Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Strunz: Umělci i mnozí občané milují Českou televizi. Jistě ji budou rádi platit i dobrovolně

Strunz: Umělci i mnozí občané milují Českou televizi. Jistě ji budou rádi platit i dobrovolně

Umělci mohou jistě v libovolném rozsahu na své náklady přesvědčovat ostatní občany, aby také dobrovolně sledovali Českou televizi. Samozřejmě, pokud už někdo dobrovolně sleduje Českou televizi, měl/měla by jí platit poplatek v nějaké stanovené minimální výši. Bezpochyby není vyloučeno, že by mohl/mohla, dobrovolně, přispívat i mnohem více. To by zřejmě nastalo v případě, když dotyčný/dotyčná sezná, že vysílání České televize a/nebo Českého rozhlasu za to opravdu stojí.

Česká televize a Český rozhlas by si měly vzít příklad z třetího veřejnoprávního média, které v České republice máme. Tím je ČTK – Česká tisková kancelář. ČTK není ani korunou financována z veřejných peněz či z vynucených koncesionářských poplatků.

Pluralita názorů

Obranou proti jednostrannosti „výkladu světa“, proti ovládnutí mediálního prostoru jedním dominantním politickým názorem či politicko-ekonomickým zájmem, je jedině pluralita názorů zajištěná pluralitou médií.

Psal jsem v minulosti o svém přesvědčení, že ten, kdo ovládá a ten, kdo kontroluje ČT a ČRo, není apolitický či dokonce bez světového názoru. Bude tedy vždy prosazovat svůj světový názor a/nebo hájit něčí zájmy. Ať si nikdo nic nenamlouvá o nezávislosti a nepodléhání politickým či ekonomickým tlakům u problematiky veřejnoprávních médií. Pluralita názorů v rámci jedné organizace, třebaže nazývané „veřejnoprávní“, nebude fungovat – vždy tam dříve či později někdo bude mít navrch, vždy bude jeden z názorů více protěžován než jiný, i když se tak bude dít spíše skrytě. U veřejnoprávních médií je to o to nebezpečnější, že se navenek tváří jako zcela objektivní nezávislé médium. Ti, kteří nyní mají rádi ČT za její zpravodajství, protože jim konvenuje, by si měli uvědomit, že časem to může být jinak, a že veřejnoprávní televize bude protěžovat naopak témata a názory, které se jim líbit nebudou. Budou i v tom případě chtít platit koncesionářský poplatek?

Slovo pluralita bylo po sametové revoluci v roce 1989 skloňováno všemi – studenty, umělci, politiky. Toto slovo však zmizelo ze slovníku novodobých strážců hodnot. I umělci to slovo zapoměli a ve svých – i třeba dobře míněných – peticích ho nepoužívají. Jde jim (v lepším případě) o nezávislost dominantního mediálního hráče na vládě, nikoliv o pluralitu. Jde jim o zachování veřejnoprávního mediálního molocha neférově zvýhodněného nedobrovolnými koncesionářskými poplatky. To má za následek pokles informační pestrosti, která je vytěsňována unifikací názorů.

Místo toho, aby umělci podporovali mnohočetnost menších médií, která musí o své místo na slunci bojovat, a která zajišťují pluralitu názorů, umělci chtějí zabetonování veřejnoprávních sdělovacích prostředků se zajištěným příjmem. Těm dokáže v oblasti zpravodajství (která televize může mít stálého zpravodaje v Moskvě, Bruselu i Washingtonu?) finančně sekundovat jedině nějaký oligarcha. Ten si může dovolit dotovat své sdělovací prostředky z jiných činností za zřejmým účelem – aby jejich prostřednictvím získal politickou moc na ohýbání zákonů ve svůj prospěch a zisk, ze kterého bude dotovat své mediální impérium. A tak dokola.

Zabránila snad existence ČT přijetí zákona o obnovitelných zdrojích, který vynesl na ekonomický vrchol řepkového magnáta Babiše? Ne.

Zabránila existence ČT úplatkářským aférám typu Rath či regionální program severozápad? Ne.

Zabránila existence ČT vynucenému placení desítek miliard korun ročně solárním baronům? Ne.

Nebylo by tedy lepší mít více vzájemně si konkurujících médií, než jednoho molocha, který to údajně má všechno ohlídat jako jediný velký hlídací pes demokracie? Dle mne ano, více menších médií by bylo lepší. To je ta správná novinářská konkurence umožňující a posilující skutečnou pluralitu názorů.

Existence veřejnoprávních médií placených z nedobrovolných koncesionářských poplatků je příčinou oligarchizace médií, nemůže tedy být její zábranou. Poctivé zpravodajství se nevyplácí právě kvůli nekalé (i když zákonem umožněné) konkurenci ze strany České televize a Českého rozhlasu. Umělci svým přístupem, jakkoliv třeba dobře míněným, podporují ČT a ČRo, jež berou tržní prostor a tedy možnost obživy mnoha menším médiím.

Dobrovolnost placení koncesionářských poplatků

Prosaďme tedy dobrovolnost placení poplatků České televizi a Českému rozhlasu, ať je jasné, jak moc je občané chtějí.

Dobrovolné příspěvky na dobrou věc mají v Čechách i na Moravě dlouhou tradici. Už před rokem 1868 si jimi našetřili naši prapředci na Národní divadlo.

Nu a když roku 1881 tato umělecká kaplička vyhořela? Už Josef Zeithamml prozíravě poznamenal (zdroj: Přednáška před hrou Járy Cimrmana „Vražda v salónním coupé“): „Ale však oni si Češi, jak je znám, brzy nastřádají na nové“. Stalo se.

Pokud by se v systému dobrovolného placení příspěvku ukázalo, že Česká televize obrazně řečeno „vyhořela“ – to znamená například, že jí ovládl někdo, komu neleží na srdci prospěch České republiky – tak oni by si občané jistě začali dobrovolně platit novou, ještě češtější televizi. (Pražáci by možná na svůj díl nestřádali, ale požádali by o příspěvek ze strukturálních fondů Evropskou unii.)

Při současném systému, kdy je placení příspěvků na takzvaně veřejnoprávní televizi a rozhlas vynuceno, by však „vyhoření“ média bylo fatální. Ten, kdo je ovládá, má zákonem zaručen příjem na svou skrytou propagandu, a to téměř bez možnosti úniku občana z povinnosti platit.

Pokud by dobrovolné placení bylo pro strany zastoupené v parlamentu neakceptovatelné, pak jim navrhuji i další možnost: asignaci poplatku. Poplatník by měl možnost se rozhodnout, zdali chce aby jeho poplatek byl využit na veřejnoprávní média nebo radši na fond oprav státem spravovaných historických památek.

Pavel Strunz
člen Svobodných v Praze

Vyšlo i na osobním blogu autora.

Články vyjadřují pouze osobní názor autorů a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Politická rozprava: Pavel Strunz o účelovém používání předběžné opatrnosti

Proslov z Republikového sněmu, 11. 11. 2023.

PŘEPIS PROJEVU

Vážení spolustraníci, vážené spolustranice, milí hosté a samozřejmě, milé hostesky,

pohovořím o předběžné opatrnosti.

Jsem-li předběžně opatrný, nedopustím masovou imigraci ze zemí s jinými kulturními vzorci. Protože vím, že se mi to může vymstít v časovém horizontu jedné generace. Jsem-li předběžně opatrný, nezanedbávám armádu, časová konstanta vybudování armády je deset let, geopolitická situace se však může změnit za kratší dobu. Ještě v roce 2009 v Praze podepisovali Obama a Medvěděv redukci jaderných zbraní, necelých pět let poté Rusko anektovalo Krym. Jsem-li předběžně opatrný, nezakážu si zákonem dva ze tří stabilních zdrojů energie, uhlí a jadernou energetiku, což se vbrzku projeví na energetické bezpečnosti.

Po těchto příkladech oprávněné předběžné opatrnosti považte, co se děje u našich, stále ještě bohatých, sousedů v Německu. V několika politikách, migrace, armáda, jaderná energetika, Německo aplikovalo předběžnou neopatrnost. To má své důsledky. Slabou armádu v turbulentních časech, kriminalita roste, imigranti se zhusta neztotožňují s německým státem, vysoké ceny energií vyhání firmy z Německa, konkurenceschopnost upadá. Proto je těžko pochopitelné, že takto předběžně neopatrné Německo naopak bylo a je předběžně přeopatrnělé stran globálního oteplování, které hypoteticky může mít důsledky až za několik generací. Tedy dlouho po dokonaných důsledcích masové imigrace, zanedbávání armády, odklonu od jádra a uhlí. Německo převzalo paniku Grety Thunberg a stalo se motorem doktríny Green Deal.

Protože se Německo osvědčilo v několika ohledech jako odstrašující příklad, neměla by se Česká republika u něj inspirovat bez mimořádné obezřetnosti. Bohužel je však z některých prohlášení zřejmé, že česká vláda se na toto Německo hodlá čím dál víc orientovat. Hodlá například opakovat některé jeho energetické chyby. Odstoupení od uhlí, masovou podporu obnovitelných zdrojů, ale i zákaz spalovacích motorů. Ministr průmyslu potvrzuje cíl ukončit spalování uhlí do roku 2033, zároveň Petr Fiala protlačuje nestabilní a obtížně regulovatelné obnovitelné zdroje energie bez vyřešení ukládání přebytků.

To si vyžádá paradoxní doplnění energetiky o zdroje spalující zahraniční fosilní palivo, zemní plyn, tedy nyní LNG, i z nestabilního Blízkého Východu, ale i oklikou z Ruska, za vyšší sazby než dříve, samozřejmě. Pokud se tak stane, bude to za cenu ztráty konkurenceschopnosti, za cenu, že se staneme hlubokým dovozcem elektřiny, což též nepřispěje k energetické bezpečnosti. Bude to za cenu obrovských regulací připomínajících socialistické plánované hospodářství, tzn. neférové podmínky a naprosté pokřivení trhu.

Naše vláda přestává být předběžně obezřetná v krátko a střednědobém horizontu.  Používá pouze Green Deal, a přitom se tak děje za situace, kdy větší světoví producenti skleníkových plynů, než je Evropská unie, si konkurenceschopnost takovouto doktrínou nepodkopávají.

Zároveň o správnosti premis antropogenního globálního oteplování pochybují i významní vědci, jedním z nich je kvantový fyzik John Clauser, nositel Nobelovy ceny za fyziku roku 2022. Ten letos podepsal petici proti klimatickému alarmismu. Kolega Clauser říká: „Populární narativ o změně klimatu odráží nebezpečné zkorumpování vědy. Chybná klimatická věda metastázovala do masivní šokové novinářské pseudovědy. Žádná skutečná klimatická krize neexistuje, existuje však krize energetická.“ Takové prohlášení chce odvahu. Nepapouškovat mantry jako dekarbonizace či klimaticky neutrální společnost může dnes vědcovi přinést nepříjemnosti. Pravděpodobnost financování jeho výzkumu se rapidně sníží. To je to zkorumpování vědy, o kterém hovoří Clauser.

Vážení, všiml jsem si nedávno zvláštní symbiózy. Zatímco Čína začíná lovit mozky na Západě, některé mozky na Západě vymýšlejí, jak jí lov usnadnit. Greta Thunberg a její řídící mozky v Evropské unii v zásadě vyhrály. A já doufám, že jenom bitvu, nikoli však válku.

Čekají nás eurovolby. Obdobně jako loni na sněmu, upozorňuji i letos předběžně opatrnicky naše budoucí europoslance, aby se naočkovali proti bruselóze. Ta, jak známo, způsobuje politickou sterilitu u velkých zvířat. Sami sobě položte otázku: co udělala EU za dvacet let našeho členství dobře? Myslím, že těch pozitivních počinů je velmi málo. Naši naočkovaní europoslanci se mohou pokusit to změnit. Konkrétně v energetice mohou prosazovat následující. Postavit se proti zákazu spalovacích motorů samozřejmě, prosazovat jadernou energetiku, bránit nesmyslným regulacím v rámci Green Dealu, neodstupovat od Energetické charty chránící investice do energetiky. Dle zdravého rozumu budou jistě konat i v jiných oblastech a já věřím, že z žádného našeho europoslance se nestane politický EUnuch. Děkuji za pozornost.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31