Literární soutěž: další covidový příběh.

Literární soutěž: další covidový příběh.

Přinášíme vám závěrečný příspěvek z literární soutěže „Příběh nesvobody“. Autorkou je paní Kateřina Blažková, které tímto gratulujeme! Za všechna vaše díla děkujeme a těšíme se na shledání na některé z našich dalších akcí.

Příběh Kateřiny Blažkové: Jak jsem zjistila, že v tom sama nezůstanu!

Přiletěla jsem z dovolené. Egypt. Můj splněný sen. Vrátila jsem se nadšená a plná zážitků. Navždy propojena s oblíbenými faraony a bohy. Hatšepsut pomrkávala z okna svého chrámu, sfinga v Gíze na vteřinku ožila, aby nám přátelsky kynula a v Nilu jsem zahlédla koupající se hroší rodinku. No přiznávám se, že pouze v nekonečném příběhu svých fantazií… Ale i tak to byla pohádka. Jenomže…

Ten návrat! „Nechoď sem, musíš do karantény,“ uvítal mě kolega v práci. „Proč?“ nepochopila jsem jeho snahu o mně neznámý druh humoru. „Copak nic nevíš o coronaviru?“ „Ne. V Egyptě jsem chtěla mít klid od všeho dění.“ Uvedl mě do situace, jaké že to zprávy hýbou dnešním světem. Snad z toho nic nebude, trochu si zamudrujem a v blaženém nevědomí těch, kdož nevidí do budoucnosti se společně zasmějeme. Ale pak…

Je to potvrzeno! Strašně nakažlivá, nepředstavitelně smrtelná epidemie se šíří z Číny (rychlostí téměř světelnou) a straší tak celou planetu. Epidemie? To se pletete, lidičky! Jedná se o smrtonosnou pandemii! Mávla jsem nad tím rukou. Média pořád něčím děsí. Kdo by jim jinak naslouchal? Tak přišli s tímhle příběhem. Ono to přejde. Nepřešlo! Začala jsem potkávat podivné mátohy se zakrytými tvářemi. Koukaly jim jenom oči. „Lidi se bojí viru, takže nosí roušky,“ vysvětlila mi kolegyně. „Aha, tak to je jejich problém,“ odvětila jsem vesele. Mě tohle nikdo nedonutí si nasadit. Nikdy! Já se totiž nebojím! Ale když jsem tak pozorovala ty lidi s maskami (a bylo jich pořád víc a víc) na něco jsem si vzpomněla.

Jak jsem na lodi při plavbě po Nilu pozorovala jeden nepřehlédnutelný muslimský páreček. No, nepozorovala. Civěla jsem na ně. Žena byla totiž celá od hlavy až k patě zahalená do černého nikábu. A chlápek ji pořád strašně přísně střežil. Když jsme pak seděli v restauraci, byla jsem zvědavá na její tvář. Měla by ji odkrýt. Musela jíst a pít. Jenomže jsem se nedočkala. Žena při každém vložení sousta do úst odhalila na kratičkou chvíli jen tu nejnutnější část závoje. Pak se opět zakryla a žvýkala si už pěkně pod čádorem. Muž si mě všiml. Nemohl si nakonec toho drzého zírání nevšimnout. Někdy je z pohledu patrné, co si myslíte. Litovala jsem ji. Muslimský muž to v mé mysli lehce přečetl. I ty budeš nosit zakrytou tvář, nestoudná evropská ženo! Už brzy!

Rychle jsem vzpomínku na muslimský pár a varování v pohledu muže zahnala. Tady nic takového nehrozí a já nebudu mít černé myšlenky. Jsem optimistka a vidím všechno ve světlých barvičkách. Většinou… „Tak už jsou roušky povinné,“ řekl mi někdo, už nevím, kdo. „Musíš je nosit taky,“ dodal. „Nebudu,“ odporovala jsem a myslela, že je to jenom blbá legrace. Nebyla. Byla to blbá skutečnost. Takže mě donutili. Snadno. Muslimovy chladné oči říkaly pravdu. A začalo to. Všichni se hrozně báli viru. Já jsem si připadala jako outsider. Nebála jsem se virů. Obávala jsem se lidí kolem sebe. Byli to Cizinci, náhle tak jinde ode mě… Začala jsem se (já extrovert) bát s lidmi mluvit o tom, jak to vnímám. Konečně jsem se s bušením v srdci odvážila svěřit svým přátelům. „Nelíbí se mi to.“ „Co se ti nelíbí?“ zeptali se mě. „Mám pocit, že všechno je nějak divně.“ „Jak divně? Je pandemie, a proto MUSÍME dodržovat nařízená pravidla.“ „Nezdá se mi to.“ „Co pořád máš?“ „Nevím. Co když se někdo snaží rozpoutat válku? Nebo jde ještě o něco úplně jiného?“ Pohádala jsem se dokonce i s rodinou. Prý věřím konspiračním teoriím. Všichni kolem vykládali, jak lidé umírají na Covid-19. A že nesmím být nezodpovědná. Nosila jsem roušku. S odporem, ale nosila. Ale pořád jsem se nebála nemoci. Připadalo mi, že takhle by se při opravdové pandemii mocní tohoto světa nechovali.

To, co se teď děje, není přirozené. Není! „Maminko, a co když budeš s těmi svými názory úplně sama?“ zeptala se mě má dcera medička zcela vážně. „I pak budeš přesvědčena o své pravdě?“ „Všechny ztratíš,“ dodal můj muž. Lekla jsem se. Miluju lidi. Jsou pořád stejní, ne? A koneckonců já přece „nemám svou pravdu“. Nevnucuju jim „svou pravdu.“ Jenom nechci přijít o svou svobodu! A mám pocit, že o ni tak nějak přicházím. Chvíli jsem dělala, jako že tedy taky věřím na pandemii. Nebylo mi ale dobře. Stála jsem ve svém nitru stranou. Jako ten muž v povídce, kterou jsem napsala v sedmnácti. O zániku světa. Naštěstí mě moje milovaná rodina i přes rozdílnost vidění situace nikdy nezavrhla. A lidé se začali pomalu ozývat na protest. Naslouchala jsem s nadějí všem, kteří měli podobné pocity jako já. Podporovala jsem je na sociálních sítích a demonstracích.

David Tesař, Jakub Olbert, Matěj Gregor, Politická drbna-Ondřej Březina a mnoho dalších…

Ti mi dávali sílu, světlo a naději. Už jsem nebyla sama! Hodně jsem si oblíbila Politickou drbnu-Ondřeje. Dokázal mě dokonce leckdy až neskutečně rozesmát. Ve svých videích párkrát zmínil v superlativech předsedu Libora Vondráčka ze strany Svobodných. Protože jsem o straně Svobodných zatím neslyšela, zpočátku jsem na jeho výzvu, abychom si přečetli jejich trošku složitě sepsaný program, nereagovala. Ale po nějaké době mi to nešlo z hlavy. Program Svobodných jsem si nakonec přečetla. Jednou, dvakrát. Třikrát. Zamlouval se mi. V podstatných věcech jsem se s ním ztotožnila. Začala jsem je tedy sledovat. Líbili se mi čím dál víc. Ale po zkušenostech, kdy jsem našla krátké zalíbení v SPD a dalších, aby mě vzápětí zklamali, jsem vyčkávala, jestli jim opravdu věřím. Samozřejmě, že se občas hodně spletu. Proto jsem je pozorně poslouchala. Vnímala. Četla mezi řádky. Přemlouvala mozek, aby se snažil přemýšlet. „Spojte se, s někým se spojte. Netříštěte to. Musíte se dostat do Parlamentu. MUSÍTE!“ To, co jsem si sama pro sebe říkala, začali lidé kolem mě veřejně hlásat. Je potřeba se nerozdělovat! Pak jsem viděla, že Svobodní jdou do voleb s Trikolorou a Soukromníky. „Víš, Leni, jak jsem ti říkala, že bych hrozně moc chtěla konečně nějaké politické straně věřit? Nejen ji volit, ale upřímně fandit, vážit si jí a tak,“ řekla jsem kamarádce. „No, jasně, pamatuju.“ „Tak jsem ji našla.“

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31