Chceme českou korunu! Co na to říkají lidé při kontaktní kampani? Chtějí korunu či euro?

Chceme českou korunu! Co na to říkají lidé při kontaktní kampani? Chtějí korunu či euro?

Chceme českou korunu! Aby byly Čechy český…! Tak mluvili ti, kteří přišli ke „stánku“ Svobodných, Trikolóry a Soukromníků v Českých Velenicích podepsat petici za zachování české koruny. O euro tady lidé moc nestojí, ačkoliv jde o městečko přímo na česko-rakouských hranicích. Vyslechli jsme stížnost na Klause a Kalouska i na nápisy v němčině. Na euro jsme se zeptali také v Rakousku. Nostalgie po šilinku a slova o zdražení pečiva, zeleniny…

Lidé z Českých Velenic jezdí do Rakouska za prací, nakupovat, Rakušané k nim zase do restaurací, k zubaři… dělí je doslova jen několik stovek metrů. Přesto lidé v Českých Velenicích příliš myšlence na zavedení eura v Česku nefandí. „Naše koruna je vzácnější, chci českou měnu,“ vysvětlila Miluše Kovaříková, proč se rozhodla podepsat petici za zachování české koruny. V Českých Velenicích žije už dvacet let. Do Rakouska, kam to má doslova „coby kamenem dohodil“, prý nejezdí. „Nemám to tam ráda,“ svěřila se.

„Čechy krásné, Čechy mé… já chci, aby byly Čechy český. Bojovalo se tady za to, budovalo se to léta. A kde to dnes všechno je?“ podotkla Alžběta Boháčová.

„Proč bychom měli mít euro a přispívali na migranty, které mi tady absolutně nechceme?“ dodal Vladimír Vortner a oba podepsali petici.

Podle starosty Českých Velenic Jaromíra Slívy lidé s tím, že v sousedním městě platí jinou měnou, problém nemají. „Není problém vyměnit si peníze nebo platit kartou. To už je úplně běžné. Domnívám se, že lidé spíš přemýšlejí o tom, co by nám to přineslo, jak by se případně zdražovalo a podobně,“ uvedl.

Kalousek ani Klaus to neudělali! Zdražení se nebojím…

Opačný názor než většina lidí, která se u „stolečku“ zástupců Svobodných, Trikolóry a Soukromníků zastavila, měl Vladimír Tupáček. Nutno podotknout, že byl jediný, s kým jsme v Českých Velenicích mluvili, koho by prý přijetí eura potěšilo.

„Abych to nemusel pořád měnit. Vždyť mi tady bydlíme kousek. Do toho Rakouska jezdíme za levnějším zbožím, což tady Kalousek ani Klaus neudělal. No tak proto,“ vysvětlil, proč by českou korunu za euro klidně vyměnil. „To víte, že bych to oželel. Ty centy mi dělají trochu problémy, ale já bych si zvykl. Zdražení se nebojím, vůbec ne,“ prohlásil rozhodně.

Jak prozradil lídr Svobodných Libor Vondráček, petice za zachování české koruny má už více než třináct a půl tisíce podpisů. „V Českých Velenicích se objevilo pár zastánců eura, ale jinak lidé spíš chtějí zachování české koruny. Až mě to samotného překvapilo vzhledem k tomu, že jsou hned u Rakouska. Je to podobné jako v ostatních městech,“ uvedl Vondráček s tím, že hodně lidí mluví o tom, že mají informace od přátel ze Slovenska, kteří už euro mají, ale situace není tak růžová, jak si představovali.

To, že lidé, se kterými v Českých Velenicích hovořili, chtěli vesměs zachovat českou korunu, potvrdil i zástupce Trikolóry Štěpán Tampír. „I tady, ačkoliv jsme na hranicích, většina lidí mluví o tom, že chce zachovat měnu, na kterou jsou zvyklí. Nechtějí vstoupit do eurozóny například proto, jak už řekl i Libor Vondráček, že mají informace ze Slovenska, že se většina věcí zdražila.“

Euro a zdražení? Vzpomínky z Rakouska…

V Rakousku vyměnili šilink za euro už zhruba před dvaceti lety. Přesto někteří na původní měnu vzpomínají s určitou nostalgií.

„Je to těžké. Byli jsme na to zvyklí. Dlouho jsme pak mluvili ještě o cenách v šilincích. Pletlo se nám to,“ pokrčila rameny žena, která se představila jako Helen Balasch, která žije ve vesničce nedaleko rakouského Gmündu. Z eura není příliš nadšený ani její manžel Thomas. „Bylo mi trochu přes 40 let, když přišlo euro. A vzpomínám si, co všechno se zdražilo. Hlavně potraviny, pečivo, zelenina. Myslím, že oblečení ani ne, možná bylo i levnější. Ale jídlo přece jen potřebujete víc než nové oblečení,“ usmál se starší pán.

„Někteří říkají, že to byla spíš inflace. Ale podle nás se skutečně dost zdražovalo. Bavili jsme se o tom s přáteli a všichni jsme se na tom shodli,“ doplnila ho manželka a dodala, že kvůli zdražení tehdy omezili i návštěvu restaurací. „Jako mladí jsme milovali společnost, chodili jsme dost často. Pak ale skutečně o něco méně. Pamatuji si to,“ zamyslela se.

Na druhou stranu se ale manželé shodli na tom, že při cestování je to s jednotnou měnou jednodušší. „I pro podnikatele je to asi lepší. Náš syn na euro nedá dopustit,“ pokrčil rameny Thomas.

Německé nápisy v Českých Velenicích. Lezeme Západu do…?

To, že české a rakouské městečko spolu úzce sousedí, je vidět v Českých Velenicích na každém kroku. Není totiž výjimkou, že české nápisy jsou doplněné i těmi v německém jazyce. „Herzlich Willkommen“ vítá například jeden ze salonů, kde si můžete nechat udělat například kosmetiku. Nápis v němčině najdete třeba i na stojanu s informací, kde mají návštěvníci zaparkovat. Nechybí ani na domě, kde nabízí potřeby pro zvířata. „Alles für tiere,“ dozvíte se tak například. Naopak v Rakousku jsme si ale žádných českých nápisů nevšimli.

„Tak já si myslím, že to obecně vyplývá z toho, že Češi té němčině rozumějí víc než Rakušané češtině,“ domnívá se starosta Českých Velenic.

Místní lidé vysvětlují, že se snaží vyjít svým zákazníkům vstříc. A přece jen sousedé z Rakouska tvoří nemalé procento z nich. Některým starousedlíkům ale tato „vstřícnost“ tak úplně po chuti zřejmě není.

„Lezeme Západu do… víte, co chci říct!? Stejně jako jsme tam lezli Rusákům. My jsme fakt národ, to tedy…,“ uplivl si důchodce, kterého jsme se zeptali, co na nápisy v němčině říká. Jméno prozradit nechtěl a na naše další dotazy se už ani neotočil.

Rakušané se po epidemii ještě úplně nevrátili. Češi na nákupy jezdí…

Jak uvedl starosta Jaromír Slíva, po epidemii se lidé z Rakouska do Českých Velenic ještě úplně „nevrátili“. „Je vidět, že ještě doznívá taková ta koronakrize, ta uzávěra. Velenice se ještě nenaplnily těmi sousedy tak, jako to bylo předtím. Pomalu se to zvedá, přijíždějí. Ale když se podívám na nákupní centrum u hranic, tak tam bylo hlavně o víkendu vždy úplně plné parkoviště. Teď to tak není,“ vysvětluje.

Češi prý ale do Rakouska jezdí stále. „Jezdíme pro některé potraviny jako například jogurty, sýry, když jsou v akci. Drogerii nakupuji převážně tam,“ prozradila Edita Písecká, která si přijela nakoupit do Gmündu z Třeboně.

„Ty ceny nejsou většinou tak vzdálené těm našim, aby si tam lidé od nás nedojeli třeba pro kvalitnější zboží, nebo pro to, co tady u nás ve Velenicích v obchodech není,“ dodal starosta.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31