VÁŇA: Podporujeme svého prezidenta

VÁŇA: Podporujeme svého prezidenta

Je to zřejmě aspekt, který v české kotlině sdílíme. Místo abychom se v časech krizí sjednotili a táhli za jeden provaz, tříštíme se. Spojujeme se s cizími státními entitami, brojíme proti sobě navzájem, útočíme proti své jednotě. A zůstáváme malými. Na mysl přicházejí slova z Matoušova evangelia: „Každé království uvnitř rozdvojené zpustne a žádné město ani žádný dům uvnitř rozdvojený neobstojí.“

Jsme dnes v situaci, která se v minulosti v českých zemích opakovaně odehrávala. Zbavili jsme se Matyáše, zbavili jsme se Karla I., zbavili jsme se dalších před nimi i po nich. Je lhostejné, zdali byli dobrými vládci, či pomýlenými. Byli institucemi, kterých je nutno si vážit. Zavrhnutí tradic a zničení institucí vede, jak správně předpověděl Edmund Burke, k revolucím. Politické společenství, které si neváží svých institucí, postrádá pevné základy, o něž se může opřít v časech krizí. V našem prostoru bohužel dochází k jevu, kdy instituce úcty nepožívají a jsou hodnoceny podle představitelů, kteří jsou jejich dočasnými držiteli. V Británii může královská rodina způsobit skandály v míře takřka neomezené, ale její postavení si nikdo reálně nedovolí zpochybnit. Je to instituce. U nás bohužel docházelo k revolučním změnám tak často, že nám toto vědomí chybí.

A tak defenestrujeme, popravujeme, vyháníme, odvoláváme a jinými způsoby se zbavujeme svých politických představitelů. A slábneme…

Poslední ukázkou tohoto jevu jsou tlaky na prezidenta republiky v souvislosti s Lisabonskou smlouvou. Je mu vyhrožováno jak z prostředí domácího, tak zahraničního, že v případě její neratifikace bude žalován, zbaven úřadu, krácen na rozpočtu své kanceláře, omezován na svých cestách do zahraničí,…

Poslední ozvěnou těchto snah jsou dohady o jeho způsobilosti vykonávat funkci. Tomáš Garrigue Masaryk byl ke konci svého posledního funkčního období tak nemocen, že mu bylo místo podpisu vyrobeno razítko. Edvard Beneš byl psychicky tak sláb, že nedokázal odporovat Klementu Gottwaldovi. A o mentální kapacitě Milouše Jakeše, a jeho schopnosti zastávat svou funkci, svědčí nejlépe jeho legendární proslov, při němž se vyznal z cítění se „jako kůl v plotě“. Nicméně, žádný z těchto našich politických představitelů nebyl ze své funkce odvolán pro neschopnost ji vykonávat. Nabízí se tedy otázka: Je na tom Václav Klaus hůře než tito tři (a mnozí nejmenovaní další)? Je snad tak fyzicky slabý, že jej musí tlačit na vozíku? Je snad tak psychicky slabý, že není schopen samostatného myšlení? Leží v kómatu? Trpí demencí? Nikoliv. Pouze v souladu s ústavou odmítá ratifikovat smlouvu, o jejíž nevýhodnosti pro stát je přesvědčen.

Proto Ústava pamatuje na rozdělení mocí. Aby legislativa nemohla převážit nad exekutivou, justice nad legislativou, exekutiva nad justicí, atd… Proto je stanoveno, že je to prezident, kdo ratifikuje mezinárodní smlouvy. Proto existuje systém brzd a protiváh. Respektování tohoto systému zajišťuje demokracii a brání před převážením jedné ze tří mocí.

Proto více než prezidenta je třeba žalovat politiky typu Gajdůškové a Lišky, kteří oportunisticky sahají na ústavní pořádek a ústavní instituce, neboť se jim nelíbí jedno konkrétní rozhodnutí. Proto více než prezidenta je třeba žalovat pochybné publicisty typu Jana Macháčka a Jiřího Pehe, kteří svými články vyvolávají revoluční bouření. Proto více než prezidenta je třeba žalovat politiky, kteří mlčí a neohrazují se proti těmto a dalším narušovatelům demokratického pořádku.

Je lhostejné, zdali se jedná o Lisabonskou smlouvu, Benešovy dekrety, vyhlášení války či zlevnění karamelových bonbónů. S dílčími rozhodnutími vždy můžeme souhlasit či nesouhlasit. A vždy se najdou skupiny pro a proti. A tato pluralita je krásou demokracie. Ale musí se odehrávat v určitém institucionálním rámci. Pokud se takového rámce zbavíme, přichází ke slovu anarchie, která již není svobodnou soutěží myšlenek, názorů či idejí, nýbrž vládou silnějšího.

Nyní je čas, kdy je třeba podpořit prezidenta. Ne proto, že se jmenuje Václav Klaus. Ne proto, že je proti Lisabonu. Ale proto, že je prezidentem.


Tomáš VÁŇA je členem Svobodných
(publikováno na
http://tomasvana.blog.idnes.cz)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

MUDr. Miroslav Havrda, místopředseda strany Svobodní, vystoupil 9. prosince 2025 v pořadu Host Mariána Barana na TV Česko s výrazně kritickým pohledem na současný stav české demokracie a politiky. V třicet dva minuty dlouhém rozhovoru s názvem „Máme opět zvonit klíčema?“ otevřeně vyjádřil své obavy o budoucnost České republiky a svobody jejích občanů.​

Kritika ODS a změna politické orientace

Havrda během rozhovoru zmínil svou osobní politickou cestu, která začínala u ODA. „Já určitě patřím mezi ty, kdo ji kdysi volil. A potom na tvrdou musel jsem zkrátka přestat,“ vysvětlil své odklonění se od strany, kterou dnes označuje za „progresivní levicovou stranu, která lže a podvádí lidi“. Zvláště kritizoval Martina Dvořáka,  bývalého spoluzakladatele ODA: „Já, když porovnám moje názory, které jsou stále stejné, a jeho názory, co on říká v televizi, že prostě chceme euro, prostě budeme konfederace EU… tak mě to šíleně mrzí“.​

Koalice 108 hlasů a spolupráce s ANO

Havrda obhajoval spolupráci Svobodných se SPD, Trikolorou a ANO jako jediné možné řešení v současné politické situaci. „Tady prostě jiná možnost nebyla, než udělat tuhle 108. koalici,“ zdůraznil s tím, že koalici spojují klíčové body: odmítnutí zbavování se práva veta v Bruselu, zamítnutí nelegální migrace, zachování české koruny a odmítnutí Green Dealu. O hnutí ANO mluvil s respektem na místní úrovni: „Za to ANO, to je tam asi 5 starostů. Jsou to prostě velice slušní lidé, co na těch vesnicích vládnou 5, 6, 7, 8 let a kdyby ti lidé byly špatní, tak je je lidé nezvolí“.​

Ostré výtky vůči prezidentu Petru Pavlovi

Jedním z nejtěžších útoků směřoval Havrda na prezidenta Petra Pavla. Kritizoval jej za podpis zákona o důchodech, kde „v zásadě okradli důchodce o peníze a pan prezident řekl, že sice je to špatně, ale že to podepíše“. Ještě ostřeji se vyjádřil ke korespondenční volbě: „Ta volba nebyla rovná, nebyla tajná… To odporuje ústavě České republiky“. Podle Havrdy se prezident chová „aktivisticky“ a ne podle ústavy, když odmítá jmenovat Babiše premiérem, což označil za „nezákonné protiústavní“ jednání.​

Kritika českých médií a veřejnoprávních institucí

Havrda věnoval značnou část rozhovoru kritice České televize a Českého rozhlasu. „My jsme vždycky, když bylo potřeba, tak nás odsunula v rámci veřejnoprávních médií, mimo hlavní média, a když naše myšlenky ty lidé nemohli slyšet,“ stěžoval si na prostor Svobodných v médiích. Označil novináře České televize za „aktivistické“ a připomněl incident, kdy se redaktorka zeptala Tomia Okamury, „jestli je rasista“. Kritizoval také systém financování České televize, kde „firmy nad 10 zaměstnanců, nad myslím 15 zaměstnanců platí poplatky české televizi“, což označil za vynález „pravicového politika pana Baxy“ z ODS.​

Migrace a bezpečnostní hrozby

Havrda sdílel svou nedávnou zkušenost z návštěvy německého města: „Já jsem teď přijel z Mnichova, kde jako tolik cizinců, co jsem viděl na ulici, tak to se fakt jako nevidí. Já jsem tam byl nakupovat Lidlu. Tam byl jeden Němec. Jinak tam nebyl žádný německý občan“. Upozornil na bezpečnostní opatření na vánočních trzích se zátarasy kvůli hrozbě terorismu. Zároveň zdůraznil, že Svobodní nejsou proti migraci jako takové: „Jestliže někdo přijde a  bude tady chtít pracovat a slušně žít a dodržovat naše zákony, tak strana Svobodných a ani SPD, ani jiné strany, my proti tomu vůbec nic nemáme“.​

Srovnání se socializmem a varování před totalitou

V emotivní části rozhovoru Havrda přirovnal současnou situaci k období socialismu. Vzpomínal na svou matku: „Moje maminka, ta pochází z rodiny soukromého zemědělce, v těch 50. letech, tak ta nemohla nastoupit ani na střední školu. Měla samý jedničky na základce. Tak prostě komunisty jí nedovolili, aby studovala střední školu“. S obavou dodal: „My se k tomu obloukem dostáváme znova. Je to šílené“. Varoval před tím, že „lidé se bojí něco říct nahlas, aby je nevyhodili z práce“.​

Covid jako zlomový okamžik

Pandemie covidu představuje pro Havrdu klíčový moment, kdy se rozdělila společnost. „Tady nás rozdělil covid. Tady vlastně ta demagogie, která zaznívala, ta lež, která zaznívala od médií… od těch takzvaných odborníků, kteří nám říkali nesmysly, jakože kdo se nechá naočkovat, tak nemůže nikoho nakazit“. Připomněl segregaci a strach, který byl mezi lidmi vyvolán.​

Národní zadání a budoucnost

V závěru rozhovoru Havrda naznačil novou iniciativu: „V lednu budeme spouštět aktivitu nazvanou Národní zadání, kde ve smyslu jde o to, že už politici si nebudou moci své volně dělat, co se jim zamane“. Svou motivaci k politickému angažmá vysvětlil především jako boj za svobodu svých dětí: „Já to dělám pro svoje děti. Já chci, aby moje děti žili opět tak, jako my po revolucí ve svobodné zemi. Mohli tady říkat názor… aby mohli normálně fungovat, normálně pracovat“.​

Havrda tak ve svém vystoupení představil výrazně kritický pohled na současný politický vývoj České republiky, přičemž opakovaně vyjádřil obavy o stav demokracie a svobody v zemi, což symbolicky shrnul otázkou v názvu pořadu odkazující na Sametovou revoluci: „Máme opět zvonit klíčema?“

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31