Šrámek: 11. 9. – den kdy se změnil svět a stal se nebezpečným místem pro život.

Šrámek: 11. 9. – den kdy se změnil svět a stal se nebezpečným místem pro život.

Zarazila mě ovšem ponurá atmosféra, která zalehla všechny letištní restaurace jako těžká deka. Měly v nich puštěné televize a aktuální zprávy a já v nich viděl první záběry nalétajících dopravních letadel do dvojčat.

Okamžitě mě přepadly velmi stísněné pocity a hlavou se honily různé myšlenky, včetně odsouzení pachatelů tohoto hrůzného činu. Nedokázal jsem domýšlet a přemýšlet o důsledcích tohoto aktu a o změnách, které se na světové úrovni mohou stát.

A jako jedna z prvních věcí, která se začala řešit, bylo omezení v přístupu ke zbraním, zesílení „filcování“ na letištích.

A pak to šlo dál. George Bush jun. vyhlásil válku terorismu. Tato válka proti terorismu se vedla proti Iráku a dalším zemím blízkého východu, Afghánistánu a v posledních letech také proti Lýbii, Sýrii a dalším zemím na severu Afriky.

Nemám v úmyslu teď hodnotit, jestli to bylo/nebylo správné. Dívám se jen na důsledky.

Rozbití výše zmíněných zemí vedlo jednoznačně k tomu, že se zvedla vlna utečenců, kteří zamířili do Evropy. S nimi se zvedla daleko větší vlna migrantů, kteří nejsou ohrožení na životě, ale jen se jim chce zažívat „koláče bez práce“.

S nimi se ale také do Evropy dostali i opravdoví teroristé, kteří začali páchat teroristické činy a také násilí na Evropanech a hlavně na ženách.

A jak se k tomu postavily vlády? Namísto možnosti bránit se zbraní v ruce, mění se zákony tak, abyste nemohli ochránit sebe, ani své okolí.

A další změny nastaly také polarizací společnosti na „dobrotrusy“ a „nácky“. Již není možné vyjadřovat se a mluvit tak, jak si člověk myslí, neboť je na něj okamžitě uspořádána trestní výprava, která v lepším případě skončí udáváním a smazáním komentářů nebo profilů, v horším dokonce trestními oznámeními a povinností podávat vysvětlení na policii. Dokonce již padly nějaké rozsudky, které odsoudily člověka za „nekorektní“ vyjadřování, které jen odporuje názoru mainstreamu.

A s tím nesouhlasím. Velice nesouhlasím a pozvedám svůj hlas, abych nepřišel ani o svobodu, ani o bezpečí!

„Kdo se vzdá svobody ve prospěch bezpečí, nezaslouží si ani jedno a nakonec přijde o obě.“ – Benjamin Franklin.

Ivan Šrámek,
člen Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak. 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31