Ustavující zastupitelstvo hl. m. Prahy očima Svobodných

Ustavující zastupitelstvo hl. m. Prahy očima Svobodných

Čtvrtek 15. listopadu 2018 byl ten slavný den, kdy k nám nebyl zaveden elektrický proud, nýbrž byl do funkce zastupitele hl. m. Prahy složením slavnostní slibu oficiálně uveden první zástupce Strany svobodných občanů, Tomáš Štampach. Pro Svobodné je to další z řady postupných volebních úspěchů, navazující na post europoslance Petra Macha (později Jiřího Payna) či krajské zastupitele ze Zlína Tomáše Pajonka a Helenu Lasztoviczovou.

Jak ustavující zasedání zastupitelstva probíhalo, na jaké vedení se může matička Praha těšit či co obyvatele hlavní města v následujících 4 letech nemine? Dejme slovo tomu nejpovolanějšímu z nás, tedy Tomášovi, který nás na následujících řádcích s potřebnými informacemi seznámí.

„A je to tady, v sálu Nové radnice se ozvalo jméno Tomáš Štampach a já jdu směrem k Adrianě Krnáčové slavnostně splnit zastupitelský slib, převzít pamětní plaketu a podepsat se do pamětní knihy. Štípněte mě někdo, jestli se mi to jen nezdá… Nezdá, Svobodní opravdu mají 1 z 65 zastupitelů hl. m. Prahy. A i když u mého jména svítí titulek ODS, jelikož jsem členem tohoto zastupitelského klubu, tak vždy budu reprezentovat Svobodné. A ačkoliv nejsem olympijský vítěz či mistr světa poslouchající na stupních vítězů hymnu své země, tak se mi stejnak hlavou honí různé vzpomínky. Jedna z nich patří i mým studijním létům (a kamarádům) v Plzni. Proto je asi „paradoxní“, že jedním z protokolů celého slavnostního aktu, na kterého se zrovna dívám, je Martin Churavý. Spolužák právě ze zmíněného období. Holt, nebyli jsme špatný ročník!

Ale dost bylo toho již řečeno ve stylu „Andersena“, hlavní důvod proč toto čtete je politika, tudíž k ní teď přistoupím. Nejdříve musím zmínit kolegy z klubu ODS. Byl jsem až příjemně překvapen, o jak přátelský kolektiv se jedná. V lavici sedím s Petrem Fifkou, který mi dává cenné rady ohledně různých kanadských žertíků kolegů (jistě můžu zmínit dělání „oslích uší“ a „dloubání se v nose“ při záběru kamery či přihlášení do diskuse při vzdálení se ze svého křesílka). Takže o zábavu bude 4 roky postaráno… Ale toto pochopitelně uvádím jen pro zpestření. Daleko důležitější je, že kolegové z klubu jsou ve všech možných oblastech nesmírně fundovaní a ctí názor druhých. Tudíž rozhodně nehrozí praktiky „nátlaku na moji osobu na to správné hlasování“. Občas jsem se v průběhu kampaně setkal s hlasy „laické veřejnosti“, která mě od kandidatury v „dresu“ ODS odrazovala s ohledem na její prý „nedemokratické a mafiánské pozadí“. S klidným svědomím mohu po svých zkušenostech z Prahy 3 a hl. m. Prahy prohlásit, že ODS je demokratickou stranou bez jakýchkoliv jiných vlivů. Takže veškeré obdobné výkřiky do tmy prosím berte ve stylu „potrefená husa nejvíce kejhá“.

A teď s k samotnému programu ustavujícího zastupitelstva. Všichni jsme již dopředu věděli, že na koaliční spolupráci se domluvili Piráti, Spojené síly pro Prahu a Praha sobě. Několik dní před zasedáním jsem pak obdržel návrh nové koalice na obsazení Rady a programové prohlášení. Ačkoliv je programové prohlášení textově bohaté, tak slovem a významem je silně neurčité. Chybí jakékoliv konkrétnosti a termíny, osobně se tak domnívám, že stagnace Prahy bude bohužel nadále pokračovat. V klíčové oblasti dopravy chybí závazná prohlášení o vnitřním i vnějším okruhu. Okruhy jsou sice priorita, ale… Stále jsou v plánu hledat další a nová řešení, tudíž nové projekty, analýzy a studie, které budou zadávány za nemalý obolus „kamarádíčkům“. Touha po bouchnutí do stolu a prosazení dalšího pokračování staveb chybí, to radši se budou překreslovat pruhy na silnicích ve prospěch těch pár desítek cyklistů a to i formou život ohrožujících cykloobousměrek.

Z postupného představování všech 11 členů nové Rady mám právě nejhorší dojem z náměstka pro dopravu, pana Adama Scheinherra. Obávám se, že jeho jedinou kvalifikací pro daný post je zviditelnění se v iniciativě nebourání Libeňského mostu (bez jakéhokoliv odborného základu a posudku) a řidiče jaderného odpadu v objektu ÚJV Řež. Trošku smutná vizitka. Auto*Mat tak jistě již stojí velice blízko náměstka Scheinherra a bude určovat jeho kroky…

Naopak pozitivní dojem na mně zanechává primátor Zdeněk Hřib. Je rozhodný, nechybí mu sebevědomí, má rétorické schopnosti. Rozhodně se nebude jednat o slabou figurku na šachovnici, jak si mysleli lídrové dvou zbylých koaličních stran – Jiří Pospíšil a Jan Čižinský. A asi nebude dlouho trvat, než dojde k názorovému střetu uvnitř koalice.

Ostatně jeden už jsme viděli hned v tento den ustavujícího zasedání zastupitelstva. Konkrétně se jednalo o stanovení počtu členů výborů. Koalice navrhla pro Prahu klasicky 9 členné výbory s tím, že poměr koalice : opozice bude 6 : 3, ačkoliv zažitá nepsaná pravidla pro naše hl. m. mluví o poměru 5 : 4. Strhla se tak více než 3 hodinová debata, kdy zejména Pirátům bylo nepříjemné sedět na svých koaličních židlích, jelikož s návrhem opozice by neměli žádný problém (dokonce primátor Hřib v týdnu opozici poměr ve výborech 5 : 4 přislíbil). Ale za koaliční nitky holt tahají jiní, ti, kteří v Radě radši nesedí, zdráhají se odpovědnosti za Pražany a radši inkasují peníze z Bruselu, Poslanecké sněmovny či Prahy 7. V napjaté atmosféře se tak čekalo, než si své vlastní promo na Václaváku udělá právě europoslanec Jiří Pospíšil, vrátí se zpět na zasedání zastupitelstva a odsouhlasí kompromisní návrh 7 : 4, který byl následně jednomyslně schválen. „Krásné“ pak bylo sledovat, jak pan Pospíšil toto hned uměl prodat přítomným médiím, v tu chvíli největší „maladěc“ celého dne. Jak se asi v daný okamžik cítili Piráti či radní Kordová Marvanová a náměstek Hlaváček, kteří v tomto s opozicí evidentně souhlasili hned od počátku, nemusím rozepisovat… Čtyři roky budou dlouhá doba…

A závěrem musím zmínit i počet uvolněných zastupitelů. V Praze se jejich počet v minulosti pohyboval okolo čísla 14, naposledy vlivem krize uvnitř koalice primátorky Krnáčové vystoupal na číslo 18. I toto je však cifra, kterou dokázala nová koalice snadno překonat, numero uvolněných zastupitelů se prozatím zastavilo na kolonce 21. „Já na bráchu, brácha na mě.“ Mrzí mě, že přímými aktéry rozdávání pašalíků jsou Piráti. Velice dobře si pamatuji časy, kdy jsme jako Svobodní se s Piráty potkávali na demonstracích a měli společné přesvědčení, že nechceme být „jako oni“. Ačkoliv svoji DNA patří Svobodní a Piráti do jiného politického spektra, tak vždy jsme se shodovali, že politika nemá být o vlastním byznysu typu „trafik“ či omezování slova opozice a neparlamentních stran. Piráti od té doby politicky značně vyrostli, zato my Svobodní začali stagnovat na těch 2 %. A výsledek? Piráti jsou součástí koalice, která rozdává nejvíce placených funkcí zastupitelů a ještě měla návrh omezit slovo opozice ve výborech. Dle mého názoru tak Piráti nejsou „jako oni“, oni jsou totiž ještě daleko horší! A jelikož tabulky neuvolněných členů zastupitelstva jsou veřejné, tak jen pro připomenutí, o jakých částkách se bavíme. Např. předseda či místopředseda (opětovně pražské „novum“) výboru neklesne se svým platem pod 80.000 Kč / měsíc. Dotyčným finance nezávidím, naopak přeji, ale budu bedlivě sledovat jejich práci a výstupy. Řízení jednání daného výboru jednou za měsíc totiž tuto hodnotu rozhodně nemá!“

Děkujeme Tomášovi za náhled do zákulisí zastupitelstva hl. m. Prahy a předání informací o nové koalici. Pevně věříme, že Svobodné bude na Mariánském nám. dobře reprezentovat a bude i nadále takto „informačně otevřen“.

KrP Praha + Tomáš Štampach

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Jiří Strachota

Mgr. Jiří Strachota

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Mgr. Jiří Strachota

Mgr. Jiří Strachota

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31