Čím dál více lidí dnes pociťuje, že se děje něco zvláštního. Někdo to více vnímá skrz inflaci a rostoucí ceny potravin a energií, někdo jiný je pro změnu citlivější na genderová témata nebo přistěhovalectví.

Někoho se zase nejvíc dotýkají stále agresivnější útoky státní moci na základní lidské svobody.

Mnozí z vás si také jistě všimli určitého paradoxu, kdy na některé téma existuje poměrně jasný většinový názor, politické strany toho taky před volbami řádně využijí, ale po volbách prosazují přesný opak. Typickým příkladem je třeba zákaz spalovacích motorů, přijetí eura, či přistěhovalecké kvóty. Pokud tuto agendu prosazují Piráti nebo TOP09, je to v pořádku. Jejich voliči si to přejí. Co ale už v pořádku není, když stejnou agendu prosazuje třeba ODS, která se vůči těmto tématům dlouhodobě vymezuje, ale zároveň bez mrknutí oka schvaluje vše, co jí z Bruselu přistane na stole.

Velmi často se mne lidé ptají, proč se nám ekonomicky nedaří, jak to zlepšit, proč je tak těžké uchránit majetek před inflací, proč začíná pomalu ale jistě selhávat důchodový systém… Co vám řeknu, vás asi překvapí, ale v pozadí toho všeho stojí jeden jediný fenomén, který v různých variacích zasahuje už prakticky všechny oblasti života, ale který má jedno jediné pojmenování. Je to ideologie či agenda ESG, tj. Environmental, Social, and Governance. V Čechách se někdy tato zkratka chybně nahrazuje podivným, ale hezký znějícím slovem „udržitelnost“.

Možná zkratku ESG znáte jen v souvislosti s ESG reportingem, který dnes už musejí dělat velké firmy. Ale nepleťte si reporting o ESG se samotným ESG. Reporting ESG je jen formální zprávou, výkazem a nástěnkou o provádění ESG filozofie. ESG je totiž především princip a filozofie, která splňuje všechny znaky nového náboženství.

Green Deal, jehož prohnilou povahu už řada lidí prohlédla, je přitom jen jednou složkou ESG – konkrétně tím písmenkem E – environment. ESG je ale širší fenomén než jen Environment, tedy ESG.

Filozofie ESG vznikla jako globální hnutí za vytvoření lepšího světa. Hnutí ESG má údajně za cíl sjednotit korporace, vlády a globální instituce a společně řešit všechny problémy světa – např. změnu klimatu, rasismus, nerovnost a další… Říkám „údajně“, protože to je navenek deklarovaný cíl. Takhle je nové náboženství prodáváno masám. Lze si tak pod ním představit vše krásné a líbivé jako třeba čisté a bezemisní životní prostředí, idylické vztahy na pracovišti, rovné podmínky a odměňování, nulovou korupci a úplatkářství, svět bez válek a zbraní, zkrátka vytváření budoucnosti, o které každý sní.

Problém je ale v používané metodě. Stoupenci ESG tvrdí, že velké problémy nedokáží řešit ani vlády, ani charitativní organizace, ale lze je řešit pouze skrz jakési partnerství soukromého a veřejného sektoru. A tak prolamují dříve stanovené hranice mezi soukromým a státním. A nejedná se pouze o mediální kampaň. Aktivisté ESG jsou mnohem dál. Stylizovali se do jakýchsi zprostředkovatelů morálky požadujících celospolečenskou reformu a ve jménu vyššího dobra se nezdráhají si tyto reformy vynucovat. A tak se stalo, že dnes žijeme v zemi, kde skupina korporací, které můžeme označit za „kartel ESG“, může činit rozhodnutí, která se týkají morálních a politických otázek země, aniž by jim kdokoli z nás udělil jediný hlas.

Jak řešit rasovou nespravedlnost nebo ekologii? To jsou dost důležité otázky, které bychom měli vyřešit svobodnými volbami skrze politiky, kteří se veřejně zodpovídají. Šéfové korporací ale rozhodují o celospolečenských otázkách a rozhodují o chodu celé ekonomiky, aniž by za to nesli svou nezodpovědnost. Toto je podstatou toho, proč se Evropa stala ekonomických skanzenem a proč se do budoucna ještě víc propadne.

Převzato z blogu Markéty Šichařové