Zálom: Vrtí se v aféře Vrbětice psem?

Zálom: Vrtí se v aféře Vrbětice psem?

Napsáno dnes, tedy v neděli 18. dubna, ve 14 hodin, spíše jako okamžitý tok myšlenek nežli nějaký ucelený blog nebo článek, který si klade za cíl dojít k nějakému jednoznačnému závěru. Ostatně kdoví, co se dozvíme zítra…

Za prvé, i ve mně probouzí načasování tohoto překvapivého odhalení určité pochybnosti. Jenomže ve vztahu k Rusku se toho vždy děje dost na to, aby se jakákoliv další událost dala zasadit do potřebného kontextu, který vzbudí pochybnosti. Dostavba jaderné elektrárny je dlouhodobé téma. Pokud by to nebyla dostavba elektrárny, bude to pořízení první várky Sputniku. Nebo druhé várky. Nebo to může být kontext tématu závislosti na ruském plynu. Ten pravý kontext bych tedy hledal jinde.

Za druhé, pokud chceme přece jen hledat nějaké podezřelé časové souvislosti, je zajímavé, že toto seznační odhalení účasti ruské GRU na výbuchu skladu ve Vrběticích přišlo jen chvíli poté, co se ministr vnitra Hamáček stal zároveň ministrem zahraničí. Vhledem k tomu, jak mocichtivý člověk ministr Hamáček je.

Za třetí, jak známo, nevěřím premiéru Babišovi a ministru Hamáčkovi vůbec nic. Jediné slovo. Jsou to ty nejodpornější bytosti, jaké jsme za celých třicet let našich novodobých dějin v čele státu měli. Jsou to ti nejzapřisáhlejší nepřátelé svobody. Jsou neobyčejně lační po moci. A udělají cokoliv, aby si ji udrželi. Hamáček je v zoufalé situaci: dostal od své strany mandát vést ji do voleb, preference ČSSD vzbuzují určité obavy, a Hamáček se tedy může stát předsedou, který po mnoha letech dostane svoji stranou na politickou periferii. Vedle toho vcelku důvěřuji tajným službám. Ty však nemají politický mandát. Jakékoliv informace od tajných služeb, nežli se dostanou k veřejnosti, musí nutně projít politickým sítem. Informace od tajných služeb je nutné pokládat pouze za tak důvěryhodné, jak důvěryhodní jsou politici, kteří s nimi dále nakládají.

Za čtvrté, pokud Babiš s Hamáčkem potřebují umlčet tzv. parlamentní opozici, nyní se k tomu nabízí vynikající příležitost. Zatímco dosud mohla opozice kritizovat vládu za nezvládnutí epidemie covid-19, poukazovat na nezvládnuté trasování i testování, kritizovat naprosté zhroucení systému očkování, nebo, pokud by k tomu našla odvahu, odmítat lockdowny, nyní, pokud vláda zabrnká na protiruskou strunu, nemají ODS, Topka, Piráti a další prostor k manévrování. Opoziční strany hrají na protiruskou notu velmi dlouho – podle mého názoru hrají písničku velmi falešnou a velmi lacinou, ale jsou v tom alespoň konzistentní. Jestliže se teď vláda ostře vymezí proti Rusku a podaří se jí toto téma udržet alespoň po určitou dobu jako hlavní (zvláště pokud s jarem začne koronavirus slábnout), nezbyde opozici, než v zásadě souhlasit. Rétorika opozice se může nadále zamířit pouze proti prezidentu Zemanovi, ale Babiš a Hamáček budou víceméně kritiky ušetřeni, budou-li vůči Rusku dostatečně ostří. Rozumějte – netvrdím, že informace přinesené před českou veřejnost jsou automaticky lživé či mylné. Ten sklad explodoval a motali se kolem toho ruští agenti. Čemu však mají tato fakta sloužit právě nyní, to je kardinální otázka!

Za páté, politici jako Petr Fiala či Markéta Pekarová Adamová jsou neuvěřitelní slaboši a hlupáci. A že si ve svém protiruském zaujetí nechají novým kurzem vládní zahraniční politiky zavřít ústa, je velmi pravděpodobné. Zbývá jen se zamyslet, zda by si Hamáček s Babišem dovolili rozehrát tak nebezpečnou hru jen proto, aby odvedli pozornost od své katastrofální politiky. Zda by rozjeli tak riskantní akci, která může mít dalekosáhlé zahraničně politické důsledky jen proto, aby zazáplatovali svoji děravou politiku vnitřní. Moje odpověď je: jsou to ukázkové příklady sociopatů. Udělají cokoliv. Bez ohledu na následky.

Za šesté, Rusko není kamarád. O tom nemůže být sporu. Je nepochybné, že ruská ambasáda poskytuje útočiště bezpočtu lidí, kteří jsou na výplatní listině ruských tajných služeb. Ostatně, není to běžnou praxí zahraniční politiky a tajných služeb každého státu? Je skutečně možné, že se kolem skladu ve Vrběticích ruští agenti pohybovali. Je skutečně možné, že se zbrojním materiálem bylo manipulováno, ať už s účelem poškodit či zničit jej přímo na našem území, nebo jej nechat odpálit jinde (v Bulharsku, podle čerstvých zpráv). Ostatně sledovat dobře vybavený sklad zbraní, z něhož mohou putovat zásilky do různých koutů světa k různým dalším překupníkům či koncovým zákazníkům, to snad je v popisu práce nejedné rozvědky nejedné velmoci. Netvrdím, že si musíme nechat líbit, jestliže se nám na našem území potulují cizí agenti, zvláště když svými akcemi ohrožují naše občany – ale rozhodně by nás to nemělo překvapovat.

Za sedmé, nevěřím nikomu. Stejně jako nevěřím pánům Babišovi a Hamáčkovi, nemám za mák důvěry vůči tzv. parlamentní opozici. Stranám jako jsou Piráti, ODS, Top09 nebo STAN nejde o suverenitu naší republiky. Nejde jim o svébytnou, samostatnou zahraniční politiku. Klidně tuto republiku prodají Bruselu za třicet euro. Jejich protiruská rétorika je jen žánr, nic víc. Nikoliv snaha ochránit tuto zemi před dlouhodobým rizikem či přímým nebezpečím. Jsou proti Rusku, protože „se to sluší a patří“. Jediná racionální pozice, proč se bránit nátlaku jakékoliv zahraniční síly, je totiž zachování vlastní suverenity. Na té jim však nezáleží – jak mnohokrát dokázali.

Za osmé, dostávám se ke vztahu nás občanů vůči poslancům a ministrům. Je třeba si uvědomit, že naší republice nevládnou lidé, kteří by nás, občany, viděli jako klienty své práce. Ani tzv. parlamentní opozice není taková. Lžou, balamutí, překrucují, mlží – a to v malých věcech, na což jsme si již tak nějak zvykli, a tudíž musejí lhát a mlžit i ve věcech velkých, které přesahují časové vymezení jejich mandátu. Neočekávejme, že nám dávají informace, jaké bychom měli mít, abychom se mohli samostatně politicky rozhodovat, když těmto lidem svěřujeme demokratický mandát. Ani tehdy, zveřejní-li premiér Babiš celou zprávu BIS o událostech ve vrbětickém skladu, s přihlédnutím k tomu, jaké osobnosti tvoří naši politiku, nelze podle mého názoru takovou zveřejněnou zprávu pokládat za plně důvěryhodnou. Ovšem aby někdo mohl bezstarostně lhát, musí být i osoba, která si lhát nechá. Odpovědnost je na nás občanech. Samotný fakt, že jsme dopustili, aby nám vládli lháři, jimž nelze věřit už téměř vůbec nic, nedává automaticky punc důvěryhodnosti různým tzv. alternativním zdrojům, různým Sputnikům či Aeronetům a samozvaným odborníkům, kteří na sociálních sítích nabízejí své teorie, se spikleneckým pomrkáváním, jako by právě toto spiklenecké pomrkávání bylo důkazem věrohodnosti (čtěte rychle, než to smažou).

Pokud jsme v očích našich politiků jenom ovce, jimž lze beztrestně lhát, pravdu se od nich nikdy nedozvíme. Pracujme tedy s informacemi, které máme, s fakty, které si dokážeme sami nastudovat, a se závěry, které dokážeme sami zobecnit.

Jaké jsou premisy, s nimiž můžeme pracovat?

  • Vládnou nám bezskrupulózní gauneři.
  • Tzv. opozice je legrační partičkou slabochů a hlupáků
  • V mezinárodní politice se nehraje na kamarádství – jsou jen jednotlivé národní a politické zájmy. A je-li to s tím či oním národem moc špatné, dostávají se do popředí partikulární zájmy politiků odtržené od dlouhodobých národních zájmů.
  • Rusko není náš kamarád, jeho metody jsou surové a primitivní a slouží jeho vlastním zájmům.
  • Brusel, Německo i Spojené státy nejsou naši kamarádi. Jejich metody jsou sofistikované a promyšlené, a slouží jen jejich vlastním zájmům.
  • V politice rozhodují praktické cíle politiků. Ty jsou vždy určeny jejich ideologií, třebaže se mnozí tváří, že žádnou ideologii nemají. Politici jsou takoví, jaká je ideologie převládající ve veřejnosti.
  • Neexistuje nic jako nezávislá, stoprocentně důvěryhodná média.

Dál je to na vás.

Luboš Zálom

Zdroj: blog Idnes

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima NEWS hájil vládní rozpočet na rok 2026, vysvětloval, proč podle něj obrana reálně neklesá pod 2 % HDP, a bránil opatrný postup vlády při řešení prudkého zdražení nafty

Rozpočet 2026: proti „vycucaným číslům“

V debatě nad čerstvě schváleným rozpočtem (schodek 310 miliard) Vondráček tvrdil, že současná verze je „návrat do reality“ po Stanjurově návrhu, který podle něj stál na „vycucaných číslech“ a nepočítal s reálnými výdaji, zejména na dopravu. Kritizoval, že dříve chyběly peníze na už vysoutěžené dopravní stavby, zatímco nyní se podle něj podařilo peníze na tyto projekty zajistit, a naopak ušetřit u armádních nákupů, které nebyly ani soutěžené.

Zároveň připomněl, že po započtení chybějících prostředků pro SFDI by reálný schodek starého návrhu nebyl 286, ale kolem 323,5 miliardy. Národní rozpočtovou radu, vedenou Mojmírem Hamplem, použil jako argument, že realita je blíže nynějším vládním číslům než původním představám bývalé vlády.

Obrana: 2 % a víc, ale bez „honění procent“

Na výtku opozice, že kabinet „kašle na obranu“, Vondráček odpověděl, že klíčové je dívat se na celkové výdaje na obranu, nejen na kapitolu Ministerstva obrany. Tvrdil, že celkový balík pro obranu roste o zhruba 13 miliard a že se tak dostává nad hranici 2 % HDP (uváděl 2,07 %), přičemž do obrany se započítávají i výdaje jiných resortů, například infrastruktura využitelná pro přesuny armády.

Odmítl představu „nahánění procent“ předčasnými zálohovými platbami či zbytečnými nákupy jen proto, aby se papírově splnil cíl: podle něj je lepší kupovat to, co armáda skutečně potřebuje, a zároveň držet schodek nižší než v návrhu předchozí vlády. Připomněl také, že historicky měla ODS za svých vlád výdaje na obranu kolem 1 % HDP, zatímco dnes jsou násobně výš.

Na otázku, zda Česko naplní dlouhodobý závazek vyšších výdajů do roku 2035, odpověděl vyhýbavě s tím, že závazků se koalice nevzdala, ale nejdřív potřebuje „ekonomický růst a sociální smír“, jinak budou i vysoké obranné výdaje politicky těžko obhajitelné.

Spor o dluh: kdo je „levicový“?

Jan Skopeček označil současný rozpočet za „šílený“ a Svobodné za „novou levicovou stranu“, která se podílí na růstu deficitu oproti původním 286 miliardám. Vondráček kontroval, že právě za vlád ODS vznikl nárůst dluhu o zhruba 1200 miliard a že v poměru k HDP šlo o rekord.

Zdůraznil, že do současného rozpočtu koalice dokázala vtělit i zrušení „zelené daně“ – poplatku za obnovitelné zdroje, který podle něj uměle zdražoval energie a tlačil inflaci nahoru. Tvrdil, že díky tomu je inflace okolo 1,6 % a že se to podařilo bez zvýšení odvodů pro OSVČ.

Vlček ze STAN naopak argumentoval, že čísla vlády nesedí, protože nepočítají s nespotřebovanými výdaji a dalšími příjmy z EU, a že rozpočet je „nezákonný“ a neodpovídá dnešní bezpečnostní realitě. Vondráček odmítl, že by šlo o „prázdný“ rozpočet, a připomněl, že právě z nespotřebovaných výdajů se dříve financovaly některé sliby minulé vlády.

Nafta +6 Kč/l: monitoring teď, daňové zásahy až podle okolí

Ve druhé části pořadu řešila čtveřice skokové zdražení nafty, která za týden podražila zhruba o 6 Kč na litr a místy se v rámci jednoho města lišila až o 10 Kč. Radek Vondráček jako „těžký řidič“ uznal, že rozdíl 10 Kč je extrém, ale připomněl, že část rozdílů může být dána aditivy a typem paliva.

ODS přišla s návrhem snížit spotřební daň o 1,70 Kč z litru, který chtěla urychleně projednat; Skopeček to označil za „relevantní krok“ na omezenou dobu. Vondráček jej varoval, že jisté je jen to, že takový krok udělá díru zhruba 11 miliard do rozpočtu, zatímco dopad na konečnou cenu není garantovaný. Připomněl také, že Maďarsko se svým zastropováním cen pohonných hmot narazilo na problémy a nechce opakovat chyby, které vedou k nedostatku a frontám.

Stropy, Polsko, Maďarsko a daně

Na dotaz, zda by podpořil zastrojování marží jako „krajní variantu“, Libor Vondráček připomněl zkušenost z roku 2022: podle něj „nejlepší model“ zvolilo Polsko, které šlo cestou snížení daní, zatímco maďarské stropy přinesly vedlejší problémy. Pokud by okolní státy znovu začaly snižovat spotřební daň, Česko by podle něj nemohlo zůstat stranou, jinak by přicházelo o tranzitní tankování.

K ODS byl v této věci kritický: připomněl, že když se během energetické krize mluvilo o stropech, tehdejší premiér nejdřív označoval stropování za populismus, aby krátce před volbami koalice prezentovala zastropování energií na billboardech jako svůj úspěch. Podle Vondráčka je tedy na místě méně moralizování a více realistického zvažování nástrojů podle situace.

Ropa, plyn a Rusko: „neexistuje ideologicky lepší plyn“

V závěru debaty se téma posunulo k otázce energetické bezpečnosti a možného návratu k ruským surovinám. Moderátorka citovala výzvy, aby EU znovu zvážila sankce na ruskou ropu a plyn, a připomněla argumenty, že bez ruských surovin bude doplňování zásobníků před zimou složité.

Vondráček zopakoval dlouhodobou pozici Svobodných: podle něj „neexistuje ideologicky lepší nebo horší plyn“ a Slovensko je příkladem země, která reálně mnoho alternativ nemá. Poukázal na to, že i Ukrajina, která s Ruskem válčí, ruské suroviny odebírá, a položil otázku, zda omezení odběru ze strany EU skutečně vedla k menším ztrátám na životech.

Zároveň upozornil, že výpadek dodávek přes Hormuzský průliv – kudy prochází zhruba pětina světové produkce – Rusko samo nenahradí, a proto se primárně dívá na globální trh a diverzifikaci. Kritizoval „pokrytectví“, kdy Evropa formálně sankcionuje, ale zároveň roste dovoz ruského LNG po moři například do Francie, a vyzval k otevřené debatě bez ideologických klišé.

Na přímou otázku, zda Česko „obětuje sankce a Ukrajinu“, odpověděl, že o zrušení sankcí se nyní v EU fakticky nejedná a že případná změna musí být součástí širšího balíčku, nikoli izolovaného kroku jednoho státu.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31