Zákazem 100+W žárovek omezila EU svobodnou volbu občanů a o další krůček je přiblížila je k cílové totalitě. Příslušný EU příkaz (překlad anglického slova directive jako směrnice je nepřesný) je motivován ušetřením elektřiny, neboť náhradní zdroje světla pro stejnou intenzitu vydávaného světla potřebují méně energie. Jsou sice dražší, ale mají delší životnost a po započtení ceny elektřiny je jejich použití levnější. To je to, co evropští občané podle představ EU vědět mají.

V současné době jsou cenově nejvýhodnější a byrokraty a aktivisty silně propagovanou náhradou zakázaných žárovek fluorescenční zářivky. V následujícím jsou uvedeny některé jejich vlastnosti, které občanům EU zatajila, ale měli by je ve vlastním zájmu znát.

Fluorescenční zářivky mají podle výrobců životnost až 10 000 hodin, tedy něco přes jeden rok. Vydrží tedy asi 5x déle než obyčejné žárovky s prodlouženou životností. Údaj o životnosti ovšem platí pro laboratorní podmínky a nepřetržitý svit. Jejich používání při nižších teplotách a hlavně časté rozsvěcování a zhasínání podstatně snižuje životnost. Použití zářivek na místech, kde se svítí často a krátce je tedy z hlediska nákladů přinejmenším sporné.

Spektrum světla vydávaného zářivkami se velmi liší od světla žárovek i Slunce. I když se výrobci snaží, zářivky stále mají nedostatky s věrností zobrazení barev. Skoro všichni lidé oba nedostatky vnímají a mnozí je vnímají jako nepříjemné.

Světlo ve fluorescenčních zářivkách vzniká elektrickým výbojem v parách rtuti. Je to ultrafialové světlo, které je luminoforem na vnitřních stěnách trubice zářivky přeměňováno na viditelné světlo v několik vlnových délkách. Proto je spektrum zářivky nespojité.

Bez par rtuti by zářivka nefungovala. V každé zářivce je jich v závislosti na její velikosti 5 až 10 miligramů. To platí pro zářivky do 20W výkonu určených pro domácnosti. Velké zářivky určené pro velké prostory mají samozřejmě rtuti mnohem více. Rtuť je prvek velmi jedovatý a 10 mg par, byť se zdá být množstvím nepatrným, představuje při rozbití zářivky značné zdravotní riziko.

Rtuť je toxická ve všech svých skupenských a chemických variantách. Do organismu se dostává přes pokožku, trávicím traktem a plicemi. Páry rtuti jsou nejnebezpečnější a právě ty jsou ve fluorescenčních zářivkách.

Rtuť se ve vzduchu vyskytuje v koncentraci 3 ng na m3 a dostává se do něj z přírodních a antropogenních zdrojů. Ani ve velmi znečištěných průmyslových oblastech nepřekračuje obsah 100 ng na m3 a je nižší než v okolí vulkánů a horkých pramenů. Rozbitím zářivky v místnosti (80 m3) se koncentrace Hg zvýší o mnoho řádů a dostane se i o mnoho řádů nad hygienickými předpisy určenou maximální přípustnou hodnotu. V plicích je absorbováno 80% vdechnuté rtuti, která se následně ukládá zejména v nervových tkáních, které trvale a nevratně poškozuje. Přetrvává v nich desítky let. V lékařství je znám případ dentistického technika, který se v práci nadýchal silně koncentrovaných par rtuti. Po chelační léčbě poklesl obsah rtuti v jeho krvi na mírně zvýšenou hodnotu. Jeho pro otravu rtutí typické psychické potíže však nezmizely a nedokázal se vrátit do práce. Když po 16 letech zemřel na rakovinu plic, bylo množství rtuti v jeho mozku ve srovnání s jinými vzorky stále o dva řády vyšší. Ukládání rtuti v mozku je jedním z faktorů, které velmi pravděpodobně způsobují závažné choroby, zejména Alzheimerovu nemoc. Ta silně postihuje evropskou populaci. Některé z anatomických příznaků (ne klinických) má malé procento lidí už po třicítce a ve věkové skupině 80+ příznaky nemá jen 5% lidí. Oběti Alzheimera mají statisticky signifikantně vyšší obsah rtuti v mozku (17,5 ng Hg/g tkáně, lidé bez klinických příznaků 3,4 ng/g). Znám je dokonce i možný molekulární mechanizmu, neboť nemocní mají méně účinnou variantu proteinu, který odstraňuje rtuť z nervové tkáně. Pro úplnost nutno dodat, že náklady na péči o nemocné této neléčitelné degenerativní nemoci jsou obrovské a že za hlavní zdroj rtuti považují lékaři zubní amalgamové plomby. Rozbité a nedbale likvidované fluorescenční zářivky jsou novým a významným zdrojem. Při váze lidského mozku 1kg a koncentraci 17 ng Hg/g tkáně je v mozku zemřelého na Alzheimera 5800 krát méně rtuti než v jedné zářivce.

Jediným spolehlivým způsobem likvidace rtuti je reakce se sírou. Vzniklý HgS je ve vodě nerozpustný a chemicky stabilní. Vzhledem k vlastnostem síry by dekontaminace zamořených bytů mohla pro nešťastné majitele mít tak nepříjemné následky, že ji raději neprovedou. Pouze vyvětrají a budou si myslet, že to stačí.

Evropa je výrobcem a vývozcem rtuti, ale v ní používané zářivky jsou v drtivé většině vyráběny v Číně. Zprávy o akutních otravách a chronických potížích čínských dělníků ve znovuotevřených dolech na rtuť a v nových továrnách na zářivky proběhly už i českým tiskem. Používáním zářivek způsobují Evropané utrpení Číňanům. EU chystá nařízení zakazující vývoz rtuti a výrobků s jejím obsahem ze zemí unie. Zdůvodnění, jak ani jinak být nemůže, je starost nevolených vládců o životní prostředí. Poptávka po rtuti trvale klesá i bez rozkazů eurokracie, protože technologický pokrok přináší levnější a bezpečnější alternativy. Vnucování toxických rtuťových zářivek Evropanům je v rozporu s přirozeným vývojem a není pro ně přínosem.

Racionální jednání ve vztahu k toxickým zářivkám a domácím světelným zdrojům je následující: Vezměte v úvahu spektrum světla, reálnou životnost zářivky a hodnotu ušetřené elektřiny a rozmyslete si, jestli zářivku vůbec potřebujete. Pokud ji chcete používat dejte velký pozor, aby se nerozbila. Nefunkční zářivku odneste do nebezpečného odpadu. Zvažte vytvoření zásob obyčejných žárovek, pořízení žárovky halogenové nebo žárovky s LED čipem. LED vydrží 30 000 hodin, spektrum světla je přirozenější a pokud se vám zdá drahá, počkejte pár let na snížení cen.

Nemohu si odpustit ještě jednu poznámku. Pro článek jsem použil i údaje z dokumentů komise EU a amerických státních institucí. EU i US byrokracie slouží stejnému odpornému účelu, ale šíře a logičnost argumentace US institucí (EPA, USGS) je v případě dokumentů o rtuti nesrovnatelně vyšší. EU argumentace spíše připomíná zprávy IPCC a emotivní legendy ekologických aktivistů (např. tu o vlivu DDT na sílu skořápek ptačích vajec).

RDNr. Václav ŘEZNÍČEK je příznivcem Svobodných a členem Komise pro životní prostředí
publikováno se souhlasem autora