Před rokem vstoupila v platnost úprava daňového zvýhodnění na dítě s výškou závislou od počtu dětí. Deklarovaný úmysl byl povzbudit rodiny, aby měly víc dětí. I když každý ví, že zásadní rozhodnutí je ze stavu být svobodný a bezdětný do stavu založit rodinu. A taky to, že když už je jedno dítě, tak jednak s dalším dítětem náklady už tak nestoupají, ale hlavně pro to dítě je důležité mít sourozence, aby mělo pořádné dětství. Opatření ve skutečnosti způsobilo akorát další administrativní komplikace, jak jsem psal před rokem. Hlavně, že pachatelé dobra mohli pomasírovat své ego.

Jenže po roce problém dostal další rozměr, viz článek na webu ministerstva financí, ve kterém se mimo jiné konstatuje, že zatímco před 10 lety na daňových bonusech bylo vyplaceno 1.5 mld Kč, dnes částka dosahuje 9 mld. Na první pohled by se zdálo, že rodič, který si tehdy uplatnil zvýhodnění N korun, si letos uplatňuje 6xN korun. A v souladu s "podle sebe soudím tebe" usoudili pracovníci ministerstva financí, že milí rodičové začali ve velkém podvádět.

Prostor pro optimalizace i přímo pro podvody nová úprava, jak už to bývá při každém rozšíření zákona, vytvořila perfektní. Když se manželé se 3 dětmi rozvádějí, byl by nesmysl si je rozdělit. Protože pak by to jedno dítě, co se napíše na druhého rodiče, bylo najednou první místo třetího, takže by sa na něj dalo uplatnit jen 13404 Kč, kdežto jako na třetí by to v r. 2015 bylo 17004 a podle sazeb schválených pro r. 2016 dokonce 20604 Kč, t.j. 7200 Kč ročně víc. To už je částka, u které se i rozhádaní manželé rádi domluví, že si děti rozdělí bez papírování. A pak jsou tu další, co se sice nerozvádějí, ale nemají problém donést své mzdové účetní falešné potvrzení, že jejich partner si uplatňuje dvě děti jako první a druhé, tudíž si to jedno uplatňují jako třetí, a rázem mají 7200 v kapse. I když ve skutečnosti doma mají jen jedno dítě, jenže to personalistka nemá povinnost ověřit, že by třeba zavolala do firmy manžela, jestli opravdu vydali takové a makové potvrzení.

Jenže když úřady s navýšenými počty i platy začaly ověřovat údaje z formulářů, zjistily, že to není zdaleka tak snadné. Dokud byly všechny děti rovnocenné, stačilo k rodnému číslu dítěte sečíst ze všech přiznání, kolik měsíců si kdo na to dítě uplatnil slevu, a výsledek nesměl být větší než 12, případně méně, pokud se dítě uprostřed roku narodilo nebo dostudovalo atd. Nezáleželo ani na tom, kdo si ho uplatnil, to ať si řeší živitel toho dítěte.

U číslovaných dětí se ale kontrola stává noční můrou programátora. Především nelze kontrolovat najednou celý rok, ale každý měsíc zvlášť. Zjistit, kdo jsou jeho živitelé, spočítat, kolik si celkem v ten měsíc uplatnili dětí, a pak by právě jedno z nich mělo být jako první a právě jedno jako druhé. Tak snadné to ale není, protože tatínek si sice uplatňuje 2 děti, jenže jedno z nich je z prvního manželství. A když má maminka taky jedno z prvního manželství, tak není zdaleka jasné, jestli je druhé nebo čtvrté. A další měsíc může být všechno jinak, rodí se celý rok, i rozvádí, končí škola atd.

Ani celkovou výši čerpaného bonusu nelze zjistit pouhým vynásobením sazby a počtu. Některé děti jsou totiž invalidní, a na ty je daňové zvýhodnění ještě vyšší, takže jsou ty sazby dvě pro každou skupinu dětí, celkem 6 sazeb. A v loňském formuláři "Potvrzení o zdanitelných příjmech" vzor 23 na to zapomněli dát kolonku, zjistili to, až když začali kontrolovat první ostrá data. Na rok 2016 už máme vzor 24, kde je i tento sloupeček. Pro účetní software to není problém, ten údaj byl dosud jako mezivýsledek výpočtu ostatních sloupců, akorát ho nebylo kam zapsat, tak se zahazoval. Každopádně data za rok 2015 nezkontrolují.

Skutečným důvodem šestinásobného růstu vyplacených bonusů samozřejmě není podvádění, i když nějací vykukové se nepochybně najdou, ale cílení daňových bonusů tak, aby zasáhly jen tu nejnižší příjmovou skupinu. Rozdělení příjmů však není přirozené (gausovské), protože je na levé straně useknuté minimální mzdou. A stačilo hranici bonusu posunout o pár stovek vpravo, aby došlo k obrovskému nárůstu počtu lidí s nejnižším příjmem.

O jaké hranici je řeč, poznáme nejlépe na praktickém příkladu. Kalkulačka je nastavená na hrubou mzdu 10250, při které by bezdětný člověk měl zaplatit 2070 Kč daně, ale neplatí nic, protože se mu povinnost sníží o slevu na poplatníka. Kdyby měl dítě, navýší se mu čistá mzda o celý bonus, zkuste si to zapnout v té kalkulačce. A když mu pak nastavíte hrubou mzdu 15822, celý bonus se mu odečte z daně, čistá mzda se nenavýší. To je rozsah hrubých mezd, ve kterém se vyplácí část bonusu na jedno dítě. U dvou dětí byla v r. 2015 hranice hrubé mzdy 22390, kdy už se doplácí 11 Kč daně. To je oblast, kolem které se pohybuje podstatná část lidí, takže posunutí o stokorunu bez problémů způsobí několikanásobný růst vyplacených bonusů. A začíná to docházet i politikům, proto se objevily úvahy o zrušení daňových bonusů. Zamotávají se do vlastní legislativní a byrokratické sítě.

Svobodní v této oblasti nabízí koncept tzv. záporné daně, který i bez progresivní daně motivuje nízkopříjmové skupiny podobným způsobem jako daňový bonus. Navíc ho lze snadno rozšířit i na osoby, které nejsou výdělečně činné, na systém tzv. nepodmíněného příjmu. A to všechno bez vykazování, potvrzování, ověřování, t.j. bez prostoru k podvádění a bez zbytečné byrokracie.

Viliam Mlich,
místopředseda Svobodných ve Zlínském kraji