Slavíme STO LET REPUBLIKY. Sto let samostatných dějin, sto let od osvobození od monarchistické nadvlády habsburské dynastie. Sto let naděje na to, že si budeme svoje věci spravovat jen a jen sami.
Kolik let z té stovky jsme si však opravdu své věci řídili sami, kolik let byla tato země OPRAVDU SUVERÉNNÍ? Prvních dvacet let. Potom nacistická nadvláda vystřídaná krátkou mezihrou, v níž se na převzetí moci připravili komunisté, aby z Československa pak na čtyřicet let učinili poslušného vazala Sovětského svazu. Následně řekněme nějakých sedmnáct let suverenity (90. léta až do podpisu Lisabonské smlouvy), vystřídané opět režimem omezené suverenity, nyní pro změnu ve prospěch nikoliv Moskvy ale Bruselu.
Třicet sedm let suverenity z celého stoletého příběhu naší země. To je tedy sakra málo!
Takže? Slavme a zkusme si představit náladu lidí před sto lety, pozitivní a plnou NADĚJE DO BUDOUCNA. A že ta naděje byla skutečně začátkem něčeho skvělého a úspěšného, i když to trvalo jen dvacet let. A uvědomme si, že to můžeme zopakovat.
Věřme, že tento národ na to má. Že TENTO NÁROD MÁ NA VÍC, než jen poklonkovat – ať už směrem k Bruselu nebo třeba k Moskvě.
Masaryk, Rašín nebo Štefánik nejsou jen barvotiskové ikony, které si dnes připomínáme, aniž bychom o nich vlastně něco věděli, něco víc než jen hesla a fráze, které slyšíme od dnešních vykladačů „správného pohledu“ na naši historii. Jsem si jistý, že tito lidé, vlastně otcové zakladatelé našeho samostatného státu, by s dnešním postavením České republiky spokojeni nebyli. Jestliže Evropská unie není žalářem národů, pak ji lze zpodobnit už jen jako zaopatřovací PŘEVÝCHOVNÝ ÚSTAV NÁRODŮ. A to bohužel v principu není o nic lepší – vlastně jen poněkud více fešácký a nablýskaný žalář. A to před sto lety určitě nikdo nechtěl.
SLAVME NEZÁVISLOST. Ale nejprve se pokusme této nezávislosti opět dosáhnout.
Luboš Zálom
předseda Svobodných ve Středočeském kraji
Link: https://www.facebook.com/SvobodniStredniCechy/photos/a.509453559139534/1943997465685129/?type=3
