Roman Kříž: Ukrajinizace ČR na postupu

Roman Kříž: Ukrajinizace ČR na postupu

Když jsem před více než deseti lety poprvé použil výraz „ukrajinizace“ při popisu vývoje naší politiky a ekonomiky, většinou jsem nebyl pochopen. Dnes už nejsem jediný, kdo jej používá.

Co znamená „ukrajinizace“?
Mimo jiné to, že stát vykonává své činnosti stále více virtuálně. Jak politici, tak voliči (a tím spíš státní zaměstnanci) vědí, že jsou to všechno jenom řeči.

Například se halasně deklaruje: „Zvýšíme bezpečnost!“ Reálně ale čím dál víc lidí ví, že drtivá většina policistů si raději hraje na služebně na počítači pasiáns, v případě nutnosti prokázání aktivity se pak chopí radaru a na nějakém přehledném úseku vybere stanovený počet pokut. Jakmile jde do tuhého, vyčkává se, až se věci samy vyřeší (střílečka v Uherském Brodě), v případě velkého průšvihu se odejde domů (situace na východě Ukrajiny).

Nebo jiné chvástavé prohlášení: „Pomůžeme chudým!“ Ve skutečnosti je chudých čím dál víc zejména kvůli státní aktivitě, která odebírá peníze tam, kde by mohla vznikat nová pracovní místa, a dává je do „programů pomoci“, kde živí zejména konatele dobra ze spřízněných neziskovek či stranické kolegy, na které nevybylo jiné korýtko ve státní správě, případně do sociálních dávek, kterými stát zejména motivuje další a další, aby přestali pracovat a měnili svůj voličský hlas za zvýšení dávek. Reálně už každý ví, že se o sebe a své blízké buďto postará sám, nebo musí co nejvíc řvát, aby dostal větší sociální držhubné.

„Pomůžeme rodinám!“ zpravidla zase křičí zejména ti, kteří dělají pomocí „programů“ co nejvíc pro to, aby stát zničil i ty zbývající přirozené rodinné vztahy a pocit sounáležitosti a nahradil je závislostí na státu. Přídavky na děti lidem, které stát oškube na daních až na krev. Starobní důchody placené všemi místo přirozené mezigenerační solidarity. Povinná školní docházka (a indoktrinace ideály vládců státu) místo variability a předávání zkušeností v rodinách. Každý už ví, že nepotřebuje dobře vychované a schopné dítě, aby se o něj postaralo ve stáří… a všichni konatelé státního dobra se diví, proč jsou děti nevychované a neschopné…. a vymýšlejí nové a nové zhovadilosti typu povinná školka, obědy zdarma, státní maturity atd. atd.

„Všichni se budou mít dobře!“ – a všichni vědí, že se budou mít dobře, pouze pokud budou pracovat pro stát či s ním spolupracovat.

„Svět nás oceňuje za naši…!“, i když pro svět jsme důležití a zaznamenáníhodní asi tak jako Uganda a jen jednotlivci (nezávisle na státu) ve světě proráží.

„Tento problém vyřeší nový zákon o…!“ atd.. Reálně všichni zúčastnění vědí, že zákonů, vyhlášek, směrnic a dalších předpisů už je tolik, že je neznají ani ti, kdo je používají denně. Všichni na to nadávají, ale přijetí nového právního předpisu jakoby představuje akceptovatelnou „snahu“ politika „něco“ udělat (zatímco politik reálně hledí na to, kde by si ještě smočil zobáček v nějaké správní radě, podílem na výběrovém řízení apod.).

Příkladů je mnoho. V zásadě všichni hrají hru na spiklence, kdy se předstírá snaha na jedné straně a její akceptace na straně druhé, zatímco reálný život probíhá zcela jinak.

Chudým se pomáhá tak, že přispívají politikům a těm nejbohatším podnikatelům, zatímco oni stále víc chudnou. Děti se vzdělávají a vychovávají tak, že jsou čím dál nevzdělanější, nevychovanější a neschopnější se o sebe postarat. Stát strká nos stále do dalších a dalších věcí, hlouběji a hlouběji do peněženek občanů, zatímco služeb občanům stát poskytuje čím dál míň a v čím dál horší kvalitě. Bohatnou nejbohatší a ti, kteří kooperují se státem, zatímco střední třída chudne a chudí se stávají almužníky. Postupem doby se přibližujeme ke skladbě společnosti jako za feudalismu – velice úzká elita a zbytek obyvatelstva v chudobě a beznaději.

Řešením by bylo razantně seškrtat roli státu. Provést odluku vzdělání, zdravotnictví, ekonomiky atd. od státu, státu nechat (a trvat na její kvalitě) roli ochránce lidí a majetku, rozhodčího a poslední instance v oblasti sociálních záležitostí. Ale do té doby, než to budou chtít voliči, kteří si přestanou s úředníky a politiky hrát na konání dobra za peníze všech, nic takového nenastane. Je to v našich rukách.

Roman Kříž,
člen Republikového výboru Svobodných

Vyšlo na Neviditelném psovi

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima NEWS hájil vládní rozpočet na rok 2026, vysvětloval, proč podle něj obrana reálně neklesá pod 2 % HDP, a bránil opatrný postup vlády při řešení prudkého zdražení nafty

Rozpočet 2026: proti „vycucaným číslům“

V debatě nad čerstvě schváleným rozpočtem (schodek 310 miliard) Vondráček tvrdil, že současná verze je „návrat do reality“ po Stanjurově návrhu, který podle něj stál na „vycucaných číslech“ a nepočítal s reálnými výdaji, zejména na dopravu. Kritizoval, že dříve chyběly peníze na už vysoutěžené dopravní stavby, zatímco nyní se podle něj podařilo peníze na tyto projekty zajistit, a naopak ušetřit u armádních nákupů, které nebyly ani soutěžené.

Zároveň připomněl, že po započtení chybějících prostředků pro SFDI by reálný schodek starého návrhu nebyl 286, ale kolem 323,5 miliardy. Národní rozpočtovou radu, vedenou Mojmírem Hamplem, použil jako argument, že realita je blíže nynějším vládním číslům než původním představám bývalé vlády.

Obrana: 2 % a víc, ale bez „honění procent“

Na výtku opozice, že kabinet „kašle na obranu“, Vondráček odpověděl, že klíčové je dívat se na celkové výdaje na obranu, nejen na kapitolu Ministerstva obrany. Tvrdil, že celkový balík pro obranu roste o zhruba 13 miliard a že se tak dostává nad hranici 2 % HDP (uváděl 2,07 %), přičemž do obrany se započítávají i výdaje jiných resortů, například infrastruktura využitelná pro přesuny armády.

Odmítl představu „nahánění procent“ předčasnými zálohovými platbami či zbytečnými nákupy jen proto, aby se papírově splnil cíl: podle něj je lepší kupovat to, co armáda skutečně potřebuje, a zároveň držet schodek nižší než v návrhu předchozí vlády. Připomněl také, že historicky měla ODS za svých vlád výdaje na obranu kolem 1 % HDP, zatímco dnes jsou násobně výš.

Na otázku, zda Česko naplní dlouhodobý závazek vyšších výdajů do roku 2035, odpověděl vyhýbavě s tím, že závazků se koalice nevzdala, ale nejdřív potřebuje „ekonomický růst a sociální smír“, jinak budou i vysoké obranné výdaje politicky těžko obhajitelné.

Spor o dluh: kdo je „levicový“?

Jan Skopeček označil současný rozpočet za „šílený“ a Svobodné za „novou levicovou stranu“, která se podílí na růstu deficitu oproti původním 286 miliardám. Vondráček kontroval, že právě za vlád ODS vznikl nárůst dluhu o zhruba 1200 miliard a že v poměru k HDP šlo o rekord.

Zdůraznil, že do současného rozpočtu koalice dokázala vtělit i zrušení „zelené daně“ – poplatku za obnovitelné zdroje, který podle něj uměle zdražoval energie a tlačil inflaci nahoru. Tvrdil, že díky tomu je inflace okolo 1,6 % a že se to podařilo bez zvýšení odvodů pro OSVČ.

Vlček ze STAN naopak argumentoval, že čísla vlády nesedí, protože nepočítají s nespotřebovanými výdaji a dalšími příjmy z EU, a že rozpočet je „nezákonný“ a neodpovídá dnešní bezpečnostní realitě. Vondráček odmítl, že by šlo o „prázdný“ rozpočet, a připomněl, že právě z nespotřebovaných výdajů se dříve financovaly některé sliby minulé vlády.

Nafta +6 Kč/l: monitoring teď, daňové zásahy až podle okolí

Ve druhé části pořadu řešila čtveřice skokové zdražení nafty, která za týden podražila zhruba o 6 Kč na litr a místy se v rámci jednoho města lišila až o 10 Kč. Radek Vondráček jako „těžký řidič“ uznal, že rozdíl 10 Kč je extrém, ale připomněl, že část rozdílů může být dána aditivy a typem paliva.

ODS přišla s návrhem snížit spotřební daň o 1,70 Kč z litru, který chtěla urychleně projednat; Skopeček to označil za „relevantní krok“ na omezenou dobu. Vondráček jej varoval, že jisté je jen to, že takový krok udělá díru zhruba 11 miliard do rozpočtu, zatímco dopad na konečnou cenu není garantovaný. Připomněl také, že Maďarsko se svým zastropováním cen pohonných hmot narazilo na problémy a nechce opakovat chyby, které vedou k nedostatku a frontám.

Stropy, Polsko, Maďarsko a daně

Na dotaz, zda by podpořil zastrojování marží jako „krajní variantu“, Libor Vondráček připomněl zkušenost z roku 2022: podle něj „nejlepší model“ zvolilo Polsko, které šlo cestou snížení daní, zatímco maďarské stropy přinesly vedlejší problémy. Pokud by okolní státy znovu začaly snižovat spotřební daň, Česko by podle něj nemohlo zůstat stranou, jinak by přicházelo o tranzitní tankování.

K ODS byl v této věci kritický: připomněl, že když se během energetické krize mluvilo o stropech, tehdejší premiér nejdřív označoval stropování za populismus, aby krátce před volbami koalice prezentovala zastropování energií na billboardech jako svůj úspěch. Podle Vondráčka je tedy na místě méně moralizování a více realistického zvažování nástrojů podle situace.

Ropa, plyn a Rusko: „neexistuje ideologicky lepší plyn“

V závěru debaty se téma posunulo k otázce energetické bezpečnosti a možného návratu k ruským surovinám. Moderátorka citovala výzvy, aby EU znovu zvážila sankce na ruskou ropu a plyn, a připomněla argumenty, že bez ruských surovin bude doplňování zásobníků před zimou složité.

Vondráček zopakoval dlouhodobou pozici Svobodných: podle něj „neexistuje ideologicky lepší nebo horší plyn“ a Slovensko je příkladem země, která reálně mnoho alternativ nemá. Poukázal na to, že i Ukrajina, která s Ruskem válčí, ruské suroviny odebírá, a položil otázku, zda omezení odběru ze strany EU skutečně vedla k menším ztrátám na životech.

Zároveň upozornil, že výpadek dodávek přes Hormuzský průliv – kudy prochází zhruba pětina světové produkce – Rusko samo nenahradí, a proto se primárně dívá na globální trh a diverzifikaci. Kritizoval „pokrytectví“, kdy Evropa formálně sankcionuje, ale zároveň roste dovoz ruského LNG po moři například do Francie, a vyzval k otevřené debatě bez ideologických klišé.

Na přímou otázku, zda Česko „obětuje sankce a Ukrajinu“, odpověděl, že o zrušení sankcí se nyní v EU fakticky nejedná a že případná změna musí být součástí širšího balíčku, nikoli izolovaného kroku jednoho státu.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31