Zálom: Co si jen počneme bez nouzového stavu?

Zálom: Co si jen počneme bez nouzového stavu?

Zda bylo včerejší neschválení pokračování nouzového stavu velkým či malým krokem pro znovuzískání svobody pro občany naší republiky, to se teprve ukáže. Důležité je, že se Andrej Babiš poprvé setkal s jednotným aktem nesouhlasu.

Babiš samozřejmě reaguje jediným způsobem, jak dokáže reagovat, je-li zatlačen do kouta: obviňuje, vydírá, fňuká. Pokud tohle má být příklad, jak řídit stát jako firmu, nechci vidět, jak je ve skutečnosti řízen Agrofert, nebo lépe řečeno, jak by byl řízen, pokud by nebyl přisátý na pohodlné státní penězovody… Hysterická vyjádření, že opozice hodila lidi přes palubu, je třeba chápat jen jako výraz zbabělé bezmoci, která spoléhá na krátkou paměť občanů. Na to, že lidé mají dojem, že doposud šlo díky nouzovému stavu vše jako po drátkách. Že se naše země postupně dostávala z epidemické krize a stále jasněji se rozsvěcovalo světlo na konci tunelu, které signalizovalo, že plošná omezení budou uvolňována, podnikání bude opět povoleno všem, a stát nám přestane přikazovat, v jakou hodinu se musíme vrátit domů.

Nic takového. Žádné světlo na konci tunelu. Nouzový stav byla série nahodilých příkazů a zákazů, bez jediného viditelného vodítka, nějakého objektivně daného rámce, jenž by jednotlivá opatření spojoval do funkčního systému. Do systému, jehož primární funkce by měla být zbavit se koronaviru. Ve skutečnosti však žádné opatření nezafungovalo. Čísla se pohybují nahoru a dolů, bez jasné návaznosti na jednotlivá vyhlášená opatření. Jediné, co funguje naprosto spolehlivě, je postupné rdoušení malých podnikatelů v této zemi. S trochou nadsázky, co v úplnosti nezvládlo EET, dokoná zákaz činnosti maskovaný za boj s epidemií.

Koronavirus ovlivnil mnohé životy. Mnohé sebral. Ale soudím, že daleko vážněji zamával s morální odvahou a sebejistotou mnoha lidí včetně těch, kteří se ještě včera pokládali za zastánce svobody jednotlivce. Někteří jako by prošli během těch dlouhých měsíců mediální masírky a strašení dokonalým rozkladem osobnosti. Nicméně jsem si jistý, že převážná část veřejnosti prohlédla: politika lockdownu nefunguje, pouze problém zhoršuje, protože nutí občany čelit dvěma nepřátelům – koronaviru a ještě nádavkem své vlastní vládě, která se doslova utrhla ze řetězu. Je zřejmé, že naše politické špičky nejsou žádní milovníci svobody. Není tam nikdo, kdo by své činy odvozoval od absolutního respektu vůči svobodě jednotlivce a nakonec ani od respektu k rozumu. Pokud se takovým lidem dostane do rukou dárek v podobě epidemie, popadnou příležitost za pačesy a rozjedou neskutečnou mašinerii zákazů a příkazů – protože jinak jednat neumějí. Je to jako dát psychopatovi klíč od skladu prudkých jedů. Vláda jasně prokázala, že přesně tak se chová: zatímco v rukách odpovědné vlády mohl být nouzový stav účinným lékem, v rukou Andreje Babiše a jeho kompliců je nouzový stav smrtící jed.

Příklady ze zahraničí však ukazují, že není žádná pevná korelace mezi tvrdostí lockdownu a chováním viru. Jak lze vysvětlit, že Kalifornie, s velmi přísnými opatřeními, je na tom hůře, než Florida, která naopak protiepidemickou politiku pojala velmi benevolentně? Podobný systém zdravotnictví, podobné podnební podmínky, Florida je na tom navíc hůře co do průměrného věku občanů. Přesto je na tom i při měkčích podmínkách lépe. Podobných příkladů, které musejí v každému myslícím člověku nahlodat důvěru v politiku lockdownů, pokud někdy takovou důvěru měl, je přitom daleko více a vymlouvat se neustále, že lidé opatření nedodržují, je naprosto směšné a dětinské.

Je však důležité si uvědomit, že zrušením nouzového stavu dostal sice Babiš se svými komplici zasloužený výchovný pohlavek (výchovný i ve smyslu jednání s opozicí – kdyby splnil komunistům daný slib pustit žáky zpět do škol, je zřejmé, že by komunistické hlasy včera opět dostal), nicméně na věci samotné to nic nemění. Převážná část pravomocí, jak ničit naši svobodu zůstala a zůstane, rozdělí se mezi další instituce, jednotlivá ministerstva a kraje. Nemysleme si, že opozice hlasovala proti prodloužení nouzového stavu v obavách o naši svobodu – koneckonců kdyby tomu tak bylo, skončil by nouzový stav mnohem dříve. A domnívat se, že komunistům či SPD jde o svobodu, to je učiněná fantazie.

Vláda teď bude muset začít jednat. S ní i kraje. Ty většinou nejsou v rukou vládnoucích stran. Politická i morální odpovědnost se nyní rozprostře na celé politické spektrum – to je velmi dobře. Nikdo nebude smět za pár měsíců ve vřavě volební kampaně tvrdit, že jeho strana by to dělala lépe. Pokud kraje pod vedením „opozičních“ stran sáhnou k podobně drastickému omezování svobody, jak to činila Babišova vláda, je na občanech, aby jim za to v říjnu vystavila spravedlivý účet. Stejně tak pokud to nakonec budou „opoziční“ kraje, které budou žadonit vládu o nové vyhlášení nouzového stavu (jak o tom nepochybně Babiš sní, když zrovna spí).

Je zřejmé, že Babiš se svým týmem už ladí všechny své propagandistické nástroje, jak líčit situaci v co nejčernějších barvách. Koneckonců, má k tomu celé své mediální impérium. Škoda jen, že většinu černé barvy premiér Babiš vyplýtval, když líčil situaci během měsíců, kdy měl díky nouzovému stavu všechny politické páky ve svých vlastních rukou. Pokud jsme nejhorší, těžko přesvědčovat veřejnost, že teď, bez nouzového stavu, je vše ještě mnohem temnější.

Nenechme se vydírat a balamutit. Odpovědnost za naše zdraví je v našich rukách – vždycky tomu tak bylo. Neexistuje nic jako veřejné zdraví, které musí řídit, regulovat a usměrňovat stát. Nenechme si vnutit pocit viny za to, že je vláda neschopná. Nebo neuvěřitelně zlotřilá. Nebo oboje.

Vždyť co jiného než cynická zlotřilost je strašení přeplněnými nemocnicemi, když byla před několika dny zrušena polní nemocnice v Letňanech, která měla přeplněným nemocnicím ulevit? Argument, že nejsou lidi, nemůže obstát. Nedostatek personálu je problém, jehož si vláda musela být vědoma už na přelomu léta a podzimu, kdy bylo zřejmé, že se epidemie opět rozjíždí. Vina za přeplněné nemocnice nepadá na hlavu opozice nebo dokonce občanů, ale jen a pouze na hlavu vládních politiků. Měli dost času problém řešit, nechat proškolit veškerý dostupný vojenský personál, nakoupit potřebné vybavení, třeba i pozvat a zaplatit lékaře ze zemí, které zvládají epidemii lépe. Místo toho vláda vyplýtvala cenný čas na bezostyšné šikanování nevinných lidí.

„Kdo nepodpoří nouzový stav, je zodpovědný za mrtvé,“ řekl premiér Babiš. Pokud to myslel vážně, přijal morální vinu za všechny mrtvé během režimu nouzového stavu. Nejen za ty, kteří bohužel zemřeli s covidem, ale za všechny, kteří zemřeli v důsledku drakonických vládních opatření (např. spáchali sebevraždu), ale vlastně i za ty, kteří zemřou v budoucnu v důsledku pádu české ekonomiky. Každý pokles ekonomiky má nevyhnutelné dopady na zdraví a životy lidí.

Nedopusťme tedy, aby se teď poslední záchranou Andreje Babiše stala bohapustě lživá propaganda. Těch pár měsíců to s ním snad už nějak vydržíme. A pak? I když volební preference jednotlivých stran neukazují pro tuto republiku nic povzbudivého, a vzmach Pirátů vypadá přímo hrůzostrašně, můžeme věřit alespoň v to, že od ANO i od socanů bude konečně pokoj.

Luboš Zálom 

místopředseda strany

Zdroj zde.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31