Pokračujeme v tour napříč Českou republikou s peticí za zachování české koruny! Český lev nosí na hlavě korunu jako symbol suverenity Zemí koruny České. Součástí naší suverenity je nejen symbolicky stabilní a silná měna, která svědčí českému hospodářskému živlu i úsporám našich občanů.
Navštívili jsme již celou řadu měst napříč Českou republikou a ještě nás jich spousta čeká. Petici je možné podepsat osobně na našem stánku při návštěvě vašeho města, případně i elektronicky na webu za-korunu.cz.
V současné době máme pod peticí nasbíráno již přes 9 000 podpisů! Všem petentům tímto velmi děkujeme a ceníme si toho, že jim záleží na zachování české měny. Každý, kdo se nám podepíše, stane se symbolicky hrdinou české koruny. Staňte se také hrdinou! Přijďte k nám na stánek a podpořte českou měnu!
Rovněž se na našich stáncích můžete kromě petice těšit na celou řadu zajímavých osobností, zajímavý program, velmi dobrou náladu a vlnu pozitivní energie!
V následujících dnech nás čekají tyto štace, těšíme se na vás!
10. srpna od 10 do 16: Praha – Náměstí Republiky – před OC Palladium
10. srpna od 13 do 15: Ústí nad Labem – Mírové náměstí
11. srpna od 10 do 15: Praha – Arkády Pankrác (před vstupem do OC)
11. srpna od 12 do 15: Děčín – Masarykovo náměstí
13. srpna od 13 do 15:30: Teplice – Náměstí Svobody
15. srpna od 7 do 12: Ředhošť – trhy
Téměř v každém městě, které navštívíme, se můžete mimo jiné osobně setkat s naším předsedou strany Mgr. Liborem Vondráčkem, nejmladším předsedou parlamentní strany v ČR. Více o našem předsedovi najdete na jeho webu vondraczech.cz.
„Svoboda a odpovědnost musí jít ruku v ruce… jinak zhynou…“
Výběr Svobodných střípků z médií
1) Parlamentní listy: Euro ne! Dřel jsem jak mezek, očesali by mě. Já jsem Češka jak poleno, chci korunu.
Reportáž na Parlamentních listech popisuje naší společnou tour za zachování české koruny, kterou realizujeme společne s Trikolorou a Soukromníky. Petice má mezi lidmi velký úspěch a tak se Parlamentní listy zeptali občanů, proč petici podepsali. Reportáž je na tomto odkaze.
2) Zálom: rozhovor o opatřeních, volbách, evropském zeleném údělu, cenzuře i olejomalbách
Místopředseda Svobodných Luboš Zálom hovoří o sobě i velkých současných politických tématech a přístupu hnutí Trikolóra, Svobodní, Soukromníci k nim v rozhovoru s Františkem Kubáskem tomto odkaze.
3) Havrda: chovají se k nám jako k ovcím.
Náš místopředseda a garant pro zdravotnictví, MUDr. Miroslav Havrda poskytl rozsáhlý rozhovor, ve kterém mimo jiné popisuje současný stav jako tzv. „covidovou totalitu“ s tím, že vláda se k lidem chová jako ke stádu hloupých a nesváprávných ovcí. Celý rozhovor je zde.
4) Zálom: Festival Prague Pride a ideologická podstata LGBT hnutí.
Místopředseda Luboš Zálom oprášil 4 roky starý článek na téma Prague pride, nicméně přesah článku a jeho podstata je pořád stejná. Článek Luboše Záloma je na tomto odkaze.
5) Naši zastupitelé budou vždy hlasovat proti dotacím do pochodů hrdosti
Jak by se vám líbilo dotovat pochod hrdosti neočkovaných, kteří jsou dnes opravdu reálně citilně diskriminováni státem? Nebo motoristů? Je snad pochod hrdosti LGBT něco jiného?!
Naši 2 zastupitelé hlavního města Prahy nejsou pokrytci, hlasovali proti dotacím Prague Pride a hlasovali by i proti dotování jiných “pochodů hrdosti”.
„Podobně akce mají platit dobrovolně organizatori, sponzoři nebo účastníci, ne daňový poplatníci,“ říká Libor Vondráček v úspěšném videu zde.
Singapur, jeden z nejsvobodnějších států na světě, získává nezávislost. Dnes má Singapur jeden z největších HDP na světě a je finančním a obchodním centrem světového významu.
10. 8. 1944: Druhá bitva o Guam
Den porážka Japonců ve 2. bitvě o Guam. Důležitý okamžik pro osvobození Tichomoří od japonské nadvlády. USA ostrov znovuzískaly pod svou kontrolu po třech letech.
11. 8. 2012: Zlatá olympijská medaile pro Svobodu
David Svoboda získal zlatou medaili na Olympijských hrách v Londýně 2012 v moderním pětiboji, v novém olympijském rekordu, a udělal tím svobodě výbornou reklamu.
12. 8. 1992: Zóna volného obchodu v Severní americe
Kanada, USA a Mexiko oznámili úspěšné ukončení jednání o vzniku NAFTA. Ta výrazně zjednodušovala obchod mezi členskými zeměmi a rušila obchodní bariéry. Z volného obchodu těží všechny členské země.
13. 8. 2002: Lachtan Gaston
Gaston unikl při povodních z pražské ZOO a vydal se na dlouhou plavbu po řece. Ačkoli to pro něj bylo zřejmě utrpením a 19. 8. zemřel vyčerpáním, mnozí jsme mu tak nějak „fandili“ právě proto, že jsme si do jeho eskapády promítali svou touhu po svobodě.
14. 8. 1941: Atlantická charta
Prezident USA F. D. Roosevelt a britský ministerský předseda Churchill podepsali Atlantickou chartu, dohodli se v ní na společném postupu ve válce proti Německu a podpoře svobody jednotlivých národů.
15. 8. 1945: Japonská kapitulace
Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo. Skončila 2. světová válka a my dnes už víme, že další globální konflikt podobných rozměrů už naštěstí nepřišel a doufejme, že ani nepřijde.
Svobodné akce v terénu
Už nikdy nesmíme ochranu ohrožených zaměňovat za obětování zdravých! Už nikdy nesmí mocní zneužít nemoci k vlastnímu obohacení a rozdělování společnosti! Už nikdy nesmíme děti vyhnat ze školy! Už nikdy jim nesmíme zakázat sportovat! Už nikdy nedopustíme lockdown!
Žádná akce už Vám neunikne, pokud si propojíte svůj kalendář s kalendářem Svobodných na Google.
Odebírejte tento týdeník ZDARMA!
Dostal se k vám tento mail od přátel? Chcete, aby vám už žádné novinky neunikly? Stačí udělat jedinou věc. Vyplnit ↓tento↓ dotazník.
div
Pošlete to dál!
Budeme rádi, když nás budete číst i nadále a budete tento Týdeník přeposílat svým přátelům, aby měli také informace z více zdrojů a mohli si udělat ucelenější názor.
Můžete nás také dát do kopie, ať víme, že má smysl noviny po večerech připravovat.
Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka
Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.
Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.
Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.
Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.
Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.
Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.
Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.
A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.
Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.