Šamonil: O krizi na Lampeduse, volbách na Slovensku a migračním nebezpečí

Šamonil: O krizi na Lampeduse, volbách na Slovensku a migračním nebezpečí

Deset tisíc. Přibližně tolik afrických imigrantů přivezly lodě pašeráků (rozuměj „humanitárních“ neziskových organizací) během pouhopouhých tří dnů na italský středomořský ostrov Lampedusa. V polovině září už afričtí nájezdníci převýšili počtem lampeduské starousedlíky. Předvolební sliby italské předsedkyně vlády se obrátily v prach. Giorgia Meloniová namísto zavedení maximálně tvrdých opatření k zastavení africké imigrace do Itálie kouká na desítky tisíc Afričanů v jižní Itálii jako vyoraná myš a z italské pobřežní stráže se pod velením Meloniové stal fakticky spolupachatel imigrační apokalypsy. Bezpečnostní situace se nakonec vyhrotila natolik, že na těžce zkoušený ostrov přijela samotná předsedkyně Evropské komise, madame von der Leyenová. No a jak se na protřelého bruselského byrokrata sluší – situaci na místě obhlédla zkušených úřednickým okem, přičemž se u toho tvářila nadmíru ustaraně, aby svůj terénní výjezd do Středomoří zakončila jak jinak než tiskovou konferencí.

V záplavě zcela bezduchých frází jako vystřižených z bruselské příručky pro nicneříkání bych si dovolil vypíchnout tři konkrétní výroky, které podle mého názoru víc než přesně ilustrují, jak vlastně Leyenová, potažmo Evropská komise a celá Unie k masové arabsko – africké migraci do Evropy přistupují:

Výrok číslo 1: Nelegální migrace je evropský problém, který vyžaduje evropské řešení. Důležitým nástrojem bude Migrační pakt.

Výrok číslo 2: Hlavním nástrojem by se mělo stát vytvoření legálních cest pro migranty do EU. Toto Leyenová jen tak mimochodem označila za důležité.

Výrok číslo 3: Migraci je třeba řídit a zpět poslat jen ty, co nedostanou azyl (tj. pouhý zlomek).

Přeloženo do jazyka prostého selského lidu – migraci je třeba zlegalizovat a řídit. Řídit, ne jí bránit.

Problém tentokráte nikoliv africké, nýbrž arabské migrace, trápí ve stejné době i Slovensko. Těsně před vypuknutím předčasných parlamentních voleb se na území našeho východního souseda začaly z Maďarska valit tisíce migrantů arabského původu.

Dočasně pověřená vláda premiéra Ludovíta Ódora, jehož do premiérského křesla dosadila bývalá místopředsedkyně Progresivného Slovenska, toho času prezidentka Zuzana Čaputová, absolutně rezignovala na jakoukoliv ochranu slovensko – maďarské státní hranice. A nejen to. Ódorův kabinet, který je fakticky kabinetem Čaputové vyčlenil 500 vojáků, jejichž úkolem není vracet arabské migranty zpět na maďarské území, ale distribuovat je více či méně rovnoměrně po celém Slovensku. A právě tyto události se staly jedním z klíčových témat nadcházejících parlamentních voleb.

Jedním ze dvou největších favoritů na vítězství ve slovenských parlamentních volbách je vedle Ficovy strany Smer – SSD i Progresivné Slovensko pod vedením europoslance Michala Šimečky. Pro ty z vás, kteří třeba situaci na slovenské politické scéně nesledujete nijak extra podrobně – Progresivné Slovensko je obdoba České Pirátské strany a její přístup k masové migraci tomu odpovídá. V tomto kontextu stojí zcela jistě za zmínku výrok předsedy PS Šimečky právě na téma aktuální masové arabské imigrace na Slovensko. Šimečka totiž v rozhlasovém pořadu Sobotné dialogy na toto téma mimo jiné prohlásil, že řešení migrační krize se nenachází na Slovensku, ale v rukou Evropské unie. Předseda slovenských progresivců se tak v otázce migrace stoprocentně shoduje s madame von der Leyen a volně přeloženo nehodlá s nekontrolovaným přílivem arabských migrantů na Slovensko po volbách dělat vůbec nic. Samozřejmě tedy za předpokladu, že se jeho strana stane součástí nové slovenské vlády.

Masová arabsko – africká migrační krize představuje nejvýznamnější ohrožení Evropy od druhé světové války. Tato krize je za soustavného mlčení (a dost možná i tichého souhlasu) mainstreamových médií a většiny vlád řízena a realizována neziskovými organizacemi, které fakticky vykonávají roli moderních pašeráků lidí. Podstatu svojí nepřátelské činnosti pak tyto migrační neziskovky zakrývají pod pláštík pojmů typu humanita, lidská práva nebo soucit se slabými.

Lidé, kteří připlouvají na Lampedusu nebo přicházejí z Maďarska na Slovensko ale nejsou slabé nemocné ženy s dětmi. V drtivé většině případů se jedná o mladé muže v bojeschopném věku. O muže, kteří nepřichází zachránit evropský pracovní trh a narovnat klesající demografickou křivku Evropanů. Jedná se o nájezdníky, kteří v západoevropských městech budují paralelní společnosti, vytvářejí ghetta a no – go zóny, kde bují kriminalita, prostituce, obchod se zbraněmi a války gangů. Evropské vlády včetně té Fialovy jsou vládami slabochů, kteří proti migraci bojují jen záplavou prázdných slov namísto toho, aby migračním neziskovkám přiškrtili jejich dotační penězovody, ukončili jejich škodlivou činnost jednou provždy a masový příliv afrických a arabských imigrantů do Evropy zastavili silou (protože jinak to nejde).

Západní Evropa se z této multikulturní iluze už nejspíš neprobudí a její budoucí osud nevypadá příliš růžově. Česko má ale ještě šanci. Voliči si nicméně musí uvědomit závažnost tohoto smrtelného civilizačního nebezpečí a začít volit strany, které se budou arabsko – africké migrační apokalypse bránit všemi dostupnými prostředky.

Třeba Svobodné.

Filip Šamonil

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Filip Šamonil

Filip Šamonil

Novinky

Nejnovější video

Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.

Oblíbené štítky

Svobodni-31