Roman Kříž: Ukrajinizace ČR na postupu

Roman Kříž: Ukrajinizace ČR na postupu

Když jsem před více než deseti lety poprvé použil výraz „ukrajinizace“ při popisu vývoje naší politiky a ekonomiky, většinou jsem nebyl pochopen. Dnes už nejsem jediný, kdo jej používá.

Co znamená „ukrajinizace“?
Mimo jiné to, že stát vykonává své činnosti stále více virtuálně. Jak politici, tak voliči (a tím spíš státní zaměstnanci) vědí, že jsou to všechno jenom řeči.

Například se halasně deklaruje: „Zvýšíme bezpečnost!“ Reálně ale čím dál víc lidí ví, že drtivá většina policistů si raději hraje na služebně na počítači pasiáns, v případě nutnosti prokázání aktivity se pak chopí radaru a na nějakém přehledném úseku vybere stanovený počet pokut. Jakmile jde do tuhého, vyčkává se, až se věci samy vyřeší (střílečka v Uherském Brodě), v případě velkého průšvihu se odejde domů (situace na východě Ukrajiny).

Nebo jiné chvástavé prohlášení: „Pomůžeme chudým!“ Ve skutečnosti je chudých čím dál víc zejména kvůli státní aktivitě, která odebírá peníze tam, kde by mohla vznikat nová pracovní místa, a dává je do „programů pomoci“, kde živí zejména konatele dobra ze spřízněných neziskovek či stranické kolegy, na které nevybylo jiné korýtko ve státní správě, případně do sociálních dávek, kterými stát zejména motivuje další a další, aby přestali pracovat a měnili svůj voličský hlas za zvýšení dávek. Reálně už každý ví, že se o sebe a své blízké buďto postará sám, nebo musí co nejvíc řvát, aby dostal větší sociální držhubné.

„Pomůžeme rodinám!“ zpravidla zase křičí zejména ti, kteří dělají pomocí „programů“ co nejvíc pro to, aby stát zničil i ty zbývající přirozené rodinné vztahy a pocit sounáležitosti a nahradil je závislostí na státu. Přídavky na děti lidem, které stát oškube na daních až na krev. Starobní důchody placené všemi místo přirozené mezigenerační solidarity. Povinná školní docházka (a indoktrinace ideály vládců státu) místo variability a předávání zkušeností v rodinách. Každý už ví, že nepotřebuje dobře vychované a schopné dítě, aby se o něj postaralo ve stáří… a všichni konatelé státního dobra se diví, proč jsou děti nevychované a neschopné…. a vymýšlejí nové a nové zhovadilosti typu povinná školka, obědy zdarma, státní maturity atd. atd.

„Všichni se budou mít dobře!“ – a všichni vědí, že se budou mít dobře, pouze pokud budou pracovat pro stát či s ním spolupracovat.

„Svět nás oceňuje za naši…!“, i když pro svět jsme důležití a zaznamenáníhodní asi tak jako Uganda a jen jednotlivci (nezávisle na státu) ve světě proráží.

„Tento problém vyřeší nový zákon o…!“ atd.. Reálně všichni zúčastnění vědí, že zákonů, vyhlášek, směrnic a dalších předpisů už je tolik, že je neznají ani ti, kdo je používají denně. Všichni na to nadávají, ale přijetí nového právního předpisu jakoby představuje akceptovatelnou „snahu“ politika „něco“ udělat (zatímco politik reálně hledí na to, kde by si ještě smočil zobáček v nějaké správní radě, podílem na výběrovém řízení apod.).

Příkladů je mnoho. V zásadě všichni hrají hru na spiklence, kdy se předstírá snaha na jedné straně a její akceptace na straně druhé, zatímco reálný život probíhá zcela jinak.

Chudým se pomáhá tak, že přispívají politikům a těm nejbohatším podnikatelům, zatímco oni stále víc chudnou. Děti se vzdělávají a vychovávají tak, že jsou čím dál nevzdělanější, nevychovanější a neschopnější se o sebe postarat. Stát strká nos stále do dalších a dalších věcí, hlouběji a hlouběji do peněženek občanů, zatímco služeb občanům stát poskytuje čím dál míň a v čím dál horší kvalitě. Bohatnou nejbohatší a ti, kteří kooperují se státem, zatímco střední třída chudne a chudí se stávají almužníky. Postupem doby se přibližujeme ke skladbě společnosti jako za feudalismu – velice úzká elita a zbytek obyvatelstva v chudobě a beznaději.

Řešením by bylo razantně seškrtat roli státu. Provést odluku vzdělání, zdravotnictví, ekonomiky atd. od státu, státu nechat (a trvat na její kvalitě) roli ochránce lidí a majetku, rozhodčího a poslední instance v oblasti sociálních záležitostí. Ale do té doby, než to budou chtít voliči, kteří si přestanou s úředníky a politiky hrát na konání dobra za peníze všech, nic takového nenastane. Je to v našich rukách.

Roman Kříž,
člen Republikového výboru Svobodných

Vyšlo na Neviditelném psovi

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.

Oblíbené štítky

Svobodni-31