Ultralevicová ideologie uchvátila západní svět. Progresivně uvědomělé zástupy absolventů libozvučně znějících vysokoškolských oborů dokončily svůj dlouhý pochod institucemi. Hořké plody tohoto pochodu Západ sklízí právě v dnešní době. V době, která každým dnem víc a víc připomíná období pádu dekadentní Římské říše.
Před pár týdny jsem uveřejnil text o brněnské Fakultě sociálních studií a o tom, kterak tato z veřejných peněz fungující vzdělávací instituce chrlí levicově smýšlející politology, sociology či sociální antropology jako na běžícím páse. Vzhledem k tomu, že nezaměstnanost v Česku zůstává minimální, nabízí se zároveň i otázka, kde tito pro společnost zcela nezbytní jedinci započnou svoji kariéru po ukončení vysokoškolského studia. Jednu z odpovědí na tuto otázku nabízí například brněnské Genderové informační centrum Nora (dále jen GIC).
Už samotný název této neziskovky hovoří víc než výmluvně. Obdobně jako stovky a tisíce podobných organizací v západním světě používá i tato organizace při popisu své činnosti více než ušlechtilé termíny mající za úkol zakrýt skutečnou podstatu věci. Ve výroční zprávě totiž uvádí, že jejím posláním je prosazovat rovnost mezi ženami a muži a zlepšovat život diskriminovaným a znevýhodněným lidem. Člověk, co se po mnoha letech probere z kómatu nemaje tušení o společenském a politickém vývoji posledních dekád by takové poslání bezpochyby hodnotil jako ušlechtilost samu. Nám, kteří vnímáme politickou realitu prošpikovanou levicovým progresivismem se červená kontrolka rozsvítí prakticky okamžitě.
GIC se totiž věnuje problémům rovnosti ve firmách, genderově citlivého vzdělávání, feminismu, žen bez domova, romské menšině a vícenásobné diskriminaci. Jako bílý heterosexuální pracující muž se při pouhém přečtení těchto předmětů činnosti GIC cítím vícenásobně diskriminován. Důvodem, proč je pozornost GIC upřena právě na tyto oblasti je podle neziskovky zpráva Evropského institutu pro genderovou rovnost, z níž vyplývá, že hospodářská ztráta způsobená rozdílem v zaměstnanosti žen a mužů činí 370 miliard EUR ročně. Zlepšení rovnosti žen a mužů by pak mohlo vést ke zvýšení HDP až o 3,15 bilionu EUR do roku 2050. Dovolím si na tomto místě osobní poznámku. Vždycky jsem přemýšlel, prostřednictvím jakých výpočtů dochází absolventi sociálních pavěd k takto přesným analýzám a výsledkům. Podle mě je to jednoduše tak, že si sednou ke stolu, napíší na papír nějaké hodně vysoké číslo co bude v daném kontextu dobře vypadat a tím to zkrátka hasne.
GIC realizuje celou řadu projektů zaměřených na výše uvedenou problematiku. Pravicovému konzervativci by se při podrobnějším rozboru těchto projektů mohlo udělat mírně nevolno, zůstanu proto u strohého výčtu akcí pořádaných GIC v roce 2021 (výroční zpráva za rok 2022 nebyla dosud publikována). Projekt Fair Play ve školách mající za cíl zvýšit genderovou citlivost vyučujících ZŠ a MŠ v Česku realizovala GIC s partnerskými genderovými organizacemi z Norska a Estonska. V Krakově se pak uskutečnil druhý ročník tzv. Středoevropské feministické školy zahrnující 20 feministických workshopů, panelovou diskuzi, 13 genderových expertek a 4 feministické osobnosti, mezi nimi i Silvii Lauder, redaktorku týdeníku Respekt.
Projekt ROMKA motivující mladé romské ženy k hledání pracovního uplatnění měl kromě jiného za cíl snížit rozdíl v zaměstnanosti mezi romskými muži a ženami, kdy na českém trhu práce podle GIC participuje 63% romských mužů a pouze 37% romských žen. Pakliže tento údaj GIC o zapojení romské menšiny do pracovního procesu odpovídá skutečnosti, nezbývá mi než si trpce povzdechnout. Notabene v situaci, kdy je český trh práce přehřátý jako písek na Sahaře.
Projekt With Youth měl pak dosáhnout prosazení genderové rovnosti jako součásti vzdělávacího kurikula, v projektu Let´s make the invisible visible byly proškoleny zaměstnankyně partnerských genderových a feministických organizací v otázce posílení postavení vícenásobně diskriminovaných žen (např. z důvodu etnické příslušnosti) a například v rámci projektu „Konec tabu, konec násilí. Anebo ne?“ vydalo GIC brožuru představující dobrou praxi volnočasových workshopů, které otevírají tabuizovaná témata jako je násilí nebo partnerské vztahy.
Všechny tyhle bohulibé aktivity pak mohly být uskutečněny jen a pouze díky grantům a dotacím z Ministerstva práce a sociálních věcí (Operační program zaměstnanost), z Evropské unie (fondy Erasmus+, Europan solidarity corps, Visegrad fund) či z nadace Open Society Fund. Celkem GIC z těchto dotačních programů obdržela v roce 2021 více než 2,75 milionu korun.
Pozornosti by určitě neměly uniknout genderové audity, které GIC realizovala. V prvé řadě stojí za zmínku instituce, které si u GIC tyto genderové audity objednaly. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Mendelova univerzita v Brně a Mezinárodní centrum klinického výzkumu Fakultní nemocnice u Svaté Anny (rovněž v Brně) měly v roce 2021 s genderovými audity z dílny GIC nejspíš natolik pozitivní zkušenost, že si tytéž audity mající za cíl dosáhnout rovného pracovního zastoupení žen a mužů o rok později objednala i univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Mikrobiologický ústav AV ČR, Ústav dějin umění AV ČR či brněnský Masarykův onkologický ústav. Tak si na to přátelé vzpomeňte až zase bude nějaký rádoby expert akademie věd či Masarykovy univerzity s nezpochybnitelným pohledem na svět v České televizi vykládat o tom, jakým směrem se má česká země ubírat. Žádný z těchto genderových auditů z prostředků výše uvedených českých nemocnic a univerzit (jinak řečeno z peněz nás daňových poplatníků) nešel pod sto tisíc korun.
Dovolte mi vrátit se teď oklikou tam, kde jsem začal – a sice k tomu, kdo že má celý tenhle brněnský genderový cirkus Nora na povel. Ředitelkou GIC je totiž Eva Lukešová, absolventka oboru sociální antropologie a genderová studia na FSS MU v Brně. Obor mezinárodní vztahy na FSV UK absolvovala genderová senior expertka GIC Kateřina Hodická. Jako genderová lektorka, konzultantka a koučka pracuje v GIC Dagmar Mega, absolventka filosofie na FF UP v Olomouci. Post genderové expertky zastává Dagmar Matulíková, absolventka dvouoboru žurnalistika a genderová studia na FSS MU v Brně. Šest junior expertek GIC, dámy Kaymak Minaříková, Budájková, Hermanová, Krčilová, Blokhina a Schmidtová vystudovaly obory sociální antropologie, environmentální studia, genderová studia a obecná antropologie na Karlově, Masarykově a Palackého univerzitě.
Podle mě to z pohledu těch lidí z GIC není celkově vůbec špatný kšeft. Skončíte střední školu, k vystudování podobného pseudooboru nemusíte vlastně nic moc umět, stačí když se dostatečně viditelně a nahlas ztotožníte s genderovými, environmentálními nebo podobnými bláboly. Pak nastoupíte do neziskovky, kde ty bláboly dál dostatečně intenzivně prosazujete z tepla kanceláře, berete za to peníze z daní lidí, kteří nejsou tak jako vy dostatečně genderově uvědomělí, po práci si zajdete do kavárny v centru Brna na sójové latté a máte vystaráno.
Ať chceme nebo nechceme přátelé – Česko, Evropa a celý západní svět se ocitnul ve spárech gigantické chobotnice. Fialova (a předtím Babišova) vláda, celostátní, krajské a okresní úřady, Evropská unie, média, univerzity, nemocnice či neziskovky tvoří jeden obrovský moloch skrz na skrz prosáklý progresivistickými ideologiemi. Fiala i Babiš měli tisíc a jednu příležitost financování GIC a jiných takových neziskovek zastavit. Namísto toho ale GIC funguje vesele dál. A český daňový poplatník v mainstreamových médiích neslyší od rána do večera pomalu nic jiného než další a další pseudodůvody, kvůli nimž je třeba dál a dál zvyšovat daně. Daně, za které se nakonec budou provozovat genderové audity. Co s tím? Jednu radu bych měl. Volte Svobodné.
Filip Šamonil
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Pozn. autora: Citace uvedené v textu, stejně jako údaje o fungování a financování GIC i fotografie pocházejí z oficiálního webu neziskovky gendernora.cz. a registru smluv na webu Hlidacstatu.cz.sehnuti.cz.
