Šamonil: O krizi na Lampeduse, volbách na Slovensku a migračním nebezpečí

Šamonil: O krizi na Lampeduse, volbách na Slovensku a migračním nebezpečí

Deset tisíc. Přibližně tolik afrických imigrantů přivezly lodě pašeráků (rozuměj „humanitárních“ neziskových organizací) během pouhopouhých tří dnů na italský středomořský ostrov Lampedusa. V polovině září už afričtí nájezdníci převýšili počtem lampeduské starousedlíky. Předvolební sliby italské předsedkyně vlády se obrátily v prach. Giorgia Meloniová namísto zavedení maximálně tvrdých opatření k zastavení africké imigrace do Itálie kouká na desítky tisíc Afričanů v jižní Itálii jako vyoraná myš a z italské pobřežní stráže se pod velením Meloniové stal fakticky spolupachatel imigrační apokalypsy. Bezpečnostní situace se nakonec vyhrotila natolik, že na těžce zkoušený ostrov přijela samotná předsedkyně Evropské komise, madame von der Leyenová. No a jak se na protřelého bruselského byrokrata sluší – situaci na místě obhlédla zkušených úřednickým okem, přičemž se u toho tvářila nadmíru ustaraně, aby svůj terénní výjezd do Středomoří zakončila jak jinak než tiskovou konferencí.

V záplavě zcela bezduchých frází jako vystřižených z bruselské příručky pro nicneříkání bych si dovolil vypíchnout tři konkrétní výroky, které podle mého názoru víc než přesně ilustrují, jak vlastně Leyenová, potažmo Evropská komise a celá Unie k masové arabsko – africké migraci do Evropy přistupují:

Výrok číslo 1: Nelegální migrace je evropský problém, který vyžaduje evropské řešení. Důležitým nástrojem bude Migrační pakt.

Výrok číslo 2: Hlavním nástrojem by se mělo stát vytvoření legálních cest pro migranty do EU. Toto Leyenová jen tak mimochodem označila za důležité.

Výrok číslo 3: Migraci je třeba řídit a zpět poslat jen ty, co nedostanou azyl (tj. pouhý zlomek).

Přeloženo do jazyka prostého selského lidu – migraci je třeba zlegalizovat a řídit. Řídit, ne jí bránit.

Problém tentokráte nikoliv africké, nýbrž arabské migrace, trápí ve stejné době i Slovensko. Těsně před vypuknutím předčasných parlamentních voleb se na území našeho východního souseda začaly z Maďarska valit tisíce migrantů arabského původu.

Dočasně pověřená vláda premiéra Ludovíta Ódora, jehož do premiérského křesla dosadila bývalá místopředsedkyně Progresivného Slovenska, toho času prezidentka Zuzana Čaputová, absolutně rezignovala na jakoukoliv ochranu slovensko – maďarské státní hranice. A nejen to. Ódorův kabinet, který je fakticky kabinetem Čaputové vyčlenil 500 vojáků, jejichž úkolem není vracet arabské migranty zpět na maďarské území, ale distribuovat je více či méně rovnoměrně po celém Slovensku. A právě tyto události se staly jedním z klíčových témat nadcházejících parlamentních voleb.

Jedním ze dvou největších favoritů na vítězství ve slovenských parlamentních volbách je vedle Ficovy strany Smer – SSD i Progresivné Slovensko pod vedením europoslance Michala Šimečky. Pro ty z vás, kteří třeba situaci na slovenské politické scéně nesledujete nijak extra podrobně – Progresivné Slovensko je obdoba České Pirátské strany a její přístup k masové migraci tomu odpovídá. V tomto kontextu stojí zcela jistě za zmínku výrok předsedy PS Šimečky právě na téma aktuální masové arabské imigrace na Slovensko. Šimečka totiž v rozhlasovém pořadu Sobotné dialogy na toto téma mimo jiné prohlásil, že řešení migrační krize se nenachází na Slovensku, ale v rukou Evropské unie. Předseda slovenských progresivců se tak v otázce migrace stoprocentně shoduje s madame von der Leyen a volně přeloženo nehodlá s nekontrolovaným přílivem arabských migrantů na Slovensko po volbách dělat vůbec nic. Samozřejmě tedy za předpokladu, že se jeho strana stane součástí nové slovenské vlády.

Masová arabsko – africká migrační krize představuje nejvýznamnější ohrožení Evropy od druhé světové války. Tato krize je za soustavného mlčení (a dost možná i tichého souhlasu) mainstreamových médií a většiny vlád řízena a realizována neziskovými organizacemi, které fakticky vykonávají roli moderních pašeráků lidí. Podstatu svojí nepřátelské činnosti pak tyto migrační neziskovky zakrývají pod pláštík pojmů typu humanita, lidská práva nebo soucit se slabými.

Lidé, kteří připlouvají na Lampedusu nebo přicházejí z Maďarska na Slovensko ale nejsou slabé nemocné ženy s dětmi. V drtivé většině případů se jedná o mladé muže v bojeschopném věku. O muže, kteří nepřichází zachránit evropský pracovní trh a narovnat klesající demografickou křivku Evropanů. Jedná se o nájezdníky, kteří v západoevropských městech budují paralelní společnosti, vytvářejí ghetta a no – go zóny, kde bují kriminalita, prostituce, obchod se zbraněmi a války gangů. Evropské vlády včetně té Fialovy jsou vládami slabochů, kteří proti migraci bojují jen záplavou prázdných slov namísto toho, aby migračním neziskovkám přiškrtili jejich dotační penězovody, ukončili jejich škodlivou činnost jednou provždy a masový příliv afrických a arabských imigrantů do Evropy zastavili silou (protože jinak to nejde).

Západní Evropa se z této multikulturní iluze už nejspíš neprobudí a její budoucí osud nevypadá příliš růžově. Česko má ale ještě šanci. Voliči si nicméně musí uvědomit závažnost tohoto smrtelného civilizačního nebezpečí a začít volit strany, které se budou arabsko – africké migrační apokalypse bránit všemi dostupnými prostředky.

Třeba Svobodné.

Filip Šamonil

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Filip Šamonil

Filip Šamonil

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima NEWS hájil vládní rozpočet na rok 2026, vysvětloval, proč podle něj obrana reálně neklesá pod 2 % HDP, a bránil opatrný postup vlády při řešení prudkého zdražení nafty

Rozpočet 2026: proti „vycucaným číslům“

V debatě nad čerstvě schváleným rozpočtem (schodek 310 miliard) Vondráček tvrdil, že současná verze je „návrat do reality“ po Stanjurově návrhu, který podle něj stál na „vycucaných číslech“ a nepočítal s reálnými výdaji, zejména na dopravu. Kritizoval, že dříve chyběly peníze na už vysoutěžené dopravní stavby, zatímco nyní se podle něj podařilo peníze na tyto projekty zajistit, a naopak ušetřit u armádních nákupů, které nebyly ani soutěžené.

Zároveň připomněl, že po započtení chybějících prostředků pro SFDI by reálný schodek starého návrhu nebyl 286, ale kolem 323,5 miliardy. Národní rozpočtovou radu, vedenou Mojmírem Hamplem, použil jako argument, že realita je blíže nynějším vládním číslům než původním představám bývalé vlády.

Obrana: 2 % a víc, ale bez „honění procent“

Na výtku opozice, že kabinet „kašle na obranu“, Vondráček odpověděl, že klíčové je dívat se na celkové výdaje na obranu, nejen na kapitolu Ministerstva obrany. Tvrdil, že celkový balík pro obranu roste o zhruba 13 miliard a že se tak dostává nad hranici 2 % HDP (uváděl 2,07 %), přičemž do obrany se započítávají i výdaje jiných resortů, například infrastruktura využitelná pro přesuny armády.

Odmítl představu „nahánění procent“ předčasnými zálohovými platbami či zbytečnými nákupy jen proto, aby se papírově splnil cíl: podle něj je lepší kupovat to, co armáda skutečně potřebuje, a zároveň držet schodek nižší než v návrhu předchozí vlády. Připomněl také, že historicky měla ODS za svých vlád výdaje na obranu kolem 1 % HDP, zatímco dnes jsou násobně výš.

Na otázku, zda Česko naplní dlouhodobý závazek vyšších výdajů do roku 2035, odpověděl vyhýbavě s tím, že závazků se koalice nevzdala, ale nejdřív potřebuje „ekonomický růst a sociální smír“, jinak budou i vysoké obranné výdaje politicky těžko obhajitelné.

Spor o dluh: kdo je „levicový“?

Jan Skopeček označil současný rozpočet za „šílený“ a Svobodné za „novou levicovou stranu“, která se podílí na růstu deficitu oproti původním 286 miliardám. Vondráček kontroval, že právě za vlád ODS vznikl nárůst dluhu o zhruba 1200 miliard a že v poměru k HDP šlo o rekord.

Zdůraznil, že do současného rozpočtu koalice dokázala vtělit i zrušení „zelené daně“ – poplatku za obnovitelné zdroje, který podle něj uměle zdražoval energie a tlačil inflaci nahoru. Tvrdil, že díky tomu je inflace okolo 1,6 % a že se to podařilo bez zvýšení odvodů pro OSVČ.

Vlček ze STAN naopak argumentoval, že čísla vlády nesedí, protože nepočítají s nespotřebovanými výdaji a dalšími příjmy z EU, a že rozpočet je „nezákonný“ a neodpovídá dnešní bezpečnostní realitě. Vondráček odmítl, že by šlo o „prázdný“ rozpočet, a připomněl, že právě z nespotřebovaných výdajů se dříve financovaly některé sliby minulé vlády.

Nafta +6 Kč/l: monitoring teď, daňové zásahy až podle okolí

Ve druhé části pořadu řešila čtveřice skokové zdražení nafty, která za týden podražila zhruba o 6 Kč na litr a místy se v rámci jednoho města lišila až o 10 Kč. Radek Vondráček jako „těžký řidič“ uznal, že rozdíl 10 Kč je extrém, ale připomněl, že část rozdílů může být dána aditivy a typem paliva.

ODS přišla s návrhem snížit spotřební daň o 1,70 Kč z litru, který chtěla urychleně projednat; Skopeček to označil za „relevantní krok“ na omezenou dobu. Vondráček jej varoval, že jisté je jen to, že takový krok udělá díru zhruba 11 miliard do rozpočtu, zatímco dopad na konečnou cenu není garantovaný. Připomněl také, že Maďarsko se svým zastropováním cen pohonných hmot narazilo na problémy a nechce opakovat chyby, které vedou k nedostatku a frontám.

Stropy, Polsko, Maďarsko a daně

Na dotaz, zda by podpořil zastrojování marží jako „krajní variantu“, Libor Vondráček připomněl zkušenost z roku 2022: podle něj „nejlepší model“ zvolilo Polsko, které šlo cestou snížení daní, zatímco maďarské stropy přinesly vedlejší problémy. Pokud by okolní státy znovu začaly snižovat spotřební daň, Česko by podle něj nemohlo zůstat stranou, jinak by přicházelo o tranzitní tankování.

K ODS byl v této věci kritický: připomněl, že když se během energetické krize mluvilo o stropech, tehdejší premiér nejdřív označoval stropování za populismus, aby krátce před volbami koalice prezentovala zastropování energií na billboardech jako svůj úspěch. Podle Vondráčka je tedy na místě méně moralizování a více realistického zvažování nástrojů podle situace.

Ropa, plyn a Rusko: „neexistuje ideologicky lepší plyn“

V závěru debaty se téma posunulo k otázce energetické bezpečnosti a možného návratu k ruským surovinám. Moderátorka citovala výzvy, aby EU znovu zvážila sankce na ruskou ropu a plyn, a připomněla argumenty, že bez ruských surovin bude doplňování zásobníků před zimou složité.

Vondráček zopakoval dlouhodobou pozici Svobodných: podle něj „neexistuje ideologicky lepší nebo horší plyn“ a Slovensko je příkladem země, která reálně mnoho alternativ nemá. Poukázal na to, že i Ukrajina, která s Ruskem válčí, ruské suroviny odebírá, a položil otázku, zda omezení odběru ze strany EU skutečně vedla k menším ztrátám na životech.

Zároveň upozornil, že výpadek dodávek přes Hormuzský průliv – kudy prochází zhruba pětina světové produkce – Rusko samo nenahradí, a proto se primárně dívá na globální trh a diverzifikaci. Kritizoval „pokrytectví“, kdy Evropa formálně sankcionuje, ale zároveň roste dovoz ruského LNG po moři například do Francie, a vyzval k otevřené debatě bez ideologických klišé.

Na přímou otázku, zda Česko „obětuje sankce a Ukrajinu“, odpověděl, že o zrušení sankcí se nyní v EU fakticky nejedná a že případná změna musí být součástí širšího balíčku, nikoli izolovaného kroku jednoho státu.

Oblíbené štítky

Filip Šamonil

Filip Šamonil

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31