Vondráček: Slavíme 30 let! Co přeji naší zemi? Milion chvilek pro SVOBODU!

Vondráček: Slavíme 30 let! Co přeji naší zemi? Milion chvilek pro SVOBODU!

O uplynulých třiceti letech toho už zaznělo hodně. Kdybych tu shrnoval vývoj posledních tří dekád asi bych nenapsal nic nového a těžko bych mohl konkurovat slovům pamětníků doby.

Než ale začnu přemýšlet o něčem jiném, připomenu alespoň to, co jsem o uctění výročí na Národní třídě: „17. listopadu 1989 (..) jsme se jako země vydali tím správným směrem. Pryč od vlády jedné strany. Pryč z izolace. Pryč z područí mocného souseda. I když nemusíme souhlasit se vším, co se v našem státě od té doby odehrálo, nemělo by to bránit tomu, abychom dnes s upřímnou radostí oslavili 30 let od pozitivního zápisu v našich dějinách.“

Dnes bychom se tedy měli radovat, ale také koukat do budoucna. Co hýbe naší republikou? Poslední dobou se opakovala hlavně dvě hesla „30 let svobody“ a „milion chvilek pro demokracii“. O čem ta hesla vypovídají a „sedí jako zadek na hrnec“?

Svoboda a demokracie se často bezmyšlenkovitě používají dohromady skoro jako synonyma, jenže už Benjamin Franklin v 18. století připomínal, že je mezi nimi velký rozdíl a my bychom na to neměli zapomínat.

Právě Svobodní jsou na tento rozdíl asi nejcitlivější ze všech našich politických stran, a proto bychom uplynulých třicet let označili spíše jako „30 let demokracie“ a do budoucna si přáli „milion chvilek pro svobodu“.

Demokracie znamená, že většina, výraznější nebo méně výrazná, rozhoduje o životech menšiny. Čím více peněz demokraticky zvolená vláda má, čím větší mocí disponuje, tím méně spokojená a svobodná zpravidla může být menšina, která zrovna svoje preference nediktuje skrze vládu.

Má-li někdo problém s dnešní vládou, pak mu nepomůže více demokracie (ANO totiž v demokratických volbách vyhrálo a podle průzkumů se zdá, že k velké změně by nedošlo ani při konání nových voleb). Jediným systémovým řešením pro větší spokojenost valné většiny obyvatel ČR je více svobody! A v tom zůstává program Svobodných unikátní.

V posledních dnech jsme proto ohledně svobody říkali: „Máme na víc!“

Když nám stát nechá více z našich vydělaných peněz, sám se bude muset zaměřit jen na to nejnutnější. Nebude nad námi mít kontrolu na každém rohu, v každém aspektu života.

Zaměří se na stavění silnic, které si zatím bez investicí státu neumíme představit. Bude pečovat o hasiče, vojáky či policisty, ale propustí řady těch, kteří ze své kanceláře vymýšlí, jak udělat lidem život komplikovanější – co jim zakázat, co jim zdražit nebo co jim dovolit jen při vyplnění pěti papírů a oběhnutí tří úřadů.

Takto malý stát nebude mít na to platit politické trafikanty za nic nedělaní. Bude mít jen na ty nejpotřebnější státní zaměstnance, na nemohoucí a na důchodce, kteří státu celý produktivní život odevzdávali část ze své výplaty.

Takový stát zruší všechny škodlivé dotace a nebude moci dávat „vybraným“ firmám slevy na daních, protože na to nebude mít. Vláda takového státu pak mnohem méně ovlivní náš život. Nebude nutné proti ní protestovat. Každý člověk si bude více žít podle svých představ i podle vlastních zásluh.

Víme, že existují oblasti, o kterých bude vždy rozhodovat většina, a tak je tomu správně. Svoboda totiž nesmí mít bezbřehá a existují základní oblasti života, ve kterých je státní vynucení v pořádku. Svoboda a odpovědnost totiž musí jít ruku v ruce, jinak zhynou.

Kdybychom si ale navzájem dopřáli více svobody. Kdybychom každému dopřáli, ať si o svých penězích rozhoduje více sám. Kdybychom se méně těšili na to, že po vítězství v demokratických volbách ta moje strana vnutí ostatním to moje dobro, protože k tomu dostane příležitost, moc a prostředky, tak bychom nemuseli proti vládám protestovat a obávat se toho, že nám budou škodit tolik, jako škodily vlády doposud.

Že právě málo svobody je důvodem pro politické protesty tvrdil i americký profesor politologie Rudolph Rummel (1932-2014): „Tam, kde jsou lidé svobodní, je politické násilí minimální.“

Lépe než on to nedokážu
vystihnout.

Přeju nám všem tedy milion chvilek pro svobodu, aby mohl žít každý po svém. Každý jsme jiný, každý máme jiné potřeby a svoboda nám dává možnost zůstat sami sebou.

Proto je pro mě svoboda je ta nejvyšší hodnota! Svoboda nechává při životě rozmanitost lidství každého z nás. Svoboda zajišťuje pestrost myšlenek, zboží i služeb. Svoboda nám dává šanci a možnost vlastního výběru. Svoboda je tolerance k chování, kterým nikdo neubližuje někomu jinému, bez jeho vážně míněného svolení.

Svoboda je to, čeho si zasloužíme více!

Víme, že boj za svobodu a odpovědnost jednotlivce nikdy nekončí!

A můžete se spolehnout, že právě Svobodní za ní budou bojovat stále a upřímně!

Libor Vondráček,
předseda Svobodných

Vyšlo i na osobním webu autora.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31