Luboš Zálom: Rakouské volby jsou potvrzením dlouhodobého trendu

Luboš Zálom: Rakouské volby jsou potvrzením dlouhodobého trendu

Celá Evropská unie si oddychla! V Rakousku se prezidentem nestane médii nenáviděný odpůrce Bruselu, ale poslušný eurooptimista. Sláva! Kapela hraje dál.

Hraje seč jí síly stačí, ale loď se mezitím nezadržitelně potápí. Radost politiků, kteří s projektem evropské integrace spojili svůj osud, to však nijak nekalí. Hned po zveřejnění výsledků přispěchal se svým prohlášením Bohuslav Sobotka i Martin Stropnický a nešetřili gratulacemi. Jiří Dienstbier vyjádřil uspokojení nad vítězstvím proevropského kandidáta nad "krajním pravičákem" a upozornil, že jde o úspěch pro celou Evropu. A tak bychom mohli pokračovat dále. Zkrátka, na jeden kratičký okamžik to vypadalo, jako by všechny problémy, s nimiž se Evropská unie potýká, a které sama způsobila, byly najednou nepatrné a mizivé.

Radost našich vládních politiků však více než čímkoliv jiným byla vyjádřením naprosté neschopnosti dohlédnout dále než na špičku svého vlastního nosu.

Aby v rakouských prezidentských volbách zvítězil zelený Van der Bellen, museli se proti Norbertu Hoferovi spojit úplně všichni – všichni voliči kandidátů, kteří v prvním kole neuspěli, všechna hlavní média, a svou polévku si přihřála i bruselská politická aristokracie. Výsledek? Pouhé tři desetiny procenta náskoku nad voliči kandidáta Svobodných! A to má být důvodem k tak bezuzdnému křepčení? Probruselští političtí vazalové a komentátoři jako by ztratili poslední zbytky soudnosti.

Politické klima v Evropě se mění a z nekritického opojení nad zdánlivými úspěchy evropské integrace se valná část veřejnosti probouzí do nepříjemné kocoviny. Evropský projekt, založený nikoliv na volném trhu, ale na bezskrupulózním zneužívání moci, se pomalu ale jistě rozpadá; je v podobné situaci v jaké se před třiceti lety nacházel sovětský blok. (A je s podivem, jak rychle se Evropská unie, v porovnání se Sovětským svazem, do této situace dostala!) Zatímco politické špičky si především lámou hlavu nad tím, jak zpacifikovat stále nespokojenější veřejnost, ta se propadá buďto do beznaděje a apatie, nebo začíná stále hlasitěji projevovat nesouhlas.

Maďarsko, Francie, Polsko, Slovensko, Británie, Rakousko – zde všude se do popředí pomalu ale jistě dostávají politici, které, třebaže se jejich ideologie často zásadně liší, spojuje odpor vůči diktátu EU. Posun je zřejmý, a postojům, jež se ještě před několika lety potácely na okraji zájmu, protože povahu EU si jen málokdo plně uvědomoval, je právem dopřáváno sluchu široké veřejnosti.

A Sobotkové, Stropničtí a Dienstbierové a jejich mediální hlásné trouby se právem bojí. Varovný signál, který jim byl prostřednictvím rakouských prezidentských voleb vyslán, však očividně nepochopili. Odmítají vidět realitu, která neúprosně hraje proti nim, a kterou nemají sílu zastavit. Hodnoty, s nimiž spojili svoji politickou kariéru, se hroutí. Nemůže být sporu o tom, že Evropská unie se rozpadne. Otázkou pouze zůstává, jak a kdy se to stane.

Jestliže by v Rakousku, následně třeba v České republice, potom v Británii, na Slovensku, v Polsku a postupně v dalších zemích začaly přesvědčivě vítězit demokratické politické strany, které Evropskou unii potichu rozpustí, protože zařídí odchod svých vlastních zemí, potom by to pro Sobotky, Stropnické a Dienstbiery nebylo zase tak špatné. Demokratická opozice jim prozatím nabízí pohodlnou a stále ještě čestnou možnost ústupu. Pokud se jim však tuto opozici podaří potlačit, a nelze nevidět, s jakou vervou se o to snaží, potom se může velice náhle stát, že frustrovaná veřejnost přestane v demokratickou cestu věřit a tuto opozici nahradí jinou, která však bude mít demokratickým metodám velice daleko. Europolitikům v tu chvíli nepůjde jen o politickou kariéru, ale o holý život. A bohužel nejen jim.

Snažíme-li se o odchod z Evropské unie a přejeme-li si Evropu svobodných, národních států, s volnými vztahy, neomezeně spolu obchodujících, v zásadě nemusíme na dosavadní rétorice nic měnit. Realita nám hraje do karet a veřejnost se každodenně přesvědčuje o tom, jaká je skutečná povaha Evropské unie. Její zastánci naproti tomu musejí vynaložit enormní úsilí na lži, přetvářky, očerňování, výhrůžky, manipulace. Mají plné ruce práce, a jediné, co je pohání, je strach.

Volby v Rakousku jsou jen dalším potvrzením tohoto trendu, který ve své podstatě stále ještě nabízí optimistický závěr: politický obrat ve většině členských zemí Evropské unie a její pokojné, mírové rozpuštění.

24. května 2016

Luboš Zálom
místopředseda Krajského sdružení Svobodných ve Středočeském kraji

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Debata o plánovaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně opustila sněmovní lavice a přesunula se do studia CNN Prima News. Ve středu 14. května se v pořadu 360° střetl poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen výboru pro evropské záležitosti, s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestraník za ODS). Výsledkem bylo jasné střetnutí dvou nepřekonatelně rozdílných přístupů k témuž historickému i politickému problému.

Lipavský: „S touhle špínou nechceme mít nic společného“

Lipavský hned v úvodu razantně odmítl celou parlamentní debatu jako předem ztracený čas. Opozice se rozhodla sněmovní jednání bojkotovat a svůj postoj obhajoval slovy, že koalice ANO, SPD a Motoristů celou aférou záměrně „překrývá jiné hrozné věci“ – jako jsou EET nebo nový stavební zákon. Sudetoněmecký sjezd označil za přehlídku „německých důchodců“ a celou debatu smetl ze stolu jako zbytečně vyvolané politické divadlo.

Vondráček: Historický kontext se bagatelizovat nedá

Právník a absolvent brněnské Právnické fakulty Vondráček na tuto interpretaci nereagoval rétorickými výpady, ale věcnými argumenty zakotvenými v historické paměti. Připomněl, že sjezd se má konat pouhých několik set metrů od Kounicových kolejí – místa, kde nacisté za druhé světové války uvězňovali a popravovali. Přirovnání k Polsku bylo přitom zvlášť výstižné: „Absolutně si nedovedu představit, že kdyby se Němci rozhodli mít sjezd v blízkosti Varšavy, kde ji sami vybombardovali, polští politici by to takto bagatelizovali.“ Vondráček tak přirozeně přesunul debatu ze sféry emocí do sféry principů a historické logiky.

Sporná otázka veřejného financování

Vondráček v debatě otevřel i méně diskutované, ale o to podstatnější téma: financování celé akce z veřejných zdrojů. Podle jeho slov stojí za organizací sjezdu spolek Meeting Brno, který čerpá peníze z veřejných rozpočtů, přičemž právě brněnská koalice vedená Spolu tyto prostředky poskytuje. Svobodní přitom od počátku důsledně rozlišují mezi soukromým shromážděním a akcí s veřejnou patronací – tu považují za politicky nepřijatelnou, nikoli protože by popírali právo na svobodu shromažďování, ale protože veřejné peníze de facto legitimizují organizaci, jejíž část členské základny poválečné uspořádání zpochybňuje.

Název a identita organizace jako klíčový argument

Jeden z nejpůsobivějších momentů debaty přinesl Vondráčkův argument o samotném názvu organizace. Sudetští Němci jsou podle něj historický konstrukt z roku 1903 – záměrně vytvořená identita těch, kdo chtěli tvrdit, že jsou na území českých zemí utiskováni. „Už jenom z podstaty svého názvu budou vždycky zpochybňovat celistvost českých zemí,“ řekl Vondráček. Porovnání s komunistickým programem roku 1946 přitom nebylo náhodné – varoval před tím, že deklarované postoje organizace a její reálné cíle nemusí být totéž.

Silná slova a jejich meze

Moderátorka Pavlína Wolfová v debatě otevřela i otázku použití pojmu „kolaborant“, který v téže věci použil Jindřich Rajchl. Vondráček se od tohoto označení zřetelně distancoval – nikoli proto, že by považoval postoj opozice za správný, ale protože má za to, že podobná slova prošla „inflací“ a ztratila váhu. Tento moment vystihoval celkový styl jeho vystoupení: věcnost, historická důslednost a odmítání lacině vyhrocené rétoriky – i tam, kde by ji situace zdánlivě svádějícím způsobem nabízela.

Kontext celého sporu

Poslanecká sněmovna přijala 13. května 2026 usnesení vyjadřující nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů, opozice jednání zcela bojkotovala. Sjezd je plánován na 22.–25. května 2026 v Brně a půjde o historicky první konání podobné akce na území České republiky – dosud se vždy odehrávala v Německu nebo Rakousku. Právě tato symbolická premiéra dává celé debatě rozměr, který přesahuje jednu sněmovní schůzi.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31