Ale lze tady vůbec o nějaké nezávislosti mluvit? A kromě nezávislosti je na pořadu dne ještě jeden pojem, ve vztahu k médiím velmi podstatný: nezaujatost, objektivita. Jako by už tuto druhou vlastnost od současných médií nikdo nečekal, opakuje se slovo nezávislost jako mantra, o jejímž obsahu už málokdo uvažuje. Jestliže nezávislostí lze chápat tvůrčí svobodu či neodvislost od mocenských nebo majetkových struktur, potom nezávislost médií není nic jiného než pouhá chiméra.
Nikoho by ani nenapadlo mluvit o nezávislosti v případě soukromých médií – tam jsou finanční vazby jasně dané a z nich vyplývají i zájmy, které tato média hájí, a nevyhnutelně z nich plyne tvůrčí forma či programová skladba. V případě médií veřejnoprávních však máme falešný pocit, že patří nám všem občanům a že jejich zájmy také hájí. Poskytuje prý veřejnou službu. Tento falešný koncept je nám vtloukán do hlavy v podstatě po celých téměř třicet let naší polistopadové existence, ruku v ruce se zhoubným vlivem havlovské, nepolitické politiky.
Nesmyslnost a neuchopitelnost pojmu veřejná služba pak vytváří pohodlné vzduchoprázdno, v němž se mohou pohybovat rozličné názorové skupiny s cílem upevňovat si, aniž by byly komukoliv odpovědné, svoji politickou moc. Falešná představa, že média, která vlastně patří všem, musejí být automaticky nezávislá a nezaujatá, jim pak poskytuje výhodnou obrannou pozici kdykoliv, kdy se někdo pokusí vazby a politické cíle té či oné skupiny odkrýt.
Česká televize není nezávislá. Je zaujatým propagandistickým nástrojem nositelů kolektivismu a etatismu, současného post-demokratického socialismu, eurofederalismu či lépe řečeno euronacionalismu, multikulturalismu a v neposlední řadě antikapitalismu. Programová skladba, zejména co se týká publicistiky, toto zaměření České televize odhaluje v celé nahotě.
Kolik lidí by se vydalo na Václavské náměstí demonstrovat, kdyby Česká televize začala vysílat programy, v nichž by se fašismus či komunismus líčil v pozitivním světle, jako něco vnitřně morálního, správného, třebaže zatím politicky nedobře uchopeného? Pobouření veřejnosti by bylo na místě. Jenomže přesně tohle Česká televize dělá, v základní myšlenkové rovině obhajobou principů, na nichž tyto dvě ideologie stojí. V zásadě pak už nezáleží na tom, zda politickou implikací těchto principů bude fašismus či komunismus, nebo zda povedou jinými cestami k méně brutálním, ve své podstatě však stejně svobodu pošlapávajícím politickým směrům, jakým bezesporu je i dnešní „eurodemokratura“. Naopak zastáncům svobody je prostor v této prý nezávislé, nezaujaté televizi poskytován jen velmi zřídka.
A kolik lidí by šlo demonstrovat, kdyby se Česká televize pokoušela cíleně indoktrinovat děti a vychovávat z nich poslušné zastánce silného, na vše dohlížejícího, a vše objímajícího státu?
Ale počkat! Ono se to děje!
Například 13. března odvysílal dětský kanál Déčko (patřící pod ČT) zábavně-vzdělávací pořad (Bankovkovi, epizoda Daně: http://decko.ceskatelevize.cz/bankovkovi), v němž se pokusil dětem vylíčit hroznou a bezútěšnou realitu světa bez daní, a vysvětlit jim, za co všechno můžeme (ne, musíme!) být státu vděčni. Kdo by bez daní stavěl silnice? Kdo by odvážel odpad? Kdo by produkoval energii? Kdo by nás chránil před zvůlí vykořisťovatelů, nenasytných kapitalistů, když ne stát? Děti, střezte se svobody! Odmítejte trh! Nenáviďte kapitalismus! Stát je váš přítel!
Česká televize samozřejmě nestydatě a nadto ještě hloupě lže. Zda může fungovat stát bez daní (může; viz Ayn Randová: Government Financing in a Free Society), zda se má stát starat o výstavbu silnic či odvoz odpadu (nemá!), a jaký je vlastně jediný racionální účel státu (obrana před násilím) nemá smysl zde obšírně vysvětlovat – není to účelem tohoto textu, a bylo o tom napsáno mnoho článků i knih, v nichž je účelnost (von Mises, Rothbard) i morálnost (Randová) čistého kapitalismu dostatečně vysvětlena. Argument, který se jako nit táhne propagandou České televize, tedy „kdo by stavěl silnice, když by se o to nestaral stát“, je již dnes okřídlenou metaforou omezeného uvažování etatistů, neschopných si připustit, jak fungují tržní mechanismy, je-li jim umožněno se plně projevit.
V poslední době tu a tam dostávají v médiích prostor zastánci trhu, svobody a kapitalismu, ať už prostřednictvím sociálních sítích nebo soukromých médií. Myšlenka svobody je stále hlasitější a projevuje se sama, živelně a přirozeně. Odpůrci svobody, kolektivisté a etatisté, tak chtě nechtě musejí přejít do protiútoku – mají k tomu vhodný nástroj, tak zvaná veřejnoprávní média s falešným puncem nezávislosti a objektivity.
Skutečně chceme takovou Českou televizi, která provádí soustavnou, cílevědomou ideovou masáž a vystavuje propagandě i malé děti? Jestliže je v této zemi respektována svoboda projevu (což už je dnes diskutabilní), potom mají samozřejmě všichni zastánci kolektivismu a silného státu plné právo šířit své myšlenky. Ale měli by to dělat na svoji odpovědnost, za své peníze a především čestně, nikoliv skrytě za maskou média, od něhož lidé naivně očekávají nezávislost. Médium, které by platil štědrý filantrop bojující za nastolení korporativismu, fašismu či jakékoliv jiné varianty socialismu ve světě, by samozřejmě nebylo nezávislé – a nikdo by to od něj nečekal. Stejně jako bychom to správně neměli čekat od České televize – která svoji programovou náplní bezpochyby bojuje za pevné nastolení korporativismu, fašismu či nějaké jiné varianty socialismu.
Slovo fašismus je zde plně na místě. Jedním z hlavních atributů fašismu je fungování nevolených politických institucí, které žijí vlastním životem mimo politickou kontrolu, přesto se však na politickém životě a vůbec dalším směřování státu valnou měrou podílejí. Česká televize funguje jako podpůrný propagační nástroj pro současný politický směr. Vytváří svoji vlastní politickou agendu, prohlubuje si svůj politický vliv. Není odpovědná žádnému voliči a je kontrolována jen oborovými radami, tedy Radou České televize a Radou pro televizní a rozhlasové vysílání. Verdikt je zřejmý: Česká televize je fašistickou institucí, hrozbou svobodě i demokracii v této zemi.
Odtud pramení zoufalý jekot intelektuálních a kulturních autorit napojených na veřejnoprávní média. Jejich volání po mobilizaci veřejnosti na obranu nezávislosti ČT si tedy musíme správně přeložit. Volají nás na obranu jejich politického vlivu. Neměli bychom se jimi nechat zneužít.
Poznámka: Nedávno kdosi z českých politiků navrhoval zestátnění České televize. Byla by to o něco lepší varianta, než je současná veřejnoprávní mlha, protože státní televize by byla alespoň teoreticky pod dohledem voličů a její ředitelé, potažmo ti, kteří by je jmenovali, by nesli svoji politickou odpovědnost. Jediným čistým řešením, které by dokonale pročistilo vztahy a odhalilo vazby, a hlavně by Českou televizi postavilo na roveň ostatním médiím, je však pouze důsledná privatizace.
Luboš Zálom,
předseda Svobodných ve Středočeském kraji
Články vyjadřují pouze osobní názor autorů a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.
