Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Bábek: Kam kráčíš, Evropo?

Bábek: Kam kráčíš, Evropo?

Ještě před deseti, patnácti lety se zdálo, že Evropu čeká jen zářná budoucnost. Už tehdy byla ale v strukturách EU skryta rakovina levičáctví, která nyní propukla naplno.

Stav a úspěch evropské západní společnosti připomíná vrcholnou etapu Římské říše. Ta, ještě v prvních dvou stoletích našeho letopočtu, byla také silná, úspěšná ekonomicky, politicky i vojensky se zdála být nevyvratitelnou. A pak během několika desítek let byla rozvrácena a spěla k svému zániku. Čeká dnešní Evropu podobný osud?

Podobnost není náhodná. Evropská společnost současnosti se také vyvíjela několik století, také má za sebou asi 200 let stálého růstu a rozvoje, a to i navzdory dvěma světovým válkám. A je to jen pár let, kdy se evropské země začaly měnit. Evropská ekonomika slábne, místo aby sílila, naše svoboda oslabuje. Občané se stali místo subjektů jen objekty politiky.

Co nás připravuje o to nejcennější, o svobodu? Co degraduje naši ekonomiku?

Odpověď je nasnadě – je to samozřejmě politika. Je to politika, která společnost nespravuje, ale tvrdě ideologicky mění. Je to politika moci. Je to politika vydávající se za dobro pro všechny, a přesto především sebestředná. Je to politika bezohledná, která se tváří přátelsky a vstřícně.

Ta „nová“ politika (a ona tak moc nová není, jak si ukážeme později) je politika levicová. Nenápadně okrajuje až odstraňuje svobodu občanů evropských zemí. Posiluje stát, oslabuje občany. Stále více pravidel a předpisů, stále rigidnější zákony, stále přesnější a podrobnější podmínky pro život. Zákazy, příkazy a omezení, nejčastěji zaváděné salámovou metodou. Nekonečný proud doporučení, nezávazných pokynů, z kterých se během pár let stanou pokyny závazné, aby se pak rychle změnily v zákony. Zveličování a zobecňování mimořádných událostí, aby se na nich vybudovaly další předpisy a omezení. Postupná kontrola veškerého života občanů, ale i podnikatelů a firem.

Peníze jsou pod kontrolou státu, a to i s přístupen na bankovní účty. Měna má být pokud možno jednotná, protože to je pouto, kterým mohou být státy svázány a ovládány. Majetek má být kontrolován státem, jeho vlastnictví chtějí politici regulovat. Jeho nabytí musí být prokazováno, a stát zdaňuje vše, co si občan pořídí, a to i již ze zdaněných peněz. A stálé úvahy a pokusy omezit soukromé vlastnictví. Daně jsou obrovské a stále rostou. Většinou už činí přes sedmdesát procent občanovy ceny práce. Stát je především moc. Je to mocenská síla, která rozhoduje, namísto, aby sloužila. Rostou počty úřadů a úředníků, a současně s tím rostou i jejich mzdy (o politicích nemluvě, ti na sobě samozřejmě nešetří). Průměrná mzda ve státní službě dokonce převyšuje průměrnou mzdu v privátní sféře. Dochází tedy k paradoxu, že ten, kdo živí, má méně než ten, kdo je živen. Zákony a předpisy jsou především ve prospěch státu, vždy takové, aby posílila státní moc na úkor občanů. Svoboda slova, svoboda projevu, jsou jen zdánlivé. Vlády koketují s cenzurou, stále více se pod kdejakou záminkou omezuje prostor „nežádoucím“ názorům. Transparentní chování státu je chimérou. Poctivé a rovné jednání státu s občanem je minulostí. Zaměňují se pojmy tak, aby nebudily odpor. Cenzura se nazývá bojem proti dezinformacím, rasismu se říká boj proti rasismu, lži o klimatu se vydávají za vědecké výzkumy. Informovanost, svobodný přístup k informacím jsou jen frází. Propaganda, už neskrývaná, sílí. Stát ovládl mainstreamová média a určuje jimi, co si mají a musí občané myslet. Naplno se vrátilo goebbelsovské stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Jednostranné informování podle potřeb establishmentu je normou.

Podnikání přestalo být na státu nezávislým. To velké, korporátní, to má dobré, to se napojilo na stát, nebo stát ne něj. Malému podnikání se však utahují šrouby. Výrok ze zákona, že podnikání má být na státu nezávislé, se stal jen trapnou floskulí. Stát určuje, rozhoduje, kontroluje a trestá. Více podmínek, jež je třeba dodržovat, více povinností, jež je nutné plnit. Už samotný fakt, že někdo podniká, se stává podnětem k podezření, podnětem ke kontrolám, důvodem k pokutování a trestání. Každým novým zákonem, každou novelou zákona se posiluje moc státu, potažmo politiků a úředníků nad podnikateli.

Tak by se dalo pokračovat ještě v mnoha odstavcích, ale laskavý čtenář si jistě doplní „výdobytky“ té nové politiky podle svých zkušeností a naturelu. Teď se podívejme na to, kdo za to nadělení může, kdo zavinil tento „pád říše římské“.

Levičáci. Ano, skrývají se za nejrůznější jiné názvy. Říkají si liberálové, někteří pak levicoví liberálové, jinde jsou to zelení, pak zase piráti. Někdy se dokonce i částečně k své ideologii přiznávají, takže mají v názvu třeba moderní levice nebo použijí slovo socialismus či sociální, ale mnohdy jsou to i strany, které samy sebe označují za pravicové, jako u nás současná ODS, TOP09 nebo STAN.

A jsme u zásadní otázky: Proč? Protože socialismus. Věčná touha levičáků ovládnout společnost a nastolit socialismus – společenský řád, který se tváří, jako by byl rájem pro všechny, zatímco je rájem jen pro kastu vyvolených, vládnoucích soudruhů, a stává se peklem pro všechny ostatní. Zlikvidovat svobodu jedince, zrušit nedotknutelnost soukromého vlastnictví, mít vše a všechny pod kontrolou – sen a cíl všech současných levičáků.

A tak to máme. Evropská levice obsadila všechny hlavní vlády, rozesela po Evropě svoje buňky v podobě statisíců (ne)politických „nestátních“, státem živených, neziskových organizací. Na ně přenesla levice spoustu práv, zajistila jim vliv, a dokonce i moc. To vše samozřejmě bez jakékoli odpovědnosti za to, co prosadí. Levičáci obsadili mainstreamová média, university, infiltrují se do školství i justice.

Máme naději, že uhájíme kapitalismus, že uhájíme demokracii a svobodu? Naději máme, ale jen velmi malou. Už kloužeme po kluzkém svahu, a to se špatně zastavuje.

Radomil Bábek, podnikatel, předseda Podnikatelských odborů

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog autora

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Radomil Bábek

Radomil Bábek

Novinky

Nejnovější video

Politická rozprava: Pavel Strunz o účelovém používání předběžné opatrnosti

Proslov z Republikového sněmu, 11. 11. 2023.

PŘEPIS PROJEVU

Vážení spolustraníci, vážené spolustranice, milí hosté a samozřejmě, milé hostesky,

pohovořím o předběžné opatrnosti.

Jsem-li předběžně opatrný, nedopustím masovou imigraci ze zemí s jinými kulturními vzorci. Protože vím, že se mi to může vymstít v časovém horizontu jedné generace. Jsem-li předběžně opatrný, nezanedbávám armádu, časová konstanta vybudování armády je deset let, geopolitická situace se však může změnit za kratší dobu. Ještě v roce 2009 v Praze podepisovali Obama a Medvěděv redukci jaderných zbraní, necelých pět let poté Rusko anektovalo Krym. Jsem-li předběžně opatrný, nezakážu si zákonem dva ze tří stabilních zdrojů energie, uhlí a jadernou energetiku, což se vbrzku projeví na energetické bezpečnosti.

Po těchto příkladech oprávněné předběžné opatrnosti považte, co se děje u našich, stále ještě bohatých, sousedů v Německu. V několika politikách, migrace, armáda, jaderná energetika, Německo aplikovalo předběžnou neopatrnost. To má své důsledky. Slabou armádu v turbulentních časech, kriminalita roste, imigranti se zhusta neztotožňují s německým státem, vysoké ceny energií vyhání firmy z Německa, konkurenceschopnost upadá. Proto je těžko pochopitelné, že takto předběžně neopatrné Německo naopak bylo a je předběžně přeopatrnělé stran globálního oteplování, které hypoteticky může mít důsledky až za několik generací. Tedy dlouho po dokonaných důsledcích masové imigrace, zanedbávání armády, odklonu od jádra a uhlí. Německo převzalo paniku Grety Thunberg a stalo se motorem doktríny Green Deal.

Protože se Německo osvědčilo v několika ohledech jako odstrašující příklad, neměla by se Česká republika u něj inspirovat bez mimořádné obezřetnosti. Bohužel je však z některých prohlášení zřejmé, že česká vláda se na toto Německo hodlá čím dál víc orientovat. Hodlá například opakovat některé jeho energetické chyby. Odstoupení od uhlí, masovou podporu obnovitelných zdrojů, ale i zákaz spalovacích motorů. Ministr průmyslu potvrzuje cíl ukončit spalování uhlí do roku 2033, zároveň Petr Fiala protlačuje nestabilní a obtížně regulovatelné obnovitelné zdroje energie bez vyřešení ukládání přebytků.

To si vyžádá paradoxní doplnění energetiky o zdroje spalující zahraniční fosilní palivo, zemní plyn, tedy nyní LNG, i z nestabilního Blízkého Východu, ale i oklikou z Ruska, za vyšší sazby než dříve, samozřejmě. Pokud se tak stane, bude to za cenu ztráty konkurenceschopnosti, za cenu, že se staneme hlubokým dovozcem elektřiny, což též nepřispěje k energetické bezpečnosti. Bude to za cenu obrovských regulací připomínajících socialistické plánované hospodářství, tzn. neférové podmínky a naprosté pokřivení trhu.

Naše vláda přestává být předběžně obezřetná v krátko a střednědobém horizontu.  Používá pouze Green Deal, a přitom se tak děje za situace, kdy větší světoví producenti skleníkových plynů, než je Evropská unie, si konkurenceschopnost takovouto doktrínou nepodkopávají.

Zároveň o správnosti premis antropogenního globálního oteplování pochybují i významní vědci, jedním z nich je kvantový fyzik John Clauser, nositel Nobelovy ceny za fyziku roku 2022. Ten letos podepsal petici proti klimatickému alarmismu. Kolega Clauser říká: „Populární narativ o změně klimatu odráží nebezpečné zkorumpování vědy. Chybná klimatická věda metastázovala do masivní šokové novinářské pseudovědy. Žádná skutečná klimatická krize neexistuje, existuje však krize energetická.“ Takové prohlášení chce odvahu. Nepapouškovat mantry jako dekarbonizace či klimaticky neutrální společnost může dnes vědcovi přinést nepříjemnosti. Pravděpodobnost financování jeho výzkumu se rapidně sníží. To je to zkorumpování vědy, o kterém hovoří Clauser.

Vážení, všiml jsem si nedávno zvláštní symbiózy. Zatímco Čína začíná lovit mozky na Západě, některé mozky na Západě vymýšlejí, jak jí lov usnadnit. Greta Thunberg a její řídící mozky v Evropské unii v zásadě vyhrály. A já doufám, že jenom bitvu, nikoli však válku.

Čekají nás eurovolby. Obdobně jako loni na sněmu, upozorňuji i letos předběžně opatrnicky naše budoucí europoslance, aby se naočkovali proti bruselóze. Ta, jak známo, způsobuje politickou sterilitu u velkých zvířat. Sami sobě položte otázku: co udělala EU za dvacet let našeho členství dobře? Myslím, že těch pozitivních počinů je velmi málo. Naši naočkovaní europoslanci se mohou pokusit to změnit. Konkrétně v energetice mohou prosazovat následující. Postavit se proti zákazu spalovacích motorů samozřejmě, prosazovat jadernou energetiku, bránit nesmyslným regulacím v rámci Green Dealu, neodstupovat od Energetické charty chránící investice do energetiky. Dle zdravého rozumu budou jistě konat i v jiných oblastech a já věřím, že z žádného našeho europoslance se nestane politický EUnuch. Děkuji za pozornost.

Oblíbené štítky

Radomil Bábek

Radomil Bábek

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31