Sečkár: Věřte nevěřte Vrběticím

Sečkár: Věřte nevěřte Vrběticím

Už dlouho tu nebyla taková bomba, jakou včera odpálili Babiš a Hamáček. Za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích stojí Ruská tajná služba. Mohlo se něco takového skutečně stát? Nebo si to naši scénáristé vymysleli?

Málokdy se mi stane, že na nějakou událost skutečně „nemám slov“. Včera večer to tak na chvíli bylo. Vůbec jsem netušil, co si o informaci z mimořádné tiskové konference vlády mám myslet. Přes noc jsem o tom přemýšlel a vychází mi to následovně:

Konspirační teorie číslo 1

Stalo se to tak, jak včera Babiš s Hamáčkem řekli.

Nejpravděpodobnější. Proč? Když budu chtít vypouštět balonky na odvedení pozornosti, měl bych si vymyslet něco aspoň trochu uvěřitelného. Odpálit v sobotu v půl osmé takovou bombu vypadá natolik absurdně, že tomu „přece nikdo rozumný nemůže věřit“. Navíc námitka, že Babiš odvádí pozornost od svých průšvihů, neobstojí, protože má nějaké průšvihy neustále. Další nepřímou indicií je, že to vyhlásila do značné míry „proruská“ vláda, navíc je tu smířlivá reakce Ovčáčka („Nejvyšší ústavní činitelé postupují v součinnosti“) a Zemanovo mlčení. Kdyby měli pocit, že to můžou odbýt tvrzením, že jde nějaký nesmysl od čučkařů z tajných služeb, tak by to podle mě okamžitě udělali.

Proč by to Rusko dělalo? Vysvětlení, že se v tom skladu pokoutně připravovala munice k prodeji na Ukrajinu (nebo do Sýrie, ale UA je prý pravděpodobnější), takže tímhle brutálním způsobem Rusko překazilo dodávku, dává perfektní smysl. Akorát bych to nenazýval aktem „terorismu“ (to podle mě přísluší náhodnému útoku s cílem vyvolat chaos), ale spíš vojenskou operací, byť provedenou na cizím území v době míru. Neumím si říct, jestli je to lepší nebo horší.

Proč teď? Na to už se odpověď na sockách taky vynořila – vědělo se o tom už déle, ale nějak to vyštrachali novináři z Respektu a chystali se vydat článek. Nebylo tedy možné dál mlčet. Informaci, že to nebyl obyčejný výbuch z nedbalosti, mohlo odhalit buď samo vyšetřování (věci někdy trvají déle, některé zločiny se taky objasňují až po mnoha letech, kdy se náhodou najde nová stopa), nebo se objevila v rámci nějaké zpravodajské akce. Mohli nám ji klidně prozradit nějací spojenci. To vám pochopitelně nikdo neřekne, jak to bylo nebo nebylo.

Samozřejmě v době, kdy v posledních týdnech zase eskaluje napětí kolem východní Ukrajiny, to není úplně správné načasování, ale těžko to jen tak přejít. „Prosím vás, Rusko, nezlobte se na nás, že jsme na to přišli, my vás nechceme provokovat…“ To přece nejde.

Konspirační teorie číslo 2

Mají pravdu Kremelské hnojomety a celé je to jen habaďůra s cílem poškodit hodné Rusko.

Reakcí tohoto typu mám pochopitelně plný Facebook. „To dá přece rozum, že se nic takového nemohlo stát. Nebuď zmanipulovaná ovce!“ Z důvodů uvedených výše mi to smysl moc nedává. Spíš se v tom projevuje „fanouškovství“ – prozápadní politici a komentátoři na sítích okamžitě Rusko rozcupovali, tzv. „vlastenci“ se zase celkem neomylně staví na jeho stranu. Typický projev post-faktické doby, kdy lidé vlastně ani moc nepátrají po tom, jak to bylo či nebylo, ale instinktivně si vybírají stranu, zapadnou do zákopů a začnou ostřelovat protivníka.

Uznávám, že spekulacím nahrává, že se to mele kolem východu Ukrajiny, plus u nás řešíme dostavbu jaderné elektrárny a zvažujeme Rosatom, ale pak by takovou věc měla spíš vystřelit opozice. Babišova vláda, která je k Rusku smířlivá až vstřícná, nevypadá jako ten pravý kandidát. Leda by chtěl Babiš svévolně zatopit Zemanovi, ale co by tím získal? Vládu bez něj nepostaví…

Konspirační teorie číslo 3

Je to false-flag, který ovšem vypustil sám Putin.

Pravděpodobně nesmysl, který jsem si vymyslel, ale pokud máte konspirace rádi, tak uvažujte se mnou: Je to úplně ideální materiál na další prohloubení sporů mezi „prozápadně“ a „provýchodně“ naladěnými lidmi. První skupina to pochopitelně bere jako signál troubit do útoku proti Rusku, druhá jako nehoráznost od zlých Bruselistů a imperialistů. „Už nám zase lžou a budou nám lhát dál. Půjdeme číst alternativní média, tam se dozvíme, jak je to ve skutečnosti.“ Nějakou část lavírujících uprostřed by to mohlo zviklat. Rusko moc ztratit nemůže, ti prozápadní už ho stejně nesnáší. Naopak se tím krásně posílí dojem Ruska, co by země, které pořád někdo ubližuje.

A „trest“ v podobě vyhoštění 18 diplomatů z asi 150 nakonec není až tak hrozný. Sice kdyby to skutečně byli rezidenti tajných služeb, tak to může narušit zdejší činnost, ale taky máme jen slovo Hamáčka, který chtěl ještě včera do Moskvy letět, že to tak je. Třeba to je 18 nýmandů, co nikomu chybět nebudou.

Alois Sečkár

Zdroj: blog Idnes

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31