Některé sněmovní politické strany se proto rozhodly poměrně narychlo navrhnout zpřísnění trestů za týrání zvířat. Nasnadě je tak například přísnější úprava trestního zákona a paragrafu 302 o týrání zvířat.
Pomůže však zpřísnění trestů?
V celém systému ochrany zvířat jsou dost podstatné a dlouhodobě přehlížené díry, které se bohužel nebudou dát zalátat prostou změnou trestního zákona nebo zákona na ochranu zvířat proti týrání, jak se nám snaží někteří sněmovní politici v záři televizních reflektorů usilovně naznačit.
Celý systém ochrany zvířat v České republice je neefektivní a špatně vymahatelný, v některých obcích i značně prohnilý. Orgány činné v trestním řízení se v ochraně zvířat často metodicky plácají nebo ji vědomě bagatelizují. Změna jednoho ustanovení v jednom zákoně a zvýšení trestu odnětí svobody vypadá sice velmi lákavě a líbivě, ale bez doplňujících a dlouhodobých systémových změn bude jen novým přebalem na balík starých a dále narůstajících problémů.
Současní politici bohužel trpí značným nedostatkem poznatků z praxe výkonu ochrany zvířat a jedna diskuze s odborníky před televizními kamerami ochranu zvířat nikam neposune.
Změna jednoho zákona nestačí
Na jakých změnách je tedy ještě potřeba pracovat?
- Zkvalitnění mezirezortní spolupráce a koordinace úřadů státní veterinární správy, obecních úřadů s rozšířenou působností i Policie ČR, a to už na komunální úrovni, kde řada problémů při vymáhání ochrany zvířat začíná a často i končí.
- Snížení bezúčelné administrativní zátěže či nutnost „debyrokratizace“ státní správy jako takové. Zbytečná administrativa odvrací pozornost dozorových orgánů i orgánů ukládající sankce a krade důležitý čas živým a bolest cítícím zvířatům k jejich úspěšné záchraně.
- Vytvoření skutečně systémové finanční, ale i právní opory Státní veterinární správě i obcím s rozšířenou působností v oblasti vymáhání práva chránící zvířata před jejich týráním. Obce navíc potřebují nastavit jasné metodické postupy umožňující rychlé umisťování zvířat do náhradní péče. Toto téma je v komunální politice dlouhodobě přehlíženo.
- Ještě intenzivnější školení policistů a další prohloubení spolupráce s veterináři při řešení týrání zvířat. Na škodu by určitě nebyla seriózní diskuze o založení speciálního útvaru Policie ČR, který by se zabýval výhradně případy týrání zvířat, a který se nebude plácat v tom, jak situaci zvířat řešit. Bylo by to efektivnější i levnější, než pravidelná školení stovek policistů a desítek kriminalistů po celé republice.
- Řada problémů začíná už v komunální politice, kdy starostové nebo orgány obce dlouhodobě přehlíží upozornění a podněty místních občanů, že se v jejich obci děje něco nekalého.
- Státní veterinární správa bohužel trpí nedostatkem dozorové autority, řada chovatelů si z kontrol a sankcí nic nedělá, možná i z toho důvodu, že systémová podpora orgánů ukládajících sankce (obecní úřady s rozšířenou působností) je silně podceňována a pachatelé již předem tuší, že se dost možná z finálního trestu nějak nakonec vyvléknou. Toto bude potřeba řešit na všech úrovních, tj. jak na komunální úrovni, ale i na krajské, a v konečném a neméně důležitém důsledku na té nejvyšší, celorepublikové úrovni.
Jiří Žák.
veterinární lékař a člen Svobodných v Jihomoravském kraji
Články vyjadřují pouze osobní názor autorů a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.
