Dočekal: Učitelé dětem lžou, například o EU nebo Green Dealu, a nikdo za to výpověď nedostává

Dočekal: Učitelé dětem lžou, například o EU nebo Green Dealu, a nikdo za to výpověď nedostává

Kauza učitelky Martiny Bednářové z pražské základní školy Na Dlouhém lánu na Praze 6 stále vyvolává vlnu emocí. Na jedné straně je zástup těch, kteří učitelku kritizují za přinejmenším zlehčování války na Ukrajině nebo dokonce šíření dezinformací, na straně druhé jsou pak ti, kteří se do celé události snaží vnést více racionální diskusi. Podle Jana Dočekala, zastupitele za Prahu 6 a místopředsedy Svobodných, nemají osobní názory učitelů ve výuce co pohledávat. Na druhou stranu je však třeba všem měřit stejným metrem a stejně kriticky se dívat také na prezentaci osobních názorů například ve vztahu k LGBT komunitě či Evropské unii.

„Učitelé jsou na škole od toho, aby učili, a ne aby dětem prezentovali své osobní názory na kde co. Celá záležitost se prý odehrála na hodině češtiny, kde se probírala validita zdrojů informací. Nevím, zda to úplně patří do češtiny, ale osobně se domnívám, že moc ne. Teda pokud se zrovna neprobírá literární útvar „reportáž“ nebo „literatura faktu“. Ale přijde mi to dost nepravděpodobné. Pokud bychom se bavili např. o hodině chemie, tak je zcela jasné, že jakékoliv subjektivní hodnocení politické situace kdekoliv na světě je zcela mimo mísu,“ domnívá se zastupitel Jan Dočekal, podle kterého prezentace zcela jednostranného názoru paní učitelce nijak neposloužilo ke cti. 

Dočekal se zároveň vymezil proti tomu, aby se do škol dostávaly jakékoliv formy politické agitace. „Já sám jsem do návrhu koaličního prohlášení na Praze 6 navrhoval zákaz jakékoliv politické agitace ve školách na Praze 6. Tento můj návrh byl odmítnut s tím, že podobné ustanovení zmiňuje již platný školský zákon, což je v podstatě pravda,“ připomněl s tím, že z tohoto pohledu je odsouzení postupu učitelky zcela oprávněné.

„A jsem rád, že k němu došlo. Ale očekával bych, že podobný postup se bude uplatňovat i vůči všem LGBT neziskovkám, přednáškám o dokonalosti EU, jásáním nad přínosy migrace z Afriky apod.,“ zdůraznil Jan Dočekal, podle kterého je však vážný problém v avizované výpovědi.  

„Důvody výpovědi totiž musí být striktně vymezeny v pracovním právu. Vše ostatní je svévole. Pravidla musí platit všude stejně. Učitelé permanentně dětem lžou i mimo výklad, například o EU, Green Dealu apod., a nikdo za to výpověď nedostává. Pokud zmíněná učitelka překročila meze, které už naplňují podstatu trestného činu, pak to má řešit policie a následně soud. Do doby, než bude učitelka odsouzena, je v očích zákona nevinná. Ale tady si ředitelka školy zahrála na soudce sama. A rovnou také trestala. A to je špatně,“ je přesvědčený místopředseda Svobodných. 

Pražský zastupitel také reagoval na slova ministra školství Petra Gazdíka, podle kterého má každý učitel právo na názor, ale nemá právo na lež. „Ale kdo zhodnotí, co je názor a co už je lež? Je mnoho témat, která jsou v „šedé zóně“, kde není černá černá a bílá bílá. Třeba, že po druhé dávce očkování budeme vysmátí a covid zbaběle uteče. K mnoha věcem prostě nemáme k dispozici validní informace,“ vysvětlil svůj postoj Jan Dočekal, podle kterého je Rusko jednoznačným agresorem. 

„Prostě vlezlo někam, kde nemá co dělat. Tečka. Svobodní byli jednou z prvních parlamentních stran, která tuto agresi odsoudila a jedni z prvních, kteří pár dní po eskalaci konfliktu organizovali dodávky humanitární pomoci. I já sám osobně jsem byl na hranicích v Krosčenku. Ale vím já, zda se třeba nějací Ukrajinci nedopouští válečných zločinů a nejednají v rozporu s Ženevskou konvencí? Nevím. Prostě nevím. A pokud třeba paní učitelka má nějaké takové informace, tak je sice správné, že na ně upozorní, s uvedením zdroje, ale měla by je uvádět v kontextu,“ dodal Dočekal. 

Místopředseda Svobodných také sdělil, jak by v této kauze postupoval on. „Potrestání paní učitelky je správné. Ale ne formou výpovědi. Jako ideální bych viděl trest v rámci organizace – něco jako snížení platu o 30% na půl roku nebo tak něco. Stejný postup bych ale očekával i ve vztahu k ostatním učitelům, pokud budou s dětmi jednostranně probírat jakoukoliv jinou politickou agendu. Dále pak bych navrhoval na škole uspořádat pro děti besedu na dané téma, kde by prostor dostala i tato paní učitelka a proti ní postavit dostatečně schopného oponenta, který by jí dokázal její agitaci vyvrátit. Ty děti nejsou blbé a věřím, že si dokáží udělat vlastní názor,“ navrhuje Dočekal.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31