Případů, kdy lékaři nerespektují oprávněná přání pacientů je nespočet. Zdaleka nejvíce se jich zdá být v porodnictví.
Příběhů o tom, jak si lékaři všemožně snaží ulehčit práci a k rodící matce přistupují nešetrně jsou weby o těhotenství a mateřství plné. Většinou jde ale o matky, které se plně a s důvěrou vložily do péče lékařů. O rodičky, které nepřemýšlely o žádné alternativě k porodu, který je dnes v českých nemocnicích běžný.
Takovéto případy jsou sice na pováženou, ale nijak neporušily ženinu vůli, protože daná žena chtěla rodit zcela podle pokynů lékařů a to se jí také dostalo.
O to smutnější ale je, když do porodnice přijde žena, která chce rodit co nejpřirozeněji, s co nejmenším zásahem doktorů a její přání je ignorováno. Do porodnic často přichází ženy, které jsou informované, vědí, co chtějí a co nechtějí, a v rukou drží porodní plán. Toho by se měli doktoři, v případě, že nenastanou žádné komplikace, držet. Jde o plán toho, jak by měl porod probíhat. V něm se rodička vyjádří také k tomu, jestli chce, aby jí byl podán epidural, oxytocin, případně vyjádří nesouhlas s tím, aby rodila v nevhodné (ale v českých porodnicích zcela běžné) poloze vleže nebo jí byla nastřižena hráz.
Přestože jsou tyto požadavky zcela oprávněné, často nebývají respektovány. O odebrání dítěte matce ihned po porodu proti její výslovné vůli ani nemluvě.
Alternativa téměř v šedé zóně
Přestože existují porodní asistentky, které nastávající matku připraví na přirozený a šťastný porod, je stále málo nemocnic které umožňují, aby žena rodila přímo v nemocnici se svou asistentkou, avšak bez doktorů. Domácí porody jsou téměř sprosté slovo a vznik porodních domů či ambulantních zařízení, kde by ženy rodily s asistentkami, ministerstvo zdravotnictví rázně odmítá. Na začátku minulého roku byla ustavena Pracovní skupina pro porodnictví, která vyjádřila názor, že nevidí žádný důvod pro vznik těchto zařízení.
Plno žen má porod spojený s traumatem. A to jen kvůli tomu, že doktoři se rozhodli nerespektovat jejich přání. Pokud je toto rozhodnutí oprávněné, nedá se vůči němu nic namítat. Existují však desítky (ne-li stovky) případů, kdy se ukáže, že lékaři nerespektovali přání rodičky zcela neoprávněně a jejich zásah byl zbytečný.
Přestože je zdravotní péče hrazena ze zdravotního pojištění, které si platíme, a nemocnice jsou hrazeny z příjmů státního rozpočtu, který tvoří naše daně, nejsme my jako pacienti doktorům partneři. Jsme vydáni na pospas toho či onoho doktora, u kterého musíme doufat, že zrovna on je nejen skvělým odborníkem, ale i empatickým a naslouchajícím člověkem.
Soukromá zařízení respektující přání rodičky
Jak je vidět, tento model nefunguje. Řešením by byl vznik co nejvíce soukromých zařízení, které by poskytovaly služby pacientům podle zaměření. Podmínky pro zřizování soukromých praxí, klinik či zdravotnických zařízení by měly být výrazně zjednodušeny. Stát by se také měl přestat chovat jako vychovávač, který ví, co je pro nás nejlepší. Pokud se zdravá matka se zdravím průběhem těhotenství rozhodne rodit doma nebo v porodním domě za přítomnosti vzdělané porodní asistentky, nemělo by na ni být pohlíženo jako na zločince.
České porodnictví to dotáhlo tak daleko, že se pro ženy stal porod výhledem hororu a ne šťastné chvíle, kdy na svět přivedou potomka. Ministerstvo zdravotnictví deklaruje, že není možné vyhovět marginální části populace za cenu ohrožení kvality péče a rozvrácení primární péče v ČR. To ohrožení chápejte tabulkově. Ministerstvo se totiž bojí, že by se vyhověním (a podle mě už zdaleka ne marginální) části populace, která si přeje co nejpřirozenější průběh porodu, zvýšil počet úmrtí dětí při porodu. Přestože počet dětí narozených mimo zdravotnické zařízení v ČR každým rokem roste, počet dětí, které krátce po porodu mimo zdravotnické zařízení umře nebo se narodí mrtvé je stále stejný. Nenastal už tedy konečně čas, kdy by ČR (snad jako první posttotalitní země) měla narovnat podmínky pro porod mimo zdravotnické zařízení?
Terézia Išková,
zastupitelka v Hodoníně,
členka Republikového výboru Svobodných
