Sečkár: Co sám nechceš, nečiň jinému

Sečkár: Co sám nechceš, nečiň jinému

Nedávno jsme oslavili kulaté výročí 30 let od událostí, které nastartovaly Sametovou revoluci. Důstojně?

Vypískat přímého účastníka tehdejšího studentského pochodu a vulgárně mu nadávat před malým dítětem, to mi přijde jako dost svérázná oslava svátku svobody a demokracie. Ano, šlo o Václava Klause mladšího. Politika, který si sám nebere servítky a rovněž s oblibou napadá druhé. Jenže ke svobodě přeci nevyhnutelně patří i názory a projevy, se kterými sám nesouhlasím. Od toho je demokratická diskuse, aby se myšlenky tříbily a těm horším se dopřávalo méně sluchu. Nahrazovat tuto diskusi pouličním davem, který bude křikem vynucovat pouze tu jedinou schválenou „pravdu“, je cesta právě opačným směrem, než jakým vykročili studenti 17. listopadu 1989.

Jistě, každý má právo na projev nesouhlasu – třeba právě pískotem a nadávkami. V takové chvíli a na takovém místě mi to ovšem připadá krajně nevhodné a nedůstojné. V tento den bychom měli děkovat, že můžem tehdejším účastníkům, nikoliv vymýšlet, kdo z nich už dnes nesmí. Korunu tomu navíc nasadily následné internetové debaty. V nich jsem se mimo jiné dozvěděl, že Národní třídu je 17. 11. nutno považovat za válečnou zónu a že si VKml dovolil hodně, když si do té války vzal svou dceru. Jestli opravdu míní příznivci tzv. pravdy a lásky měnit významná místa ve významné dny naší historie v bitevní pole, kde budou vítáni jen nositelé těch správných názorů, máme se skutečně na co těšit.

Když nic jiného, tato akce od sebe opět o trochu víc vzdálila oba póly naší čím dál rozdělenější společnosti. Jedni považují podobné chování za vítaný projev občanské angažovanosti, druzí se utvrdili v názoru, že s tímhle opravdu nechtějí mít nic společného. Jak podle vás může tohle skončit? Jedna strana získá ve volbách o trochu víc a začne klackem státního aparátu mlátit po hlavě tu druhou. V dalších volbách se to možná otočí. Bude líp? Komu?

Mnohým správně vadí, že se z politiky vytrácí slušnost a normou se stávají vulgarity a hrubost. Svádí se to na „populisty“, ale je vidět, že to mnozí chápou stylem „když smí oni, tak já taky“. Přál bych si, abychom si včas dokázali říct, že tohle nikam nevede a že obyčejná lidská slušnost je ctnost a nikoliv slabost. A nejen si to říct, ale i se podle toho chovali.

Navrhuji jednoduché kritérium, jak na to. Zkuste si vždy představit sami sebe na druhé straně. Líbilo by se vám, kdy někdo pískal a nadával na vás? Vždyť jsme se to přeci učili už jako malé děti – co sám nechceš, nečiň jinému.

 

Alois Sečkár

místopředseda strany Svobodní

 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31