Roman Kříž: Ukrajinizace ČR na postupu

Roman Kříž: Ukrajinizace ČR na postupu

Když jsem před více než deseti lety poprvé použil výraz „ukrajinizace“ při popisu vývoje naší politiky a ekonomiky, většinou jsem nebyl pochopen. Dnes už nejsem jediný, kdo jej používá.

Co znamená „ukrajinizace“?
Mimo jiné to, že stát vykonává své činnosti stále více virtuálně. Jak politici, tak voliči (a tím spíš státní zaměstnanci) vědí, že jsou to všechno jenom řeči.

Například se halasně deklaruje: „Zvýšíme bezpečnost!“ Reálně ale čím dál víc lidí ví, že drtivá většina policistů si raději hraje na služebně na počítači pasiáns, v případě nutnosti prokázání aktivity se pak chopí radaru a na nějakém přehledném úseku vybere stanovený počet pokut. Jakmile jde do tuhého, vyčkává se, až se věci samy vyřeší (střílečka v Uherském Brodě), v případě velkého průšvihu se odejde domů (situace na východě Ukrajiny).

Nebo jiné chvástavé prohlášení: „Pomůžeme chudým!“ Ve skutečnosti je chudých čím dál víc zejména kvůli státní aktivitě, která odebírá peníze tam, kde by mohla vznikat nová pracovní místa, a dává je do „programů pomoci“, kde živí zejména konatele dobra ze spřízněných neziskovek či stranické kolegy, na které nevybylo jiné korýtko ve státní správě, případně do sociálních dávek, kterými stát zejména motivuje další a další, aby přestali pracovat a měnili svůj voličský hlas za zvýšení dávek. Reálně už každý ví, že se o sebe a své blízké buďto postará sám, nebo musí co nejvíc řvát, aby dostal větší sociální držhubné.

„Pomůžeme rodinám!“ zpravidla zase křičí zejména ti, kteří dělají pomocí „programů“ co nejvíc pro to, aby stát zničil i ty zbývající přirozené rodinné vztahy a pocit sounáležitosti a nahradil je závislostí na státu. Přídavky na děti lidem, které stát oškube na daních až na krev. Starobní důchody placené všemi místo přirozené mezigenerační solidarity. Povinná školní docházka (a indoktrinace ideály vládců státu) místo variability a předávání zkušeností v rodinách. Každý už ví, že nepotřebuje dobře vychované a schopné dítě, aby se o něj postaralo ve stáří… a všichni konatelé státního dobra se diví, proč jsou děti nevychované a neschopné…. a vymýšlejí nové a nové zhovadilosti typu povinná školka, obědy zdarma, státní maturity atd. atd.

„Všichni se budou mít dobře!“ – a všichni vědí, že se budou mít dobře, pouze pokud budou pracovat pro stát či s ním spolupracovat.

„Svět nás oceňuje za naši…!“, i když pro svět jsme důležití a zaznamenáníhodní asi tak jako Uganda a jen jednotlivci (nezávisle na státu) ve světě proráží.

„Tento problém vyřeší nový zákon o…!“ atd.. Reálně všichni zúčastnění vědí, že zákonů, vyhlášek, směrnic a dalších předpisů už je tolik, že je neznají ani ti, kdo je používají denně. Všichni na to nadávají, ale přijetí nového právního předpisu jakoby představuje akceptovatelnou „snahu“ politika „něco“ udělat (zatímco politik reálně hledí na to, kde by si ještě smočil zobáček v nějaké správní radě, podílem na výběrovém řízení apod.).

Příkladů je mnoho. V zásadě všichni hrají hru na spiklence, kdy se předstírá snaha na jedné straně a její akceptace na straně druhé, zatímco reálný život probíhá zcela jinak.

Chudým se pomáhá tak, že přispívají politikům a těm nejbohatším podnikatelům, zatímco oni stále víc chudnou. Děti se vzdělávají a vychovávají tak, že jsou čím dál nevzdělanější, nevychovanější a neschopnější se o sebe postarat. Stát strká nos stále do dalších a dalších věcí, hlouběji a hlouběji do peněženek občanů, zatímco služeb občanům stát poskytuje čím dál míň a v čím dál horší kvalitě. Bohatnou nejbohatší a ti, kteří kooperují se státem, zatímco střední třída chudne a chudí se stávají almužníky. Postupem doby se přibližujeme ke skladbě společnosti jako za feudalismu – velice úzká elita a zbytek obyvatelstva v chudobě a beznaději.

Řešením by bylo razantně seškrtat roli státu. Provést odluku vzdělání, zdravotnictví, ekonomiky atd. od státu, státu nechat (a trvat na její kvalitě) roli ochránce lidí a majetku, rozhodčího a poslední instance v oblasti sociálních záležitostí. Ale do té doby, než to budou chtít voliči, kteří si přestanou s úředníky a politiky hrát na konání dobra za peníze všech, nic takového nenastane. Je to v našich rukách.

Roman Kříž,
člen Republikového výboru Svobodných

Vyšlo na Neviditelném psovi

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V ekonomické debatě pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima News se střetly dvě nově zvolené poslankyně – Markéta Šichtařová za Svobodné a Lucie Sedmihradská za hnutí STAN. Tématem byl především návrh státního rozpočtu na rok 2026, jeho reálnost a možné důsledky politického zpoždění při jeho schvalování.

Moderátor Petr Suchoň otevřel diskusi otázkou, zda rozpočet skutečně nesedí o stovky miliard, jak tvrdí Andrej Babiš. Zatímco Sedmihradská označila současnou debatu za běžnou „strategii jednotlivých resortů“, které se snaží získat více prostředků, Markéta Šichtařová varovala, že problém je hlubší – podle ní údaje v návrhu rozpočtu „účetně nesedí“. Uvedla, že podobné rozpory už v minulosti odhalil Eurostat a že v některých kapitolách, zejména v dopravě, jsou výdaje a příjmy nesprávně vykázané.

„Rozpočet hrozí sklouznout k provizoriu“

Šichtařová zdůraznila, že pokud vláda v demisi do Sněmovny dodá návrh rozpočtu příliš pozdě, může Českou republiku čekat rozpočtové provizorium. „Tím by se od ledna jelo podle pravidel loňského roku,“ upozornila ekonomka a dodala, že by to neodpovídalo nové inflační situaci, což by mohlo ohrozit výplaty a příjmy obyvatel.

Zároveň kritizovala postup odstupující vlády, která podle ní vědomě protahuje předložení návrhu. „Ve Sněmovně to působí jako na dětském hřišti – obstrukce střídá obstrukci,“ řekla. Domnívá se, že současné vedení ministerstva financí chce nové vládní koalici „zanechat rozpočtový dáreček“, který nepůjde v krátké době opravit.

Zpochybnění metodiky obranných výdajů

Velkou část debaty zaujala také otázka přelakování dopravních investic na výdaje obrany. Šichtařová podpořila komentář ekonoma Davida Klimeše, že podobný postup nelze považovat za férový. Podle ní nejde o skutečné obranné výdaje, ale o účetní trik, který může vyvolat problémy i na mezinárodní úrovni: „Podobné pokusy už jsme viděli v Itálii a skončily fiaskem.“

Sedmihradská naopak vyzvala k respektování evropské metodiky – i ona však připustila, že „nelze červené přemalovat na zelené, pokud zelené není“.

Střet o reálnost schodku

Na otázku moderátora, jaký bude skutečný schodek rozpočtu, Sedmihradská věřila, že zůstane kolem 285 miliard korun. Šichtařová to viděla realističtěji: „Rozpočet se schválí tak, jak je, ale ukáže se, že nesedí. Bude tedy nutné narychlo přijímat úsporná opatření.“

Podle Šichtařové je reálné očekávat, že nová vláda začne šetřit především na výdajové straně, aby kompenzovala podhodnocené příjmy a zastavila růst dluhu.

EET a šedá ekonomika

V závěru diskuse došlo i na plánované zvýšení daňových příjmů a znovuzavedení EET. Šichtařová vyjádřila pochybnosti, že by nové kontroly přinesly miliardové výnosy. „Česká ekonomika je už za tzv. laférovým bodem. Vyšší daně a tlak na malé podnikatele jen zmenšují ekonomickou aktivitu,“ uvedla s tím, že tvrdší opatření by paradoxně vedla ke ztrátě části výběru daní.

Sedmihradská připomněla, že výnosy EET byly už v minulosti výrazně nižší, než se očekávalo – a že při dnešní míře bezhotovostních plateb by přínos byl minimální. „EET zavádět nechceme,“ uzavřela debatu poslankyně STAN.

Shrnutí

Vystoupení Markéty Šichtařové v pořadu Co na to vaše peněženka potvrdilo její důraz na fiskální disciplínu a kritiku rozpočtových triků minulých vlád. Z debaty s Lucií Sedmihradskou vyplynulo, že otázka reálnosti rozpočtu na rok 2026 a riziko rozpočtového provizoria budou jedním z prvních ostrých testů nové Poslanecké sněmovny.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31