Zálom: Širší souvislosti střelby v Kapitolu

Zálom: Širší souvislosti střelby v Kapitolu

Nepokoje v americkém Kongresu vyvolaly vlnu rozhořčení, znechucení ba i děsu, alespoň soudě podle reakcí mnoha komentátorů, včetně našich politiků. Pro mnohé je to konečně definitivní potvrzení: Donald Trump nectí demokracii, má diktátorské sklony, a měli bychom si dát pozor na každého, kdo si kdy nasadil červenou čepici s nápisem Make America Great Again.

Podle předsedy socialistů Hamáčka a předsedkyně Top09 Pekarové Adamové je událost výsledkem nepřijatelné polarizace společnosti, neschopnosti sjednocovat. To je bezpochyby pravda – nicméně nikoliv celá. Samotný fakt, že lidé jsou rozděleni podle svých názorů a postojů na všemožné větší či menší skupiny, které spolu v zásadních otázkách nesouhlasí a soupeří o vítězství svých hodnot, ještě neznamená, že samotná existence sporu je něco, co vede k násilí. Je zřejmé, že představa společnosti jako názorově naprosto jednolité šedivé masy je pro mnoho politiků něco lákavého – zvláště pro ty, kteří nedokáží formulovat žádné kategorické postoje a svoje výroky velmi opatrně zvažují tak, aby pokud možno šly vzít předem zpátky. Nebo pro ty, jejichž nejčastější výrok zní “Nevím.”

Střet názorů jako takový je žádoucí. A pokud jsme schopni jeden názor objektivně označit jako mylný, zatímco druhý názor naopak racionálně přijmout za správný, nelze se spojovat na nějaké zlaté střední cestě mezi pravdou a nepravdou. Zbývá kultivovaná diskuze, založená na rozumu, na jasné schopnosti člověka rozpoznat objektivní pravdu a za touto pravdou si stát.
Co když však žijeme ve společnosti, v níž je rozum dlouhodobě podceňován? Co když žijeme ve společnosti, jejíž intelektuální autority tvrdí, že nic jako pravda neexistuje? Že rozum je impotentní? Že není důležité vědět, ale především cítit? Střelba v Kapitolu je pouze jedním dílkem v mozaice iracionality.

Je velmi snadné tvrdit, že za střelbu před americkým Kongresem může Donald Trump. Jenomže představu, že jestliže se nám v politice něco nelíbí a něco nejde podle našich představ, je násilí přijatelná cesta, jak dosáhnout svého, rozhodně do amerického prostředí nevnesl Trump!

Všichni ti, kteří dnes vyjadřují děs a hrůzu nad nepokoji před Kongresem, pravděpodobně zapomínají na vymlácené výlohy a vypálená auta bojůvkami příznivců hnutí Black Lives Matter, zapomínají na násilné protesty amerických studentů proti svobodě projevu na univerzitách, nebo třeba na demonstrace voličů Hillary Clintonové před čtyřmi lety, a koneckonců i na protesty příznivců EU po britském referendu o vystoupení. Tohle všechno jsou projevy odvržení rozumu a jeho nahrazení projevy emocí nepřipouštějící jakoukoliv diskuzi. Nelze diskutovat s někým, kdo svoje jednání zcela dobrovolně a vědomě omezil na neartikulovaný řev. Trumpovi příznivci se jen dostali na další level. Ale nebyl to on, kdo jim dal jistotu, že tato cesta je správná. Protože nakonec i Donald Trump je jen výsledkem filozofie, která naší společnosti a celé západní civilizaci vládne. Museli bychom postupovat od Trumpa, ale stejně tak od politiků z druhé strany, od lidí jako je novopečený prezident Biden, od progresivních socialistů jako je Alexandria Ocasio-Cortezová, před mediální či kulturní autority nebo CEOs důležitých firem, přes profesory filozofických fakult, až k filozofům samotným.

A je mi naprosto jasné, že tento text bude, opět jen na základě slepých emocí, označen jako protrumpovská obhajoba, jako omluva toho, co se u Kongresu stalo. Je to samozřejmě nesmysl. Jen se pokusme celou událost zasadit do dlouhodobého kontextu a vypozorovat její dynamiku. Nasazovat psí hlavu Trumpovi, a myslet si, že tím jsme se s celým tématem vypořádali, by byla obrovská chyba, ať už se na svém odchodu z funkce chová jakkoliv šíleně a nepřijatelně, protože tady jde o dlouhodobý problém politické kultury (a nejen té politické, a nejen té americké). A kdo ví, jak filozofie utváří dějiny, jak ovlivňuje politickou praxi, ten vlastně nemohl být překvapen.

Jedné mety bylo dnes v noci ve Washingtonu dosaženo. Další budou následovat dříve či později. A je úplně podružné, zda se příštího násilí dopustí příznivci nějakého budoucího Donalda Trumpa nebo třeba budoucí voliči prezidentské kandidátky Ocasio-Cortezové. Pouze jediný rozdíl lze předvídat už dnes: vůči násilí, které bude pácháno v souladu s falešnými hodnotami, které hlásá současný kulturně-mediální establishment, budou narozdíl ode dneška naše politické špičky opatrně mlčet.

Luboš Zálom
místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31