Vláda schválila novou strategii boje proti korupci. Začetl jsem se do této produkce ministra vnitra v naději, že se dobře pobavím. Býval přece scénáristou. A několikanásobný laureát TýTý skutečně nezklamal. Ze záplavy obecných proklamací a nekonkrétních návrhů mne rozesmálo hned několik bodů.
Orgány státní moci mají vytvořit etické kodexy. Zřejmě se předpokládá, že když rodiče úředníky nenaučili, že krást se nemá, tak je to naučí lejstro přišpendlené na pracovní nástěnce. Aneb, převychovejme si svou byrokracii. Opomenuty nebudou ani protikorupční vzdělávací programy. Ano, ty slavné semináře. Osvědčený způsob jak vykázat činnost a nedobrat se žádného výsledku. Kromě zkonzumování chlebíčků a rozdání reklamních propisek.
Pak máme ve strategii kouzelné slovo whistleblowing. V překladu pískání na fujaru. Oč jde? Místo abyste, jak slušnost velí, šli za nadřízeným nebo na policii, když máte podezření na nějakou neplechu, tak kolegu udáte pěkně „bezpečně“. Aneb, jak učinit anonymní oznámení morálně akceptovatelným. A kdyby ani to nestačilo, tak si opatříme policejního ombudsmana. Aby měli zbabělí práskači rameno, na kterém se vyplakat. Zlatým hřebem je ovšem institut spolupracujícího obviněného a možnost soudu poskytnout mu beztrestnost. Klasické vězeňské dilema v teorii her. Kdo koho napráská jako první, že?
V protikorupční strategii nechybí ani podpora oblíbených NGO. Takže se do TI a dalších podobných bohulibých organizací nalijí další peníze. Asi aby se jim aspoň na chvíli zavřela ústa. Jen mi není jasné, jak s korupcí souvisí „Čmelák – Společnost přátel přírody“ nebo „Ekologický právní servis“. Ano, i těm se mají v rámci protikorupční strategie poslat naše zlaťáky.
Zaujal mne návrh, aby bylo složení komisí pro výběr veřejných zakázek určováno losem. Jen aby stratégové nezapomněli, jak se bude určovat skladba osudí. Protože jestli se bude losovat mezi Al Caponem „A“ a Al Caponem „B“, tak si rovnou můžeme stoupnout do bláta i do louže. Je to jako vybírat si mezi injekcí a křeslem. Rakvi se nevyhneme.
V každé správné strategii se samozřejmě nesmí zapomenout na vytvoření nového úřadu. V této dostal vzletný název Mezinárodní protikorupční akademie. Má to být expertní středisko pro protikorupční výzkum. Vždy když slyším expertní komise, expertní skupina, expertní rada, tak mi naskakuje husí kůže. Nevím proč. Lidská fyziologie má svá tajemství.
Vznikne i nové pracoviště. Pochopitelně specializované. Bude nahlížet do našich daňových přiznání. Takže dalších pár modročepičářů bude mít kompro info na kdekoho. Prima. Už takhle se pro každého bývalého pucfleka z NKÚ, NBÚ, BIS, ÚZSI, atd. musí hledat teplé místečko na nějakém odlehlém velvyslanectví nebo v dozorčí radě, aby náhodou nekápl božskou. Asi jich je málo, tak vypustíme další. Už se těším, až bude zase nutné někoho zlikvidovat. Aspoň už Tlustý nebude muset do vířivky.
A perlička na závěr. Propříště má existovat možnost odčerpat majetek nabytý z nelegitimních zdrojů. Takže obohatíme svůj právní řád novou verzí znárodňování, pardon okrádání. Aneb, zloděj bude obírat zloděje. Když nevysvětlíte, odkud máte prachy, tak vám je prostě seberou. Hrrr, na ně, na bohaté. Hajzlíky, co mají kromě auta i koloběžku. A důkazní břemeno samozřejmě ponesou oni. Jakápak presumpce neviny, když byli letos dvakrát na dovolené?
Jen ta kontrola financování politických stran se jaksi odkládá a bublinky vyšumívají. Ono by to asi bylo příliš nepříjemné, to kontrolování. Ne že by se to taky nedalo zařídit. Takový transparentní účet na oko a netransparentní bokem, kampaň hrazená ad hoc vzniklou firmou,… Ale zatrhnout stranám přísun peněz od státu, to ne. To by bylo proti demokracii, že?
Bylo více oněch strategických návrhů, které mne rozesmály. Dlužno přiznat, že ne všechny, z některých by plody pojít mohly. Nešťastný je nicméně background celého konceptu. Jeho tvůrci vycházejí z předpokladu, že s korupcí zatočí, pokud odstraní její projevy. Proč ale nezačít u příčin? Proč neulehčit úředníkům a politikům břímě nesnadných dilemat a ubrat jim co nejvíce oblastí, v nichž rozhodují? Čím více jich je, tím větší je prostor pro korupci. Chudáci úředníci beztak rozhodují o penězích, jež nejsou jejich. O nákupu statků, které také nebudou jejich. Jak mají být motivováni k vybrání toho nejlepšího rozhodnutí? Žádný etický kodex ho nezaručí. Natož aby jim při jeho vytváření pár drobáků nespadlo do kapsy.
Omezme míru státního rozhodování v oblastech, v nichž může být stát nahrazen jednotlivcem nebo soukromou společností. Korupci neodstraníme, když postavíme novou budovu na její výzkum. Ale zmírníme ji, když nebude třeba vybírat jejího stavitele. Protože žádná nebude.
Tomáš Váňa je členem Svobodných
