TOMSKÝ: Otevřený dopis Václavu Klausovi

TOMSKÝ: Otevřený dopis Václavu Klausovi

Vážený a milý pane prezidente, píšu Vám dnes pobízen svými anglickými přáteli nejen jako český, ale zásluhou rodinné historie také jako britský občan, abych Vás podpořil ve Vašem úsilí o odmítnutí Lisabonské smlouvy a zároveň snažně za sebe i za ně poprosil: Vydržte!

Jistě víte, že naprostá většina obyvatel Spojeného království ve Vás vidí jedinou naději, aby se po červnových volbách konalo v Británii referendum.

Od nicejské tzv. ústavní smlouvy předělané do lisabonské podoby se už nevedou v Evropě referenda, s vyjimkou Irů, kterým byl nařízen nedůstojný reparát a kde se za naše peníze vede masivní a demagogická kampaň. I tohle je dnes považováno za demokracii. Nejde mi jen o meritum nad – vlády, která nemusí skládat nikomu účty (audit), vlády nevolené a neodvolatelné unijní byrokracie, jež má být z principu, to znamená absolutně, vždy lepší než naši volení a odvolatelní zástupci. Jde mi daleko více o to, že jsme dnes a denně všichni vystaveni, tak jako kdysi, oficiální lži. Lže se nám, že má Evropa společnou ideu a že je nejenom naší společnou civilizací, ale i národem. Lže se nám, že je Evropský parlament demokratickou institucí, že Lisabonská smlouva posiluje demokracii, že násilné budování integrálního nad – státu vytváří mír a prosperitu v Evropě. Mír a prosperitu vždy ohrožovalo jenom jedno – imperiální hegemonie. Je to přesně naopak. Čím více se nevolení a odvolení politici budou snažit utužovat vládu evropského superstátu, tím více bude Evropa oscilovat k extrémům.

Politika by měla být věcí míry, uměřenosti a kompromisu. Jakmile je něčeho nadmíru, je konec míru, ať už se jedná o daně, sociální pomoc, byrokracii, státní moc a dokonce i o svobodu (anarchie), jde o extrém. Evropská unie ruší politiku jako aktivitu svobodných občanů, kteří se se svými lojálními sousedy dohadují o tvaru a záměru své milované tradiční (teritoriální) obce. S unií se přít nelze. Má na pomoc svůj soudní dvůr a poslušný europarlament. Jestliže naši poslanci vytvoří legitimní vládu a vlády mnoha zemí vytvoří společně nadvládu, je taková jednosměrně druhotně delegovaná a odtažitá svrchovaná moc v rozporu s jejím mandátem. Cožpak jsme kdy volili svou vládu, aby se vzdala vlády? Kdo bude kontrolovat delegáty delegátů (Terentius)? Nad tím se konečně pozastavil i německý ústavní soud.

Pane prezidente, vím, že tohle všechno víte. Budou Vás nazývat extremistou, budou Vás nenávidět, budou Vás osočovat, budou Vám vyhrožovat. Vytrvejte! Odmítněte tuhle velkolepou lež. Jste dnes sám jako kdysi Alexandr Solženicyn, autor slavného manifestu: „Nežít se lží!“ Za Vámi však tak jako kdysi za ním, stojí stamilióny občanů, kterým nebylo dovoleno promluvit.

V úctě Váš,
Alexander Tomský

Publikováno v britském deníku
The Daily Telegraph,
3. října 2009

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31