Distribuování odlišných katalogů práv na základě toho, k jaké náboženské víře či filosofickému přesvědčení se člověk hlásí či nehlásí, stejně jako na základě barvy pleti, jsme dnes již ve vyspělém světě naštěstí překonali. Schválně píšu ve „vyspělém světě“, jelikož tomu tak bohužel není všude. V řadě islámských zemí dodnes lidé disponují různými právy na základě toho, zdali se hlásí k islámu, zdali patří alespoň k tzv. Lidu Knihy, zdali jsou polyteisté či dokonce nevěřící. Tyto problémy v České republice již naštěstí řešit nemusíme, to však neznamená, že bychom měli ustrnout a nechtít se zbavit i jednoho z posledních reziduí minulosti, totiž stavu, kdy homosexuálové disponují méně právy než heterosexuálové. Je ostatně signifikantní, že zdaleka nejhorší postavení mají v dnešním světě homosexuálové právě v islámských zemích – v drtivé většině z nich je homosexualita trestným činem, za který hrozí v lepším případě mnohaletý žalář, v horším případě dokonce i trest smrti. Zajímavostí, kterou ponechám bez dalšího komentáře, je skutečnost, že mezi nejostřejší kritiky ukončení diskriminace na základě sexuální orientace patří ti samí lidé, kteří se horečně staví do rolí zarputilých bojovníků proti islámu.

Podívejme se proto nyní na čtyři nejčastější nesmyslné „argumenty“ proti manželstvím homosexuálů:

1) „Vy snad neznáte význam slova „manželství“? Vyhledejte si někde jeho definici!“

Snad největší evergreen v souvislosti se sňatky homosexuálů, který zároveň poukazuje na obrovskou dávku pokrytectví a „dvojmetrismu“ těch, kteří tohoto argumentu užívají. Lidé, kteří se náhle pasují do rolí lingvistů a etymologů totiž zapomínají na to, že i oni sami každý den užívají desítky slov ve významu, který se tu méně, tu více a tu zcela odchyluje od původního významu daného slova, čímž odhalují zřetelnou účelovost jejich etymologických hrátek se slovem „manželství“. Zahrajeme-li si na chvíli na jazykové puristy, musíme vyloučit například existenci malinové limonády, jelikož limonáda ze své definice, z původního významu tohoto slova, nemůže být z malin. Jak je ale možné, že přesto malinová limonáda skutečně existuje? Je dokonce velmi pravděpodobné, že si malinovou limonádu, tento oxymóron, dopřáli i mnozí z těch, pro které je absolutním tabu užívat slova jinak, než v jejich původním významu. Nebo taková meruňková či jahodová marmeláda? Měli jste ji někdy? Z hlediska člověka, který v sobě nově objevil zapáleného lingvistu a etymologa lze konstatovat, že jste meruňkovou či jahodovou marmeládu nikdy neměli, jelikož neexistují. Slovo „marmeláda“ totiž ve svém původním významu označovalo zavařeninu z dnes již tak trošku pozapomenutých kdoulí.

Lidé, kteří vůči homosexuálním manželstvím argumentují z těchto pozic, tak kážou vodu, ale sami si dopřávají vína, a to rovnou plnými doušky. Domnívám se, že v podstatě ani není v silách běžného člověka, aby při běžné, každodenní mluvě užíval všechna slova v jejich původních významech. Aby byl člověk něčeho takového schopen, musel by se nejspíš na hodně dlouho zavřít střídavě doma a v knihovně, kde by si umění „mluvit, využívajíce při tom slova v jejich ryze původních významech“, postupně osvojoval. Jistě by to však byl běh na hodně dlouhou trať.

2) Homosexuálové by neměli mít stejná práva jako heterosexuálové, protože nemohou mít děti a tudíž nijak společnosti nepřispívají

Heterosexuálové mají děti, které pak vychovávají, čímž společnosti přispívají. Homosexuálové (spolu) z principu dětí mít nemohou, tudíž by ani neměli disponovat úplně stejnými právy jako heterosexuálové. Tato argumentace je však účelová v tom, že bere v potaz pouze vybranou část heterosexuálů. I pokud vezmeme v potaz argument o „příspěvku společnosti“ v podobě dětí, je třeba si uvědomit, že ne každý heterosexuál má během svého života děti. Jednak tu máme skupinu neplodných heterosexuálů. Ti manželství uzavírat mohou, stejně jako mohou požívat všech dalších práv s ním spjatých úplně stejně, jako ostatní, plodní heterosexuálové, a to i přesto, že společnosti „nijak nepřispívají“.

Argument však můžeme ještě rozvést, jelikož dále tu máme skupinu heterosexuálů, kteří sice plodní jsou, avšak cíleně a vědomě děti nemají. Jejich společenský vklad v podobě zplozených dětí je nulový, a na rozdíl od homosexuálů a neplodných heterosexuálů, je nulový zcela záměrně. Lidé, kteří argumentují tím, že homosexuálové nemohou svými dětmi přispět společnosti, však obě tyto bezdětné množiny neberou v potaz a svůj argument účelově omezují jen na množinu homosexuálů.

3) Homosexualita je proti přírodě

Tento „argument“ dosahuje vrcholu veškeré bizarnosti. Zatímco předchozí dva argumenty by za určitých podmínek mohly nabýt jisté relevance, tento třetí toho není schopen ani v teoretické rovině. Nelze vyloučit, že existuje člověk, který je skutečně schopen mluvit tak, že slova, která užívá, užívá výhradně v jejich původním významu. Komunikace s ním by asi byla poněkud problematická a je otázkou, zdali v České republice vůbec takový člověk existuje, nicméně takový člověk existovat může. Z úst takového člověka by pak odkazování se na původní význam slova manželství nabylo jisté relevance (kterou by šlo dále problematizovat, tím se zde však nyní zabývat nechci). Stejně tak si lze představit člověka, který bude argument o tom, že bezdětní lidé obecně nepřispívají společnosti, aplikovat jak na homosexuály, tak na neplodné heterosexuály a záměrně bezdětné heterosexuály. Argument o tom, že homosexualita je „proti přírodě“, však postrádá jakoukoliv oporu v realitě. V říši přírody se lze naopak poučit o tom, že homosexualita je nejenže rozšířená i mezi zvířaty, ale i o tom, že pro ni existuje specifické využití. Pro biology a zoology to samozřejmě nebude žádná nová informace, pro mnohé odpůrce práv homosexuálů ale možná ano: je zdokumentováno mnoho případů, kdy se homosexuální jedinec či jedinci z živočišné říše ujmou osiřelého mláděte, čímž pro něj nejen vykonávají funkci alternativního rodiče / rodičů, ale také jej tím zachrání před téměř jistou smrtí. V přírodě se zkrátka homosexualita vyskytuje zcela běžně a existuje pro ni „využití“, jakkoliv toto slovo může znít hodně instrumentálně.

I pokud ale pomineme výše napsané a zaměříme se na „jádro“ argumentu, tedy že homosexualita je špatná, protože není přirozená, nýbrž nepřirozená a protipřírodní, dojdeme k tomu, že samotná snaha dávat negativní konotaci čemukoliv protipřírodnímu je mylná a falešná. Člověk totiž dělá mnoho věcí, které nejsou přirozené, ba jsou dokonce protipřírodní. Přirozené určitě není, aby člověk létal. Přirozené také není, aby se člověk v případě nemocí ládoval syntetickými léčivy a všelijakou chemií. Přirozené a v souladu s přírodou by v případě nemoci bylo nechat tělo, ať si samo s nemocí poradí – a ať už pak nemoc dopadne jakkoliv, vyléčením či úmrtím, výsledek bude plně přírodní a přirozený, prostý jakýchkoliv protipřírodních a nepřirozených umělých zásahů. Složité operace, umělé protézy po úrazech a mnoho dalšího asi nemá cenu zmiňovat a zdlouhavě vyjmenovávat. Pokud se chceme inspirovat přírodní říší a brát za „přírodní“ jen to, co se přirozeně vyskytuje v přírodě, můžeme se rovnou vrátit na stromy, zavřít veškeré fabriky (které mimochodem protipřírodně znečišťují ovzduší), zahodit všechny stroje a respektovat jen to, co se vyskytuje v civilizací nezkažené říši zvířat, která je pomyslným platónským odrazem dokonalé ideje přirozenosti a přírodnosti. Většina lidí by zřejmě takovou dávku přirozenosti a přírodnosti příliš dlouho nevydržela. Zvláště pak v momentě, kdy by si uvědomila, že ona je ta homosexualita v přírodě přítomná, využitelná a vlastně tedy zcela „přirozená a přírodní“.

4) Manželství homosexuálů jsou jen začátek, brzy bude možná uzavřít sňatek se zvířetem a pedofilové si budou moci brát děti

Zatímco některé z předchozích „argumentů“ mohou působit dojmem jisté relevance až do okamžiku, dokud se nad nimi hlouběji nezamyslíme, u tohoto je jeho absurdnost zřetelná hned od začátku. Vstoupení do manželství je totiž v prvé řadě aktem vědomým a dobrovolným. Oba aktéři jsou si také vědomi práv a povinností z tohoto svazku vyplývajících. Ačkoliv v některých jiných zemích je tento jev doposud běžným, v České republice a v ostatním vyspělém světě není možné někomu „předjednat“ a domluvit manželství, které pak daná osoba nedobrovolně a proti své vůli musí uzavřít. Nutit někoho, například za pomocí vyhrožování fyzickým násilím, aby vstoupil do manželství, představuje trestný čin. Pokud bychom někoho nutili k uzavření manželství, zásadním způsobem bychom tím totiž narušovali jeho práva a svobody.

Z dobrovolnosti a vědomosti uzavření manželství vyplývá, proč není možné, aby libovolná osoba uzavřela sňatek se zvířetem, malým dítětem či třeba s věcí. Pojďme popořadě. Zvíře nemůže uzavřít manželství, protože v prvé řadě není schopno koncept manželství pojmout a pochopit. Stejně tak není schopné pojmout a pochopit práva a povinnosti z tohoto svazku vyplývající. A samozřejmě, také se nemůže podepsat… Uzavírat manželství se zvířetem by se možná dalo přirovnat k situaci, kdy protřelý podvodník donutí nesvéprávného a psychickou chorobu trpícího jedince k uzavření pro něj nevýhodné smlouvy. Jakékoliv manželství člověka se zvířetem by vždy nutně bylo ze strany zvířete nedobrovolné i nevědomé, bylo by proti jeho vůli. Nehledě na to, že by takový skutek dost možná splňoval kritéria týrání zvířat – pokud by si jedinec, který by si zvíře chtěl „vzít“, představoval, že s ním po uzavření sňatku může mít sex, mýlil by se. I pokud pomineme, že by takový sňatek byl ze strany člověka vynucený a ze strany zvířete naopak nedobrovolný, sex daného člověka se zvířetem by představoval trestný čin týrání zvířat.

Velmi podobně můžeme argumentovat i vůči těm, kteří se bojí, že jsme jen krůček od situace, kdy pedofilové (či kdokoliv jiný) budou moci uzavírat manželství se sedmiletými dětmi. Kognitivní funkce a inteligence se u dětí s jejich věkem vyvíjí. Zatímco dva heterosexuálové, stejně jako dva homosexuálové, uzavírají manželství vědomě a dobrovolně, děti taktéž až do určitého věku nejsou schopny pojmout koncept manželství a plně chápat práva a povinnosti z něj vyplývající. Nemohou tedy z podstaty věci dobrovolně a vědomě „uzavřít smlouvu“, jejíž obsah zcela nechápou. Proto také za děti až do určitého věku zodpovídají rodiče, proto také malé děti sami od sebe nemohou podepisovat právně závazné smlouvy. Schopnost abstraktního myšlení a myšlenková práce s pojmy a koncepty je něčím, co si děti osvojují až v pozdějším věku, něčím, co se v závislosti na dispozicích daného dítěte postupně vyvíjí. Ostatně také proto existuje například hranice patnácti či osmnácti let, při které člověk nabývá určitých práv, která dříve neměl. Taková hranice není umělá, kopíruje biologický vývoj mladého člověka. Potenciální pedofil, či kdokoliv jiný, kdo by chtěl uzavřít sňatek s malým dítětem, by – i pokud pomineme aspekt nedobrovolnosti – brutálním způsobem zasahoval do zvlášť pečlivě chráněných práv dítěte.

Zbývá vypořádat se s třetí verzí tohoto „argumentu“, tedy že uzákonění homosexuálních manželství časem povede k tomu, že bude člověk moci uzavřít sňatek s věcí. Třeba se židlí, s plyšákem či s krabicí od bot. Pokud jste dočetli až sem, věřím, že jste si vědomi toho, že plyšák ani krabice od bot nemohou chápat koncept manželství, práva a povinnosti z něj vyplývající, že k uzavření manželství nemohou dát vědomý souhlas, a že by takový sňatek byl logicky nutně vždy z jejich strany nedobrovolný.

Jan Werner,
člen Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.