Tomáš Lejsek: Zbraň na obranu každému člověku? Ano, má to však své ale

Tomáš Lejsek: Zbraň na obranu každému člověku? Ano, má to však své ale

V souvislosti nad současnou reakcí na zbraňovou legislativu dle Evropské unie mě napadá reakce, pro kterou jsem si jako příklad vzal Izrael. Ten zažívá teror v poslední době téměř neustále. Pro uvedení jsem si vybral starší příklad z loňského roku.

V úterý 13. října palestinský terorista Alaa Abu Jamal najel autem do autobusové zastávky, která se nachází ve čtvrti obývané ortodoxními židy. Najel do dvojice mužů. Jeden je šedesátiletý rabín, jenž útok nepřežil a druhý je jeho žák. Ten byl převezen do nemocnice v kritickém stavu. Po tom, co Palestinec srazí oba muže, vyskakuje z auta a začne sekat mačetou do nebohého žáka, který se po sražení autem snaží marně uprchnout.

Nyní se na „scéně“ objevuje další osoba. Tento muž vlastní krátkou palnou zbraň a po atentátníkovi vystřelí dvě rány. Ten se však oklepe a dokonce zaútočí po střelci, který po něm ještě párkrát vystřelí. Nakonec je zabit o něco silnější zbraní, ze které vystřelil po chvíli dorážející policista. Palestinec musel být zřejmě zfetovaný nebo zbraň hrdinného Izraelce nevýkonná, svůj účel však zbraň splnila – palestinský útočník nemohl v útoku pokračovat a napadnout další cíle. Bohužel česká média povětšinou informovala o tom, že teroristu zastavil policista, což však není pravda. Jedná se zde bohužel o dlouhodobější trend, který pokračuje i v současné době. V následujících pár řádcích se tedy pokusím obhájit to, proč je ozbrojená společnost, společností bezpečnou.

V historii byla zbraň nástrojem každodenního života, zajišťujícím obživu, chránícím bezpečí tam, kde to bylo zapotřebí, a chránícím i společnost samu před sebou, zcela v duchu nesmrtelných slov George Orwella: „Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.“ Pro držitele zbraně je důležité, aby byl zodpovědným. Co to vlastně zodpovědnost znamená? Já si myslím, že to je něco takového: „Zodpovědnost“ neznamená nic více (ale také nic méně), než si uvědomit – pokud možno předem – důsledky svého jednání, a přijmout je. Pokud důsledky přijmout nechceme, jednat jinak. Ten, kdo není zodpovědný, se nemůže rozhodovat svobodně, stejně tak ale platí i opak: ten, kdo nesmí o svém jednání rozhodnout svobodně, není za jednání zodpovědný.

Právě tento fakt je příčinou, proč tam, kde jsou nejrestriktivnější zákony, je nejméně zodpovědných lidí – a naopak. Pistole, která je zastrčena v pouzdře, rozhodně nemění naše chování ani svědomí, ale posunuje hranice toho, co můžeme udělat. Pokud dojde v našem okolí k nějakým problémům a my jsme ozbrojeni, tak jsme snad i povinni zakročit a pomoci. To je tedy ta zodpovědnost. Média nás občas straší takzvanými „kovboji“, kteří tasí zbraň téměř kdykoliv, z kriminálních statistik však k tomu dochází v zanedbatelném minimu případů.

Je tu však zajímavější statistika – zatímco zbraní ve společnosti přibývá, tak kriminálních činů a přestupků, pro které se použili zbraně, ubývá. Důvod je zřejmý. K úspěšné obraně však většinou nemusíme ani ze zbraně vystřelit. Podle statistik z USA je více než 99,98 % obranných situací, v nichž se objeví zbraň, vyřešena hrozbou: útočník vidí zbraň a útok zastaví. Tomu se říká „win-win“ – všichni vyhráli, nikomu se nic nestalo. Dokonce to může motivovat kriminálníka, aby kriminality zanechal. Přece jen: „Co když to příště někdo opravdu zmáčkne a já budu mrtvý?“

K přímé zkušenosti zločince se zbraní však nemusí dojít a i tak se ve společnosti sníží kriminalita. Statistiky ze zemí, v nichž se zákony o držení zbraní skokem měnily, jako je třeba Anglie, Austrálie či Irsko nebo naopak Florida či Texas: platí, že čím více lidí je ozbrojeno, tím méně zločinců se odváží násilného přepadení. Z ozbrojené a bránící se oběti totiž zločinci mají strach, na rozdíl od policie, jež jim je lhostejná.

Nosíme-li tedy zbraň, snižujeme už jen tím kriminalitu; rozhodneme-li se opačně, přispíváme k jejímu zvýšení. Jak tedy s tím vším souvisí zodpovědnost? Jakákoli moc vždy přináší zodpovědnost. Máme-li tedy moc ovlivnit riziko, jemuž jsou vystaveni naši bližní – riziko přepadení, okradení či znásilnění – neseme také samozřejmě a nutně zodpovědnost za to, abychom tuto moc využili moudře a zmíněné riziko snížili. 

Tomáš Lejsek,
člen Svobodných

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Interview ČT24 se předseda strany Svobodní a poslanec Libor Vondráček vyjádřil k klíčovým otázkám současné politické scény. Moderátor Daniel Takáč se zaměřil na požadavky prezidenta Petra Pavla na Andreje Babiše, zejména na řešení střetu zájmů spojeného s jeho vlastnictvím Agrofertu. Vondráček zdůraznil, že ústava neumožňuje prezidentovi klást podmínky před jmenováním premiéra, a navrhl, aby Babiš vysvětlil situaci veřejnosti do 30 dnů po jmenování, jak to vyžaduje zákon. Podle něj by dřívější vysvětlení mohlo zbytečně komplikovat proces, přičemž upozornil na riziko, že prezident by mohl přidávat další podmínky, což by narušilo ústavní řád.

Vondráček odmítl spekulovat o konkrétním plánu Babiše, i když přiznal, že o směru řešení mluvili v rámci koaličních schůzek. Kritizoval nové podmínky prezidenta, jako je doplnění programového prohlášení o ruské válce na Ukrajině, a porovnal situaci s érou Miloše Zemana, kdy podobné kroky vedly k demonstracím. Podle něj má Babiš za sebou 108 hlasů ve sněmovně, což by mělo stačit k jmenování, a další zdržování by vedlo k ústavnímu vakuu, kde vláda v demisi špatně řídí stát – například v školství chybí 3,7 miliardy korun.

Personální otázky a programové prohlášení

K personáliím Vondráček potvrdil, že jména ministrů jsou dlouhodobě diskutována, ale definitivní shoda ještě není. Nepředpokládá změny a podpořil kandidaturu Filipa Turka na post ministra zahraničí, přestože jeho kontroverzní výroky by měly prošetřit policie. Voliči se na to prý neptají, a volba Turka místopředsedou zahraničního výboru není podle Vondráčka náznakem, že by ministr nebyl. K programovému prohlášení řekl, že už obsahuje jasný postoj k obraně mezinárodního práva a podpoře diplomatického ukončení války na Ukrajině. Doplnění o NATO a ruské agresi považuje za nepotřebné, pokud by to znamenalo šprajcování s prezidentem, který nemá kompetenci měnit obsah.

Vondráček se vyslovil proti okamžitému navyšování obranných výdajů na 5 procent HDP, jak navrhuje NATO, s odkazem na obrovský státní dluh – minimálně 80 miliard korun podle Národní rozpočtové rady. Zdůraznil, že kvalita výdajů je důležitější než kvantita, a kritizoval odcházející vládu za předčasné platby za F-35 na úkor obětí povodní. K rozpočtovému schodku pro rok 2026 očekává, že se vejdou do navržených limitů kolem 289 miliard, bez dalšího navyšování.

Volby v sněmovně a budoucnost koalice

Vondráček komentoval volby v Poslanecké sněmovně, kde Patrik Nacher získal 144 hlasů, což překonalo vládní většinu. Přiznal, že sám hlasoval pro opozičního kandidáta, ale kritizoval opozici za podobné chování při volbě Marka Bartáka. K zítřejší volbě Jana Skopečka místopředsedou sněmovny řekl, že je to tajné hlasování a Skopeček by měl oslovit kluby, jako to udělal Tomio Okamura. Neví o politických dohodách ohledně výborů, jako byl případ Pavla Žáčka, který neprošel ve výboru pro bezpečnost.

Celkově Vondráček prosazoval rychlé formování vlády, aby se zabránilo rozpočtovému provizoriu a dalším problémům, jako jsou vyšší odvody pro OSVČ nebo ceny energií. Podle něj je koalice SPD soudržná a připravená na všechny scénáře, včetně hypotetického jmenování jiného premiéra, i když to nepovažuje za pravděpodobné.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31