Tomáš Grygar: Vládní parodie na finanční ústavu

Tomáš Grygar: Vládní parodie na finanční ústavu

Jako jeden ze svých stěžejních úspěchů prezentuje současná vláda navržení tzv. finanční ústavy, která již prošla ve sněmovně prvním čtením a v současné době se projednává v příslušných výborech. Vláda  se tváří, že se jedná o klíčový ústavní zákon, který ukončí zadlužovaní naší země, a povede k nutnosti hospodařit s vyrovnanými veřejnými rozpočty.

Realita je však taková, že v případě schválení by vládou navržený „ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti“ [1] představoval snad největší ústavněprávní „zmetek“ od vzniku České republiky. Kdo by očekával, že přímo ústavní zákon znemožní přijímání deficitních rozpočtů (či alespoň stanoví výší maximálního možného deficitu), jako se to děje v řadě jiných zemí, je na omylu.

Návrh ústavního zákona reguluje vše nepodstatné a naopak vše podstatné deleguje na podústavní úpravu prostřednictvím běžného zákona. Vládní návrh ústavního zákona např. stanovuje (čl. 1, odst. 4), že „způsob stanovení celkových výdajů sektoru veřejných institucí stanoví zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.“ Již po přečtení tohoto ustanovení musí být každému jasné, že se vlastně o žádnou finanční „ústavu“ nejedná. „Limity“ zadlužování má obsahovat až běžný (nikoliv tedy ústavní) zákon. Z toho vyplývá, že maximální výši deficitů si budou moci zákonodárci prostou většinou libovolně zvyšovat.  Jediné, co ve vztahu k zadlužování tato finanční „ústava“ stanovuje (čl. 3) je, že „stát, územní samosprávné celky a další veřejné instituce … dbají o takový vývoj dluhu sektoru veřejných institucí, který nenarušuje dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí.“  Je evidentní, že takovéto vágní vymezení žádnou ústavní brzdu zadlužování představovat nemůže. Vypadá to, jako by si vláda snad dala záměrně za vzor nefunkční rakouskou úpravu, kde ústava (čl. 13, odst. 2) obdobně vágně stanovuje, že se má usilovat o celkovou ekonomickou rovnováhu a celkově vyrovnané hospodaření. Přestože měla podle rakouských politiků tato ústavní úprava zabránit dalšímu zadlužování, veřejný dluh Rakouska rostl po přijetí tohoto „omezení“ daleko rychleji, než před ním. Nevěřme naší vládě, že u nás tomu bude jinak.

Jelikož navržená finanční „ústava“ nechává stanovení celkových výdajů na běžném zákoně, stává se vládou navržený ústavní zákon zbytečným, ne-li vyloženě škodlivý. Nejenže nic neušetří, ale bude stát daňové poplatníky dokonce zbytečné výdaje. Ústavním zákonem se má například zřídit „Národní rozpočtová rada“, která bude podle důvodové zprávy (str. 4) stát daňové poplatníky za jediný rok své existence přes 16 mil. Kč. Její tři členové pak mají být voleni Poslaneckou sněmovnou (tedy paradoxně těmi, kdo státní rozpočet schvaluje). Pokud by chtěl někdo tuto „Národní rozpočtovou radu“ zrušit či změnit způsob jmenování jejích členů, musel by najít kvalifikovanou ústavní většinu. Chtěl-li by však někdo změnit „limit“ přípustného veřejného dluhu, stačí mu prostá většina, jelikož tato věc bude upravena již v běžném zákoně. I to dokazuje absurditu vládního návrhu finanční „ústavy“.

Vládou navržený (běžný) zákon  o pravidlech rozpočtové odpovědnosti (který má „konkretizovat“ ústavní úpravu) pak velmi zjednodušeně řečeno  stanovuje hranici veřejného zadlužení, při níž má vláda „začít podnikat aktivní kroky“ na 55 % vůči HDP. Tato hranice je příliš vysoká a řada formulací zákona je vágní. Stanovením takto vysoké hranice vláda v podstatě posvětila zadlužení o dalších téměř 500 miliard korun! Při překročení stanovené hranice veřejného dluhu bude mít vláda v zásadě jen za povinnost předložit návrhy určitých opatření, které však bude ne/schvalovat tatáž Poslanecká sněmovna, která schvaluje i státní rozpočet. Dodejme, že podstatně striktnější byl dokonce i (z mého pohledu velmi „měkký“) návrh finanční ústavy vlády Petra Nečase. Nepochopitelné rovněž je, proč zákon klade na obce a kraje podstatně striktnější požadavky, než na samotnou vládu.

Nedostatkem vládou navržené finanční „ústavy“ je z mého pohledu rovněž to, že neobsahuje i zákaz zvyšování daní nad určitou úroveň, tak jako je tomu alespoň zčásti např. ve Švýcarsku (čl. 128 ústavy). Zákaz zadlužování musí jít dle mého názoru ruku v ruce se zákazem zvyšování daní nad určitou úroveň. Jak totiž správně upozorňuje například Josef Šíma, tak „zavedení zákonné úpravy vyžadující povinnost vyrovnaného rozpočtu spíše přidá další důvod ke zvýšení daní, a povede tak k vyššímu přerozdělování, než aby přerozdělování v důsledku této úpravy pokleslo. Výsledkem bude sice větší rozpočtová stabilita, ale nižší životní úroveň.“[2]

Závěrem lze podotknout, že vládou předložená a agitovaná finanční „ústava“ je jen povedenou parodií finanční ústavy. Důkazem toho, že naše vláda vlastně ani nechce hospodařit s vyrovnaným rozpočtem je i to, že v době více než 4% ekonomického růstu vláda plánuje rozpočtový deficit 70 miliard korun. „Keynesiánská“ vláda se tedy nedrží ani základní poučky Keynese, že deficitní rozpočty lze vytvářet jen v dobách ekonomické recese (a nikoliv v dobách ekonomického růstu). Koneckonců: kdyby chtěla současná vláda skutečně hospodařit s vyrovnaným rozpočtem, může tak učinit i bez finanční ústavy.

Tomáš Grygar,
místopředseda Svobodných v Olomouckém kraji
a místní asistent poslance EP Petra Macha

 

Stanovisko Svobodných k finanční ústavě a státnímu rozpočtu najdete zde:

https://web.svobodni.cz/clanky/vlada-navrhla-zakon-o-rozpoctove-odpovednosti-tak-aby-se-vlk-nazral-ale-koza-zustala-cela

https://web.svobodni.cz/clanky/svobodni-jsou-pro-vyrovnany-rozpocet

 


[1] Online k dispozici na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=411&CT1=0

https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=KORN9KGM74YC

[2] ŠÍMA, J. In ŠIMÍČEK, V. (ed). Finanční ústava. Brno: Masarykova univerzita, 2013, str. 15.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.

Oblíbené štítky

Svobodni-31