Poslechl jsem si dnes (po upozornění od přátel na Facebooku) rozhovor, který vedl moderátor Českého rozhlasu Vladimír Kroc s Tomášem Halíkem . Pořad byl vysílán 27. října 2010 na Českém rozhlase 2 (stanice Praha) pod názvem „Jak to vidí Tomáš Halík“ ( záznam , přepis ). V pořadu jsem se od pana Halíka mimo jiné dozvěděl, že jsem aktivně činný ve skutečně nebezpečné politické straně. Nabízím tedy pohled řadového člena Svobodných (nedržím ve straně žádnou volenou politickou funkci) a nechávám na ctěném čtenáři, aby sám posoudil, zda je mně nejbližší politická strana skutečně nebezpečná.
Rozhovor jsem si ze zájmu poslechl a poté i přečetl celý. Chtěl jsem pochopit proč pan Halík označuje za nebezpečnou politickou stranu do které jsem vstoupil právě pro její zřejmý důraz na svobodu a pro její zřejmé odmítání potlačování svobody (a z ní plynoucí odpovědnosti) jednotlivce.
První věcí, která mne v rozhovoru zaujala, je absence užití slova „svoboda“ s výjimkou označení politické strany a jedné zmínky o „pravidlech svobodného trhu“. Zato slovo „demokracie“ použil pan Halík celkem 36x.
Mám zkušenost, že mnoho lidí není na dotaz schopno slova „svoboda“ a „demokracie“ významově odlišit. Podíváme-li se do Wikipedie, uvidíme u hesla svoboda tuto jednoduchou definici: Svoboda je možnost, případně také schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle“ a nést za to přiměřenou odpovědnost. Ta definice se mi líbí, je v souladu s mým vlastním vnímáním tohoto pojmu. Kdybych měl svobodu definovat já, asi bych řekl, že svoboda představuje vlastnictví sebe samého. Pro termín demokracie Wikipedie uvádí, že demokracie je forma vlády, případně státu, ve které je zdrojem moci lid.
Jak je jasně vidět, jde o naprosto odlišné definice. Vypůjčím si nyní tvrzení dalšího široce uznávaného filosofa (s nímž ovšem v některých jiných postojích nesouhlasím), Immanuela Kanta , který rozlišoval mezi libovůlí a svobodou. Kant tvrdil, že svobody lze dosáhnout jen v rámci práva jako souhrnu podmínek, za nichž lze libovůli jednoho sloučit s libovůlí druhého. Dnes bychom asi řekli, že „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“.
Významný antický filosof Sokrates se velmi zajímal o lidské konání, o vztah jednotlivce a společnosti. Byl kritikem demokracie. Vychoval mnoho dalších filosofů, mezi nimi také Platóna. Provokoval své okolí tím, že usvědčoval oponenty v diskusi z jejich hlouposti – nacházel rozpory v jejich tvrzeních. Sokrates se dožil zhruba 70 let než byl popraven. Byl odsouzen za bezbožnost a kažení antické mládeže v hlasování, které dopadlo 280:220 v jeho neprospěch. Zemřel po vypití odvaru z bolehlavu . Nikoho neokradl, nikoho nezabil – přesto byl odsouzen k smrti při důsledném dodržení demokratických principů rozhodování většiny. Na tomto případu je dobře vidět, že svoboda a demokracie nemusejí jít ruku v ruce, ale mohou být i v konfliktu.
Demokratické je přece i hlasování tříčlenné skupiny: dvou vlků a jedné ovce o tom co bude dnes k večeři.
Vrátím se nyní k rozhovoru s Tomášem Halíkem a tedy k tématu mého článku. V souladu s autorským zákonem (§ 31) si dovoluji ocitovat úryvek z rozhovoru:
Moderátor: „Pane profesore, co jste říkal takovým těm náznakům v předvolební kampani, v některých případech chopit se těch populistických, ožehavých nebo, řekněme, i extremistických témat. Určitě jste se, určitě jste je zaznamenal.“
Tomáš Halík: „Zaznamenal jsem je velmi, protože je považuji za znepokojující a jsem strašně rád a tady bych něco zase pochválil a je to dobře, když člověk něco může pochválit, že se do parlamentu, ani do Senátu nedostaly ty vyloženě extremistické, populistické síly. Víte, tady jsou takové strany, jako ta bývalá Dělnická strana, že jo, blízká neonacistickým ideologiím, pak je ta populistická strana Suverenita Jany Bobošíkové, pak je ta protievropská SS, ti Svobodní, strana Svobodných a tyhle ty strany jsou skutečně nebezpečné, protože ty přesně vyjadřují to, co si myslí lidé, kteří nemyslí. Ti přesně vyjadřují takové pocity lidí, kteří jsou prostě zmateni, většinou jsou to lidi, kteří nemají velký rozhled, nemají velké vzdělání a kteří prostě přichází nějak zkrátka k té současné společnosti, jsou z toho zmateni a teďka chtějí někoho, kdo jim ukáže, za to někdo může, za to může Evropská unie, za to mohou cikáni, za to mohou prostě ti či oni. Tímhle tím způsobem přicházeli k moci nacionalisté, rasisté, komunisté, fašisté, že, nacisté, přesně tím, že oslovovali tento typ těch zmatených lidí a místo, aby vykonávali to, co zodpovědný politik má dělat, učit tyto lidi, jakým způsobem vzít zodpovědnost za svůj život a zodpovědnost za život své země, tak jim ukazují nějakého vnějšího nepřítele, rozněcují v nich ty vášně, ty závisti, nenávisti, ukřivděnost a říkají, vy s tím nemůžete nic dělat, tam to jsou ti viníci, Evropská unie, a tak dále, že, migranti. A vidíte, že to jsou lidé, kteří často tak jsou velmi pragmatičtí. Já se domnívám, že oni sami nevěří tomu, co hlásají, že snad tak hloupí nejsou, že jsou to lidé, kteří, aby se udrželi u moci a u peněz, tak udělají cokoliv, že jo.“
Prvním, co mne na této části rozhovoru zaujalo, bylo, že Tomáš Halík označil Stranu svobodných občanů (zkratka Svobodní, viz registrace na MV ) jako „SS“, tedy zkratkou nechvalně známé nacistické Schutzstaffel . Podle mne jde o laciný pokus o nálepkování. Svobodní totiž, jak uvedu dále, nemají se snahou o nějaké totalitářství (ať komunistické, nacistické či jiné) nic společného.
Druhým zajímavým bodem je tvrzení, že Svobodní jsou „protievropští“. Evropa je kontinentem s více než sedmi sty miliony obyvateli. Pan Halík měl nejspíš na mysli požadavek Svobodných na vystoupení z Evropské unie (to není totéž co Evropa). Tento požadavek je u Svobodných relativně nový, pochází z Republikového sněmu z letošního jara a je důsledkem vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Proti Evropské unii jako takové Svobodní nic nemají, pokud ČR nebude jejím členem.
Tím asi nejzajímavějším je tvrzení, že uvedené strany jsou skutečně nebezpečné, protože „vyjadřují to, co si myslí lidé, kteří nemyslí“. Hrdě se tedy hlásím k těm, které pan Halík označuje jako „nemyslící“. Obviňuje Svobodné z populismu – toto obvinění se také pokusím vyvrátit.
Pan Halík také říká, že „tímhle tím způsobem přicházeli k moci nacionalisté, rasisté, komunisté, fašisté …“. Hitlerově NSDAP i československé KSČ populismus k moci skutečně pomohl. Za zmínku stojí také skutečnost, že obě strany získaly moc demokratickým způsobem. NSDAP společně s německou Národní stranou (Wikipedia, anglicky) v roce 1933 získaly 53% zastoupení v Říšském sněmu a zakázaly ostatní politické strany. KSČ získala ve volbách v roce 1946 40% hlasů, na Slovensku KSS získala 30%. Gottwaldova vláda, která získala důvěru parlamentu 13. března 1948 (tedy cca dva týdny po Vítězném únoru ), zavedla totalitní režim zejména díky tomu, že cíleně nasazovala vlastní lidi i do ostatních parlamentních stran.
Nyní se podívejme na stanovy Svobodných a na vybrané projevy představitelů strany (výběr toho nejzajímavějšího najdete na mé odkazové stránce ).
Článek 2, bod 1, písmeno d) stanov říká: „Nadřazenost principu osobní svobody a odpovědnosti nad jinými cíli vede Svobodné k zásadnímu odmítání myšlenkových směrů a hnutí, které ohrožují práva a svobody druhých.“ – Svobodní výslovně odmítají ohrožování svobody jednotlivců, tedy i totalitářství.
Pokud jde o „protievropskost“, tedy spíše o odmítání členství v Evropské unii, tomu se důkladně věnuje kniha předsedy Svobodných Petra Macha s názvem Jak vystoupit z EU (zdarma v PDF a EPUB). Svobodní přijali na jarním sněmu (v poměru 139:14) usnesení ve znění „Svobodní usilují o svobodnou a svrchovanou Českou republiku, a proto považují vystoupení z Evropské unie za legitimní cestu k samostatnosti, ke skutečné demokracii a k ekonomice založené na principech svobody.“.
Nakonec to nejlepší – obvinění z populismu . Pokud si opět vezmeme na pomoc Wikipedii, najdeme následující definici: „V politickém světě se jedná o způsob, jak se zviditelnit bez ideologického programu na základě reagování na aktuální společenské podněty, které se nesnaží řešit.“. Nechávám na váženém čtenáři, aby se podíval na filosofii Svobodných, zejména na její základní stavební kameny a politický program . Sám pro sebe jistě dobře usoudí, zda skutečně Svobodní nemají ideologický program a jen reagují na aktuální společenské podněty.
Právě jsem dopsal můj zřejmě nejdelší článek na blogu iDNES.cz. Jak jsem uváděl na začátku, článek reprezentuje mé soukromé názory. Rozhodl jsem se článek napsat proto, že jsem se zalekl tvrdosti, se kterou pan Halík označil Svobodné za nebezpečnou politickou stranu. Mám za to, že „nebezpečný“ je ještě horší než „škodlivý“. A slovo „škodlivý“ používá například trestní zákoník v § 12. Obávám se proto, aby někdo horlivý nezískal společenskou podporu pro demokratické odhlasování potlačení svobody politického názoru. Čeká nás osud Sokrata , Milady Horákové a dalších obětí politické perzekuce? A čím je vlastně nebezpečný člověk či politický směr, který požaduje svobodu pro sebe i pro ostatní?
A abyste získali dojem z první ruky, nabízím záznam projevu místopředsedy Svobných Miloslava Bednáře na letošním shromáždění k výročí 28. října. Důvody, pro které jsou Svobodní pro vystoupení z Evropské unie, vyjádřil Petr Mach v projevu na sjezdu britské politické strany UKIP (anglicky, s titulky).
Karel Zvára je členem Svobodných v Praze
