Dát hlas novým tvářím a tu starou gardu zaprodanců poslat do háje, radí voličům Blažková

Dát hlas novým tvářím a tu starou gardu zaprodanců poslat do háje, radí voličům Blažková

Pražská předsedkyně Svobodných Veronika Blažková je čtyřkou na kandidátce své strany do Evropského parlamentu. Co vnímá jako bolesti EU a jak by je „vyléčila“? Nejen o tom jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Jste první žena na kandidátce Svobodných do EP. Předpokládám, že v pravicové straně se „nehraje“ na genderové kvóty, ale na schopnosti nebo co člověk může nabídnout?

I díky tomu jsem byla ve vnitrostranických volbách zvolena pražskou předsedkyní. A také jsem členka republikového výboru. Jsem zásadně proti kvótám, stejně jako mé kolegyně, s nimiž jsme se jasně postavily proti kvótám pro ženy. Ve všem mají rozhodovat schopnosti a výsledky. Na kandidátce máme pět úžasných žen, které mají co nabídnout. U pražských Svobodných je dvacet procent žen. Patří mezi ně i Markéta Šichtařová, která bude letos kandidovat do Senátu PČR.

Jak vnímáte předvolební kampaň v Praze, jaký mají lidé postoj k eurovolbám a co je nejvíce trápí?

Obecně jsou lidé na politiku hodně naštvaní, říkají, že nikdo nemyslí na občany. Zřejmě i proto ukazují předpovědi, že účast v eurovolbách tentokrát dosáhne rekordní úrovně. Jinak v Praze děláme aktivní kampaň už přes dva měsíce a procházíme všechny městské části, abychom se setkali s co nejvíce občany Prahy. Ze zpětné vazby od lidí můžu říct, že se bojí nekontrolované migrace, vidí, jak to nyní vypadá například ve Francii, Německu, Británii či Švédsku. Bezpečnost je jedním z klíčových témat. A další téma, které často slyším od našich občanů, je ekonomické zajištění. Starší občané kritizují naši vládu a častokrát jsem slyšela, že jsou rádi, že jsou už staří, že to těm mladým nezávidí, co se k nám blíží. Mezi mladými je jasné rozdělení: Někteří jdou s hlavním proudem a bojují za lepší klima, zatímco jiní se nebojí postavit většinovému názoru, který prý ve školách převažuje. Zde bych ještě zmínila, že jsme šli udělat poklidný protest proti ministrovi vnitra Vítu Rakušanovi, který si šel dělat kampaň se svou Debatou bez cenzury na Masarykovu kolej. Za mě tam nemá co dělat.

Co byste v Bruselu chtěla dělat, jaké jsou vaše priority?

Nedávno jsem si vzpomněla na naši automobilovou závodnici Elišku Junkovou, která by asi za auta také s námi bojovala. Byla to žena, co měla ráda rychlá auta. Do EP jsem podepsala našich sedm zásad, kterých se určitě chci držet. Ve stručnosti. Jsem proti nelegální migraci, a naopak, jsem pro bezpečnost našich občanů, chci zachovat českou korunu, zachovat auta na spalovací motory – k tomuto dodám, že se nebráním podpoře něčeho nového, co bude opravdu ekologické, ale to výrobní proces elektroaut rozhodně není. Je potřeba zaříznout Green Deal. Bojujeme za zachování práva veta, to je hodně důležité, abychom zůstali suverénní zemí. Svoboda slova je pro mě také důležitá. Nechci, aby někdo rozhodoval, které informace jsou pro mě vhodné a které ne. Já jsem svobodná osoba a chci mít možnost veškeré informaci si přebrat sama bez cenzury. Je třeba zlepšit vzdělávání. Mám dojem, že úroveň vzdělanosti klesá a ve školách se soustřeďují na nepodstatné věci, které mladí lidé bohužel považují za důležité. Školství je potřeba začít zase měnit, matematika a analytické myšlení nesmí ze škol odejít. Vyučování o genderu na školách by se mělo zrušit.

Stíháte sledovat i vaši konkurenci? Které hlasy se snažíte získat?

Jsem celoživotní pravičák, rodilá Pražanda. Praha dříve patřila pravici. Pak sem přišla vlna mimopražských a z pravicového města se stalo progresivistické středisko. Město intelektuálů se proměnilo v město globalistů, kteří mé město vůbec nemilují. Praha je přesto nejkrásnějším městem na světě. Je to srdce Evropy a já chci, aby bylo stále na pravém místě, tedy hlavním městem sebevědomé suverénní České republiky, a tedy zpět k dotazu. Jsem bývalý volič ODS, která už není tak pravicová, a tak se snažím získat ty pravé pravicové voliče. My jsem se nespojili s žádným levičáky jako jiní, kteří pro koryto udělají cokoliv. V koalici Spolu je na prvním místě kandidátky do EP pár Vrecionová – Vondra. Paní Vrecionovou tu nikdo čtyři roky neviděl a teď chce obhajovat se Sašou Vondrou, který odmítal jít s Niedermayerem na jednu kandidátku – nyní mu to nevadí. Celá koalice Spolu je podvod na voličích. Kdo je volí, je slepý blázen.

Jaká je vaše vize po eventuálně úspěšných volbách?

Pokud občané chtějí změnu, mají ji ve svých rukou, jen musejí jít k volbám. Dát hlas novým tvářím a tu starou gardu zaprodanců poslat do háje. Osobně bych uvítala vznik úplně nové frakce, složené z nově zvolených europoslanců podobného smýšlení jako jsou Svobodní. Tato frakce by mohla tvrdě konfrontovat současnou bruselskou socialistickou skupinu, která podle mého názoru řídí Evropu špatným směrem.

Moje výzva k českým občanům je: „Běžte k volbám, každý hlas je důležitý. Volte Svobodné.“

Můžete nám říct něco o svých osobních zájmech a dovednostech?

Jsem sportovní střelkyně, držitelka zbrojního průkazu. Jako členka střeleckého klubu mám nejraději disciplíny skeet a trap. Kromě klasického řidičáku mám i áčko, tj. na velkou motorku, což odráží mou lásku k adrenalinovým aktivitám a nezávislosti. V Evropském parlamentu jsem připravena hlasovat proti hloupým nařízením a směrnicím, které poškozují zájmy naší země zejména v energetice, zemědělství a obchodu. Jsem pro zachování české koruny zejména s ohledem na možnost vlastní kurzové a úrokové politiky ovlivňovat českou ekonomiku podle jejích zájmů, a potřeb a nikoliv se servilně podřizovat zájmům silnějších zemí, jak se děje dosud. 

Převzato z Parlamentních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Veronika Blažková

Veronika Blažková

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Veronika Blažková

Veronika Blažková

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31