Tomáš Grygar: Zákaz prodeje o svátcích je zákonným neprávem

Tomáš Grygar: Zákaz prodeje o svátcích je zákonným neprávem

Senát PČR předložil na přelomu července a srpna Poslanecké sněmovně návrh zákona „o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě“,[1] který zakazuje prodej zboží v prodejnách s plochou nad 200 m2 o sedmi státních svátcích a navíc reguluje prodejní dobu na Štědrý den. Cílem tohoto článku je ukázat, že návrh zákona je nejen ekonomicky neracionální, jelikož poškodí prakticky všechny, ale je s jistou nadsázkou i zákonným neprávem[2] přímo namířeným proti svobodě jednotlivce.

Listina základních práv a svobod sice umožňuje v čl. 26 stanovit podmínky pro výkon určitých činností, právní filosofie nám však říká, že jejich stanovení (resp. zákaz) musí mít legitimní důvod a ideu účelnosti, která vytváří obsah práva. Jak správně upozorňoval F. A. Hayek, primární ideou konstitucionalismu (ústavnosti) je omezenost vlády, jakožto protiklad k vládě svévolné či despotické.[3] Právě o legitimním důvodu zákazu prodeje o svátcích ze strany veřejné moci lze v případě senátního návrhu zákona s úspěchem polemizovat.

Prvním „účelem“ návrhu zákona má být zlepšení sociálních podmínek pracovníků obchodů, kteří by po jeho prosazení měli o svátcích volno. Důvodová zpráva k návrhu zákona uvádí, že: „sociální dopady budou příznivé, neboť lidé budou mít více volného času, aby se mohli věnovat své rodině a koníčkům, na což klade Evropská unie zvýšený důraz.“ Je však potřeba zdůraznit, že v drtivé většině případů není problém pracovní směny o svátcích (či o víkendech) obsadit. Jak uvedl šéf jednoho z řetězců:„Zájem o práci o svátcích je velký, i na vánoční svátky. Nabídka pracovat o svátcích ze strany zaměstnanců je vyšší, než je řetězec schopen zaměstnat.“[4] Po přečtení řady internetových diskuzí, kde se k návrhu zákona vyjadřovali i samotní zaměstnanci, kteří výše uvedená slova potvrdili, si je dovolím generalizovat. Návrh zákona je tedy ve svém důsledku dokonce asociální, protože znemožňuje zaměstnancům prodejen zlepšit svoji ekonomickou situaci podstatně lépe placenou prací o svátcích. Pracovněprávní vztah je navíc soukromoprávním vztahem. Pokud práce o svátcích či víkendech je dobrovolná a výhodná pro obě smluvní strany, neexistuje důvod, proč by tomuto vztahu měl stát bránit.

Totéž platí samozřejmě i o kupujících. Je nesmysl „chránit“ kupující před nakupováním o státním svátku či kdykoliv jindy. Tato snaha by byla sociálním inženýrstvím a cestou k centrálnímu plánování, které však vždy selže už z toho důvodu, že informace, které jsou k němu potřebné, nemohou být nikdy centrálním plánovačem získány, jelikož jsou rozptýlené v myslích milionů tržních subjektů.[5] Směna (resp. nákup a prodej) je „paretovským zlepšením“. Žádný racionálně uvažující člověk tedy nesměňuje s úmyslem pohoršit si. Z pohledu liberalismu nemá stát právo zakazovat činnost, která nezasahuje do práv druhých. Žádný etatista nemůže vědět, zda má pan Novák v daném čase a místě větší užitek z nakupování nebo ze sportování. Užitek (tedy kauzální relevance pro odstranění pociťované nespokojenosti)[6] je totiž subjektivní (nelze ho v jeho praxeologickém pojetí vyjádřit číselnou hodnotou) a mezi jednotlivými lidmi vzájemně neporovnatelný.

Jedním z dalších „účelů“ návrhu zákona má být pomoc malým a středním podnikatelům na úkor velkých, jelikož se až výjimky zákaz nedotkne prodejen do 200 m2. Není však vůbec jasné, proč byla stanovena právě tato hranice. V případě schválení by zákon připomínal spíše produkt svévole zákonodárců. Řada obchodů v obchodních centrech se do 200 m2 vejde a kupující tak paradoxně nenakoupí v hypermarketech potraviny a další nezbytné statky. Důvodová zpráva tvrdí, že dopad zákona „na malé a střední podnikatele bude kladný, neboť zákon nepřímo omezí konkurenci od velkých podnikatelů.“ Jakékoliv omezení konkurence, která představuje „proces objevování“[7] je samozřejmě nesprávné. Pochybná je rovněž úvaha, že zákon malým a středním podnikatelům skutečně pomůže. Dokonce i předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Karel Havlíček si myslí, že zákon malé a střední podnikatele naopak poškodí, jelikož „malí živnostníci právě ve dnech volna velmi často nakupují, protože jsou jindy vytíženi, a to už se vůbec nebavíme o těch, kteří si dokupují zboží do malých obchůdků v těch velkých. […] Malí podnikatelé často těm velkým své produkty dodávají a výpadky pro ně znamenají i úbytek tržeb.“[8] Pokud řada živnostníků nakupuje ve sváteční dny, zřejmě tak činí z toho důvodu, že v tyto dny mají nejnižší náklady obětované příležitosti. Bylo by neracionální nutit je nakupovat jindy.

Předkladatelé zákona si byli zřejmě vědomi toho, jaké problémy může podobná regulace způsobit, a tak do návrhu zákona zakomponovali řadu výjimek. Zákon se nemá vztahovat třeba na čerpací stanice, lékárny či prodejny na letištích, železničních a autobusových nádražích. Z legislativně-technického hlediska je samozřejmě nemožné provést taxativní výčet všech výjimek, které by zákonodárce chtěl zavést. Pokud bude návrh zákona schválen, budeme se tak zřejmě setkávat s celou řadou jeho novel.

Jako závěr vyplývá, že omezení prodeje o svátcích postrádá jakýkoliv legitimní důvod. V důvodové zprávě se paradoxně neobjevuje (na rozdíl od Rakouska) ani náboženský aspekt. Nevěřme etatistům, že zákazem prodeje o svátcích jejich intervencionalismus končí. Návrh na zákaz prodeje v neděli či přes celý víkend jistě přijde zanedlouho a to v době, kdy vlády některých zemí od podobných regulací upouští s cílem zvýšit hospodářský růst. O upuštění od regulace nedělního prodeje uvažuje i např. Francie.[9] Z pohledu liberalismu lze tak návrh zákona označit jako zákonné neprávo. Regulace prodeje o svátcích je zřejmě vedena dobrým úmyslem, ve skutečnosti však poškodí prakticky všechny: podnikatele malé i velké, zaměstnance i spotřebitele. Jak upozorňoval Hayek: „Je nutné si uvědomit, že zdrojem mnoha nejškodlivějších vlivů na tomto světě nejsou často zlí lidé, ale šlechetní idealisté.“[10]

Tomáš Grygar,
člen Svobodných


[1] Sněmovní tisk č. 275/0; navrženo na pořad 17. schůze PS PČR

[2] Pojem „zákonné neprávo“ použil Gustav Radbruch ve stati „Gesetzliches Unrech und übergesetzliches Recht“

[3] HAYEK, F. A. Právo, zákonodárství a svoboda, Prostor, 2011, str. 15-17

[4] http://www.denik.cz/ekonomika/zamestnanci-maji-velky-zajem-o-praci-o-svatcich-tvrdi-retezce-20131217.html

[5] HUERTA DE SOTO, J. Teorie dynamické efektivnosti, CEVRO institut, 2013, str. 78-106

[6] MISES. L. Lidské jednání, Liberální institut, 2006, str. 108

[7] Podrobněji HAYEK, F. A. Der Wettbewerb als Entdeckungsverfahren, UNI Kiel, 1968

[8] DVTV 14.8.2014

[9] Lidové noviny, 19. 8. 2014, str. 7

[10] HAYEK, F. A. Právo, zákonodárství a svoboda…str. 96

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tomáš Grygar

Tomáš Grygar

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Tomáš Grygar

Tomáš Grygar

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31