Zálom: Proč budu opět bojkotovat sčítání lidu

Zálom: Proč budu opět bojkotovat sčítání lidu

Zítra opět po deseti letech odstartuje projekt sčítání lidu, domů a bytů. Jako zastánce práv jednotlivce a konceptu malého státu musím celý projekt odsoudit jako zbytečný a nepřijatelně zasahující do svobody občanů.

Vedle toho je dnes, v době, kdy země řeší kovidovou epidemii a bude se snad ještě mnohem déle vzpamatovávat z necitlivých represí uvalených vládou Andreje Babiše, takový projekt takřka výsměchem do tváře české veřejnosti.

Svoje stanoviska vůči sčítání lidu jsem dopodrobna sepsal před deseti lety v článku „Se mnou nepočítejte“ (dostupný na adrese https://zalom.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=177300). Nemám potřebu na něm měnit ani jedno písmeno. Není třeba znovu opakovat, že potřebné informace stát již dávno má ve svých registrech. Ani není nutné se opět zamýšlet nad samotnou potřebou takových informací. Pro koho jsou vlastně potřebné? Jak takovou potřebu vyjádřit? Sluší se určitě zopakovat, že zjišťování osobních informací o občanech jen napomáhá zesilovat viditelnou ruku státu na úkor neviditelné ruky trhu vyjadřující dobrovolné, oboustranně výhodné vztahy mezi jednotlivci, a cenzus tak představuje významný prvek na cestě ke znovunastolování centrálně řízené ekonomiky se všemi jejími důsledky. A je již vcelku podružné, zda půjde o ekonomiku příkazovou (jako tomu bylo do Sametové revoluce) nebo ekonomiku zákazovou (k níž spějeme nyní).

Chci však zdůraznit morální aspekt celé věci. Současná vláda si naši vstřícnost nezaslouží. Cenzus probíhá v režii ministerstva vnitra a jeho bojkot je tedy spravedlivou a pádnou zpětnou vazbou, kterou by měl ministr vnitra Hamáček, jeden z nejhorších nepřátel svobody v naší zemi, od občanů dostat. Přinejmenším od těch občanů, jimž je svoboda drahá.

Rozumím však obavám těch, kteří si sice cení svobody a dokáží racionálně vyhodnotit sčítání lidu jako nepřípustný nátlak. Je zde však obava z pokuty za nesplnění „povinnosti“. Rozumím tomu, že pro mnoho lidí je taková hrozba pokuty důvodem k přemýšlení a nakonec i k podvolení. Nevím osobně o nikom, kdo by před deseti lety za bojkot sčítání lidu dostal pokutu – pokud si však uvědomíme, jak dlouhou cestu jsme za těch deset let ušli a oč blíže jsme nějaké nové formě totality, nad hrozbou represí rozhodně nelze jen tak mávnout rukou. Zvláště uvědomíme-li si, jaká bytost vládne ministerstvu vnitra.

A nakonec lze i říci, že pouhým bojkotem sčítání lidu se přece nic nezmění. Svobodu tím nezachráníme, Hamáček ani Babiš neodtáhnou někam na smetiště dějin, a na cestě ke kolektivistické totalitě se ani nezabrzdíme, natož abychom se otočili zpět. To všechno je pravda. Chtěl bych však varovat před jakoukoliv podobnou úvahou, která je ve své pravé podstatě racionalizací našeho podvolení se nátlaku. Pokud se podvolíme teď, kdy v podstatě o nic nejde, budeme schopni si zachovat důstojnost, sebeúctu a integritu, až bude potřeba se za svobodu opravdu zásadně postavit, bojovat za ni, a skutečně riskovat? Pokud se podvolíme v tak banální věci, jako je cenzus, budeme schopni zachovat se odvážně, až budeme čelit něčemu skutečně vážnému? Odvahu je nutné cíleně pěstovat.

Proto volám: občané České republiky, prosím, najděte v sobě veškerou důstojnost a sebeúctu a nenechte se sečíst. Dejte státu a této příšerné, zločinecké vládě jedinou zpětnou vazbu, jakou si zaslouží.

A ještě důrazněji vyzývám k bojkotu sčítání lidu podnikatele a živnostníky, jimž zločinná Babišova vláda zakázala pracovat a živit své rodiny. Nutit tyto oběti šílené nenávisti pánů Babiše a Hamáčka vůči svobodě vyplňovat pro ně jakási lejstra je nutné považovat za nejhorší hanebnost letošního sčítání lidu!

Poznámka pod čarou: Dovolím si ještě zlehka upozornit ty, kteří natolik milují ministra Hamáčka, že by nejraději každého, kdo vyzývá k bojkotu sčítání lidu hnali před soud. Zákon o sčítání lidu 2021 neobsahuje mezi výčtem přestupků žádnou zmínku o výzvách k bojkotu. Před deseti lety tomu tak myslím bylo. Hamáčkovi konfidenti mě tedy mohou oznámit, ale jen za bojkot, ne za výzvu k němu. Stejné upozornění platí pro administrátory blogu, kteří by se jeho přesunutím mezi neveřejné články chtěli svému chlebodárci zalíbit. Děkuji za pochopení 🙂

Luboš Zálom 

místopředseda strany

Zdroj: blog Idnes

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31