našeho, tedy západního typu, je právě nesmírná korupce a byrokracie. Abyste mohl v některé ze zaostalých zemích podnikat, vydáte obrovské peníze a úsilí na úplatky a kontakty s byrokraty. Když to zvládnete, můžete podnikat. Ostatně tak vlastně fungovalo podnikání i v totalitním Československu, ne? Veksláci, kteří vyměňovali peníze a dokázali sehnat počítač, video nebo zápaďácké džíny, to byla extralegální ekonomika.

Co tím chci říct? Čím více trpí trh státními zásahy, čím více regulací existuje, čím více klacků strká stát pod nohy slušným podnikatelům, tím větší je vůle nějak v tom systému fungovat, přesunout se do šedé zóny, protože bez ní je podnikání v podstatě nemožné. Jestliže na vás stát uvaluje další a další regulace a daně, pak máte dvě možnosti: S podnikáním přestat nebo se zčásti přesunout do šedé zóny, pokud na to máte odvahu. Neexistuje nic jako riziko růstu šedé ekonomiky, ale je tady obrovské riziko neustálého růstu státních zásahů do tržního prostředí. To by nás mělo zajímat. Ne to, že nějaký podnikatel ukrývá peníze a nedaní je. Jaká je u nás složená daňová kvóta? Nějakých 35 procent? Tady hledejme problém. Ne v nějaké šedé ekonomice. To je pouze následek nenažranosti státu.

Osobně si nemyslím, že někteří podnikatelé opouštějí bezhotovostní platby proto, aby mohli zatajit před státem nějaké peníze. Ale pokud se někteří rozhodli právě proto, je mi to vlastně jedno a není to můj problém. Problém jsou všichni ti nenasytní Stanjurové, Fialové, Babišové a Rakušanové. 

K velmi kontroverznímu kroku přistoupila jedna z bank, která během léta zrušila účet britskému politikovi a především kritikovi EU Nigelu Faragovi kvůli jeho politickým názorům. Co si o tomto kroku myslíte?

Teď se mnou asi většina čtenářů souhlasit nebude, ale pokud jde o soukromou banku, jako že jde, má mít právo kohokoliv diskriminovat z jakýchkoliv důvodů, i kdyby nám ty důvody připadaly kdovíjak hloupé. Pokud bychom volali po tom, aby si banka nesměla určit, s kým uzavře nebo neuzavře smlouvu, ocitneme se jen na straně těch, kteří se neustále snaží regulovat trh, omezovat podnikání, a tedy omezovat svobodu. A vůbec by nedávalo smysl, kdybychom přitom zdůrazňovali, že my chceme regulovat z těch správných důvodů. Nelze asi popřít, že státy a velké firmy tvoří jakýsi mocenský konglomerát. Že firmy samotné provádějí jakousi progresivistickou propagandu a vedou kulturní válku prostředky, kterou si zatím stát nemůže dovolit. Ale nemůžeme je porazit, pokud přijmeme jejich premisy. 

Velmi ostře jste se vymezil proti prezidentu Petru Pavlovi, který se před pár týdny nechal slyšet, že chce prosadit elektronickou formu voleb. Co vám na tomto nápadu vadí? Není přece v dnešní digitálním světě správné uvažovat i o zjednodušení samotných voleb?

Ale volby přece nemají být jednoduché. Mají být demokratické. To je to nejdůležitější adjektivum, mluvíme-li o volbách. A já jsem přesvědčen, že elektronická forma voleb popírá demokratický princip přinejmenším v jednom ohledu. Nelze stoprocentně zajistit anonymitu hlasu. Volič se musí nějakým způsobem přihlásit do systému a projít autentifikací. V tom případě je v systému jasná vazba mezi hlasem a osobou. A neexistuje jistota, že si jednou někdo nevytáhne ze systému voliče nějaké „té špatné“ politické strany. Já jsem si jistý, že totalitáři typu pana ministra Rakušana by si velmi přáli vědět, kdo volil dejme tomu SPD. Jestliže má volič oprávněnou, i když třeba jen hypotetickou obavu, že jeho hlas není tajný, pak z logiky věci takové volby nejsou demokratické. Někteří zastánci elektronické volby tvrdí, že po autentifikaci by se vazba mezi hlasem a osobou rozpojila. Člověk by se přihlásil do systému, tím by se započítala jeho účast, a dále by se v něm pohyboval jako anonymní osoba a jako takový by udělil svůj hlas. To by sice technicky šlo, ale v tu chvíli je takový systém náchylný k dodatečným manipulacím. Na jeden klik lze přenést potřebný počet hlasů od jedné strany ke straně druhé. A pokud takové nebezpečí existuje, třeba jen hypotetické, protože známe technickou povahu systému, pak opět z logiky věci takové volby nemohou být demokratické.

Současný systém volby je oproti tomu téměř neprůstřelný. Mohou nastat chyby nebo i záměrné manipulace při počítání hlasů, pokud by se v nějaké volební místnosti skutečně sešla parta volebních komisařů, kteří budou buď velmi hloupí, nebo velmi zlotřilí, ale při celkovém počtu lístků a volebních okrsků nemůže něco takového zahýbat celými parlamentními nebo prezidentskými volbami. Pokud bychom chtěli náš současný lístkový systém voleb ještě o něco zprůhlednit, zavedl bych pouze jednodenní volby. Stav, kdy je volební urna bez dohledu někde zamčena přes noc, může nahrávat manipulacím, i když taková možnost je opět spíš hypotetická a v rámci celého systému asi není důležitá.

Pokud dnes někdo chce elektronické volby, pak mu podle mě jde o minimálně dvě věci: Buď chce volbami manipulovat, nebo se těší, až mu někdo přinese seznam voličů protikandidáta. Že nedemokratickou elektronickou volbu vítá komunista Petr Pavel, považuji už jen za jakousi třešinku na dortu.

Prezidenta jste kritizoval také za jeho slova o tom, že není možné, aby část společnosti měla omezená práva kvůli své sexuální orientaci. V čem se podle vás prezident v tomto úsudku mýlí?

Pan prezident tomu nerozumí. Mýlí se v samotném pojetí pojmu právo. Neexistuje přece nic jako právo na manželství. Existuje pouze právo na život, svobodu a majetek. Vše ostatní je kolektivistický konstrukt. Kdykoliv použijeme slovo právo v nějakém jiném kontextu, musíme jej odvodit z práv jednotlivce, tedy z práva na život, svobodu a majetek. A nesmí být v žádném ohledu s tímto pojetím práv v rozporu. Přemýšlíme-li třeba o právu na podnikání, znamená to mít možnost použít své peníze a svůj čas, nabídnout nějaký produkt, domluvit se se zákazníky. To vše v souladu s právem na svobodu a majetek. Pokud budeme mluvit o právu na vzdělání nebo práci, neznamená to, že nám někdo jiný musí na své náklady vzdělání či práci poskytnout. Pokud by to tak bylo, pak to znamená popření jeho práva na svobodu a majetek. 

Manželství je v určitém ohledu produktem politiky. Stát uplatňuje určitou politiku, snaží se chránit koncept rodiny. Proč tak činí a zda je to správné, to nechme v tuto chvíli stranou. Stát tedy rodinu nějakým způsobem chrání a motivuje lidi k jejich zakládání. Opět nechám stranou, zda tak má činit. Občanům, kteří vstoupí do manželství, poskytuje určitá privilegia. Jiným je neposkytuje. Ale neznamená to v žádném případě, že tito lidé jsou kráceni na svých právech. Protože jak jsem už zdůraznil, neexistuje žádné právo na manželství. Práva jednotlivce zahrnují možnost žít v jakémkoliv svazku a vyjádřit tak své city, lásku k nějaké druhé osobě. Je úplně jedno, zda jde o heterosexuální nebo homosexuální svazek. Nežijeme v době, kdy by homosexuální styky stát pronásledoval a trestal, a je to tak dobře. Ale po čem queer aktivisté volají, je právo na jakýsi státní štempl. Na razítko na jejich vztah. Na privilegia. Což nedává smysl. Stát nemusí uplatňovat rovný přístup ke všem občanům. Jestliže například stát uznává občanům do 26 let status studenta a od určitého věku zase právo pobírat starobní důchod, je to nepochybně určité privilegium. A bylo by absurdní požadovat, že i třicátník má mít statut starobního důchodce. Protože jinak jsou pošlapávána jeho práva. Možná že jen ti, kteří by si přáli starobní důchody pro třicátníky, jen za sebou nemají dostatečně hlasitou lobby…

Ať homosexuálové nebo heterosexuálové, nemáme si co vyčítat. Tento stát pošlapává naše práva všem stejně. Zasahuje do našich životů, krade nám peníze z kapes… Všichni stejně jsme kráceni na našem právu na svobodu a majetek, a tím návazně i na právu na život. Tohle pana prezidenta netrápí.

V minulých měsících jste se s dalšími lidmi ze Svobodných dostal do křížku s ekologickými aktivisty, kteří se snaží v Praze prosadit zavedení maximálně třicetikilometrové rychlosti. Dokonce jste kvůli této kauze musel na policii. Jak celá kauza dopadla či jak se vyvíjí?

Před několika měsíci jsme se pokusili zablokovat pochod aktivistů, kteří bojují za zavedení třicetikilometrové rychlosti. Přerušili jsme na několik minut jejich průvod v Ječné ulici. Na výzvu příslušníků policie jsme se pak stáhli a průvod rachitických aktivistů jsme nechali dále projít. Nečekali jsme, že bychom je zvládli blokovat půl dne, bylo to spíš symbolické vyjádření nesouhlasu s těmito zbytečnými lidmi. Po skončení naší akce jsme všichni byli legitimováni policií a za nějakou dobu jsme dostali předvolání na magistrát k projednání podezření ze spáchání přestupku. Nacházeli jsme se totiž prý protiprávně na vozovce. To je samo o sobě absurdní, my jsme se účastnili povolené akce, která sama o sobě spočívala v pochodu po vozovce. Že jsme naši účast pojali po svém, je podle mě podružné. Nebudu mluvit za ostatní účastníky, kolegy od Svobodných, ale pouze za sebe. Sám jsem při jednání s paní úřednicí z magistrátu celé obvinění odmítl, stejně tak jsem odmítl zaplatit pokutu, a dále už je pouze na paní úřednici, zda případ odloží nebo jej postoupí dále do správního řízení. Zatím jsem žádný dopis z magistrátu nedostal. To je celé. Není to zas tak zajímavý příběh, že? Zajímavý je spíš ten kontrast, jak se magistrát chová k nám a jaký postoj zaujímá vůči zeleným teroristům.

Svobodní se zároveň velmi aktivně zapojili do boje proti zákazu aut se spalovacími motory, které od roku 2035 chystá Evropská unie. Zastáváte se tedy víc motoristů než ekologů. Nestaví vás to do role těch, kteří moc nedbají na nebezpečí klimatických změn?

Klima se mění miliony a miliony let a lidský faktor je tady naprosto nedůležitý. To je první věc. Nebezpečí klimatických změn určitě není radno podceňovat, ale nemůžeme si myslet, že poručíme větru, dešti a klimatu. Klimatickým změnám se dokážeme daleko účinněji přizpůsobovat na lokální úrovni, budovat infrastrukturu, ochlazovat veřejná prostranství pomocí zeleně, a tak dále. Ale je nesmysl předpokládat, že klimatické změny zastavíme, když přestaneme jezdit autem a pálit fosilní paliva. Ostatně zeleným šílencům o zastavení klimatických změn nejde. Jde jim o zničení průmyslové a technologicky orientované společnosti. Jde jim o destrukci. Možná proto, že tito zbyteční lidé nikdy sami nic nevyprodukují, a tak nějak si to uvědomují. Destrukce je tedy to jediné, co jim zbývá, aby o sobě dali nějak vědět. Jestli se zastáváme více motoristů nebo ekologů? My se zastáváme především svobody a rozumu. Nejsme proti technologickému pokroku. Elektromobily neodmítáme jako takové. Mohou mít svoji platnost. Ale zásadně odmítáme, že by se technologický pokrok dal nařídit. Že bychom se k pokroku mohli proregulovat. Pokud jsou elektromobily skutečně funkčním rešením pro blízkou budoucnost, pak ať se prosadí na svobodném trhu. Ostatně spalovací motory nenahradily koňskou sílu proto, že by tehdy někdo přišel se skvělým nápadem zakázat koně. Prosadily se samy. Protože to prostě bylo lepší řešení. Je vidět, že tohle téma ve společnosti opravdu rezonuje. Za krátkou dobu jsme nasbírali potřebných deset tisíc podpisů, ale to nám nestačí. Sbíráme dál, v září chystáme velmi intenzivní sběr, a naším cílem je sto tisíc podpisů. To je občanská síla, kterou nelze brát na lehkou váhu. Zelená politika Bruselu bude nepochybně důležitým tématem pro nadcházející eurovolby. Před lety jsme v těchto volbách uspěli s tématem euronesmyslů. Zákaz spalovacích motorů – to je takový jeden obrovský euronesmysl na steroidech. A já věřím, že veřejnost vidí, že jsou to právě Svobodní, kdo je v této věci na její straně.

zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31