Komentátor prestižního listu Financial Times Wofgang Münchau má pravdu. Evropští politici vůbec netuší, jakou krizi mají na krku. Netuší ani, jak velice se „řecká“ krize podobá americké hypoteční krizi. Tedy až na jeden aspekt – je podstatně hlubší.
Příští generace
Krunýř eura způsobil, že se velký rozdíl mezi ekonomickým vývojem v Předalpí a v Zaalpí prohluboval mnohem rychleji. Příčinou bylo hlavně vyloučení možnosti devalvace měny ve slabých ekonomikách. Nízké úroky Evropské centrální banky pro nesolventní jižany a vykupování jejich nesplatitelných dluhopisů vytvořily monumentální bublinu, ve své podstatě hypoteční.
Evropští politici však celý svůj život zasvětili budování sjednocené a sociální Evropy. Ta měla být etickou výzvou nemorálnímu kapitalismu. A teď by měli, jen pod tlakem ekonomické reality, letití europolitici změnit svou ideologii? To pochopí možná až jejich příští generace.
Od té současné můžeme čekat jen kvadraturu kruhu. Krize eura je i krizí sociálního státu, a tím v důsledku i krizí celé ideologie europeismu. Žádné tvrdé podmínky problémy Řecka nevyřeší. To jsou jen hloupé řeči.
Tvrdé šetření a drakonické škrtání na povel by vedly k deflaci a k následnému zhroucení řeckého průmyslu, potažmo ke státnímu i sociálnímu bankrotu země. Řecku bude proto potřeba půjčit dvojnásobek, možná trojnásobek dosud slibovaných 45 miliard eur. A dluh se musí rozložit na dlouhá léta, aby neúnosně nezatížil hospodářství.
Řízený bankrot
Svým způsobem má pravdu nový maďarský premiér, který naznačil, že by chtěl požádat EU o navýšení rozpočtového deficitu. Cesta z krize totiž znamená nejen snížit platy státním úředníkům a razantně omezit neproduktivní aparát, ale omezit dokonce i výdaje sociální. Zároveň je však potřeba snížit daně podnikatelům i přímé daně na úkor daní nepřímých, protože jde o zdanění investic. Nejlépe by ovšem bylo snížit celou daňovou kvótu. Taková politika je však v rozporu se zmíněnou ideologií Evropské unie a sociálního státu. Vždyť všechny dotace obsahují podmínku umělé zaměstnanosti.
Máme se tedy na co těšit. Německá maastrichtská pojistka by mohla být využita k řízenému bankrotu Řecka v rámci eurozóny. A bylo by to rozumné, kdyby v tom Řecko bylo samo. Jenže portugalský dluh soukromého sektoru je dokonce třikrát větší než jeho dluh státní (85 procent HDP). Nechat Řecko exemplárně zkrachovat jako Lehman Brothers a zachránit euro lze jenom v případě, že se současně pomůže Portugalsku. Ovšem polovičatá pomoc Řecku a tvrdé podmínky jeho bankrot jenom oddálí.
Zaalpský dluhopis
Nejhorší ze všeho bude snaha zachránit euro za každou cenu. Cena bude o to větší, že se voličům v Zaalpí, zvláště v Německu, bude lhát a náklady na záchranu Předalpí se budou zatajovat. Nejpoctivější by bylo vydat jakýsi zaalpský dluhopis s nízkým úrokem na dlouhodobou sanaci jižních států.
Jedno je jisté. Na rozdíl od dynamických zemí čeká Evropu dlouhodobá hospodářská stagnace a během ní snad i nástup nové generace neideologických politiků, kteří pochopí, že místo prostoru přirozené spolupráce se unie stala integračním projektem, jehož druhé jméno je imploze – zhroucení dovnitř. Hospodářství je jako příroda. Musí se s ním zacházet opatrně. Poroučet mu nelze, jinak se začne mstít.
Alexandr Tomský je nakladatel a politolog a místopředseda pražského sdružení Svobodných. Vyšlo v E15.
