Vzpomínám na starý vtip, který spočíval v otázce: „Kdo jsou čtyři největší nepřátelé socialismu?“ Odpověď zněla: „Jaro, léto, podzim, zima“.
Někdy mám pocit, že se politici na celostátní i na komunální úrovni ani za posledních dvacet let demokracie nenaučili, že jejich povinností není sdělovat nám, „že je kalamita, protože napadlo 10 nebo 20 cm sněhu“, ale starat se o to, aby byly silnice sjízdné a chodníky uklizené.
Povinností zejména komunálního politika je starat se o pořádek, bezpečnost, o potřebnou infrastrukturu, o to, aby z rozpočtu obce byly financovány jen nepodnikatelské aktivity, např. udržování čistoty ve městech i vesnicích.
Politik nemá křičet „Já nic, to kalamita!“ Politik se má starat o to, aby byly zabezpečeny služby pro občany, má vytvářet podmínky pro bezporuchové podnikání na spravovaném území. Je zbytečné, aby obce utrácely peníze za předraženou reklamu, nebo za megalomanské projekty a pak nezbudou peníze na úklid ulic. Politik nemá sedět ve správních radách nebo představenstvech, neměl by podnikat s finančními prostředky z veřejných zdrojů, ale má se starat o vyrovnaný rozpočet na své úrovni rozhodování.
Je opravdu tak těžké politikům a jejich úředníkům vysvětlit, že místo strašení kalamitou by měli plnit své povinnosti tak, aby vtip uvedený na začátku mojí glosy byl navždy zapomenut?
Milan Vodička je předsedou kontrolní komise Svobodných
