Zapletal: Peníze na obchvaty? Prý raději slevy

Zapletal: Peníze na obchvaty? Prý raději slevy

Je pravdou, že se mezi nimi bohužel najde určitá skupina lidí, která bude tento krok považovat za prospěšný – studentům je na školách horem dolem vlévána státem nařízená politika, že žít na cizí účet je správné, důchodcům je mnohdy připomínáno, jak skvěle se žilo za socialismu. Ze smutných výsledků posledních voleb je zřejmé, že se nejedná o malou skupinu. Avšak jsou zde lidé rozumní – studenti, kteří nechodí do školy pro biflování cizí pravdy, důchodci, kteří něco za svůj život sami vybudovali. Mohu jen doufat, že nejen oni na tak zřejmý úplatek neskočí.

Celá tato úlitba vybraným jedincům nás bude stát cca 6 miliard korun. V rámci rozpočtu se to nemusí zdát příliš, ale zkuste si to představit. Trošku s nadhledem lze říci, že 6 miliard je výnos DPH z prodeje 1,8 miliard bochníků chleba, které když se položí za sebou, vytvoří řetěz o délce 562 500 km. Tzn. že by pokryly celou silniční síť v naší zemi 10x…

Koho zajímají kolony…

Proč přirovnání k silnicím? Kolik lidí tráví svůj drahocenný čas v kolonách – ať již v automobilech či autobusech? Kolik lidí dýchá zplodiny z aut projíždějících centrem měst a obcí? Kolik lidí se obává přejít frekventovanou silnici, protože hlavní tah vede po jejich ulici? Kolikrát slýcháváme z úst ministra dopravy a jeho pohůnků, že na výstavbu obchvatů nejsou peníze?

Příklad za všechny – Ostrava. Do našeho třetího největšího města  se z Hlučínska každý den sjíždějí lidé za prací. Přes most na silnici I/56 překlenující řeku Odru, projede každý den více než 20 tisíc vozidel (osobních, nákladních, hromadné dopravy). Dennodenně se v tomto místě pohybuje masa lidí odpovídající velikosti města Písku. Místo hladkého průjezdu stojí v ranní a odpolední špičce v kolonách.

Důvod? Silnice má v každém směru jen jeden pruh. Průměrné zdržení odpovídá cca 15 minutám. Čtvrt hodina je moc, nebo málo? I kdyby v kolonách stálo jen 10 tisíc lidí, znamená to 2,5 tisíce hodin promarněných  v pomalu popojíždějícím souvislém proudu vozidel. 100 dní života jednoho člověka je jen na této silnice téměř každý den ztraceno. Ovšem na výstavbu obchvatu Hlučínska, který by tento problém vyřešil, „nejsou peníze“.

Když píšu o problému, nemyslím tím jen výše uvedené kolony. Silnice I/56 vede skrze centra hlučínských obcí. To jsou další desetitisíce lidí, kteří se obávají o své děti, své zdraví.

Mluvíme o částce 7 miliard dle studie. Pokud se nebude stavět most nad dálnicí D1 v Ostravě a bude využit stávající naddimenzovaný kruhový objezd nad ní, sníží se cena na 6 miliard. Právě těch 6 miliard, které nyní ministr dopravy Ťok s úsměvem na tváři vyčlenil na podporu dopravcům (překvapivě i nejednoho dopravce, jehož majitel podporuje Akci nespokojených občanů neboli Akci nespokojeného oligarchy alias ANO 2011).

Korytáři

O co horší je tento úplatek, když si uvědomíme, že studenti a důchodci již slevu měli. Část dopravců v rámci konkurenčního boje (s pomocí státního doplatku, o kterém se příliš nemluví) nabízela jízdné skutečně za hubičku.

6 miliard…peníze, chybějící např. na přeložku výše uvedené silnice I/56, která ovlivňuje život desítkám tisíc obyvatel. Představme si, že by se tento úplatek neposkytl a peníze šly každý rok na stavbu obchvatů. Ne každý je tak velký a náročný jako přeložka silnice I/56. Kolika lidem by tyto peníze prospěly? Kolik by zachránily životů? Kolik hodin by lidé místo stání v kolonách mohli věnovat dětem, koníčkům? Bohužel, korytářům je to jedno, ti chtějí hlasy jiných.

Jiří Zapletal,
místopředseda Svobodných a kandidát do Zastupitelstva města Ostravy

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak. 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pořadu TV Česko vystoupila zdravotnice Adriana Čipižáková, která dlouhodobě komentuje téma očkování a kriticky se vyjadřuje k připravované Národní očkovací strategii. V rozhovoru popisuje, proč podle ní není správné stavět očkování jako „základní pilíř“ prevence a proč v dokumentu vidí riziko nepřímého nátlaku na veřejnost.

Čipižáková strategii označuje za komplexní plán, který podle ní detailně popisuje, „kam se očkování má ubírat“, co má být povinné a nepovinné a jaké má mít vazby a důsledky. Současně tvrdí, že dokument může v praxi vytvářet tlak směrem k „nepovinně povinnému“ očkování, protože jako cíl zmiňuje velmi vysokou proočkovanost – podle jejích slov až  populace. Strategie je podle ní prezentována jako prevence, ale fakticky se soustředí téměř výhradně na vakcinaci.

Jedním z klíčových argumentů, který prezentuje je, že část veřejnosti si podle ní zjednodušila význam očkování a začala jej chápat jako záruku bezpečí. V ordinacích se prý setkává s představou, že po vakcinaci „se už nemůže nic stát“, což podle ní vede k podceňování dalších návyků a opatření. Kritizuje také výroky, které podle ní zaznívají ve veřejném prostoru ve smyslu, že „jiná prevence infekčních onemocnění, než očkování není“.

V další části rozhovoru vysvětluje, proč podporuje výzvu „stop“ Národní očkovací strategii. Jako zásadní uvádí dvě roviny: jednak obavu z donucovacích mechanismů, jednak podle ní nedostatečné a málo férové zacházení s problematikou nežádoucích účinků. Tvrdí, že nežádoucí účinky se v praxi často bagatelizují a lidé se mohou setkat s odmítnutím souvislosti ze strany části lékařů, i když potíže přijdou krátce po očkování. Zároveň připomíná, že informace o nežádoucích účincích jsou uvedené v příbalových letácích a že systém by podle ní měl jasněji řešit, jak budou lidé s vážnými následky případně podpořeni.

Rozhovor se věnuje i očkování dětí a těhotných. Čipižáková říká, že rodiče by podle ní měli dostávat srozumitelné informace nejen o deklarovaných přínosech, ale i o možných rizicích a nežádoucích účincích – a zejména vysvětlení „proč se očkuje“ a proč v určitém věku. Kriticky popisuje zkušenosti některých rodičů, kteří jí podle jejích slov píší o komunikaci v ordinacích, včetně strašení. Opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí má být dobrovolné a postavené na úplných informacích, a zmiňuje i alternativní přístupy k prevenci, jako je životní styl, spánek, strava a hygienické návyky.

Významná část vystoupení se vrací do období covidu. Čipižáková popisuje svou zkušenost ze zdravotnictví, rozpor mezi mediálním obrazem a tím, co dle jejího líčení viděla v praxi, a také situace spojené s tlakem na očkování a testování u zdravotníků. Navazuje tím na svůj podíl na aktivitě známé jako Deklarace sester, kterou prezentuje jako reakci na nátlak na povinné očkování profesí. Podle jejích slov se téma nyní vrací v jiné podobě právě skrze Národní očkovací strategii.

V závěru rozhovoru zve na besedy a přednášky, kde se má diskutovat Národní očkovací strategie i širší rámec tématu. Zmiňuje vlastní web a další informační stránky a popisuje snahu zvát na akce i lékaře, aby zazněly různé pohledy a lidé si mohli informace sami vyhodnotit. Zároveň vyzývá ke společenskému „kompromisu“: aby se lidé navzájem ne dehonestovali podle toho, jakou cestu prevence si zvolí.

Redakce

Oblíbené štítky

Svobodni-31