Tereza Sladkovská: Kultura jako státní podnik

Tereza Sladkovská: Kultura jako státní podnik

Včera jsem náhodou viděla část předávání Českých lvů, tedy cen za tuzemskou kinematografii. Vzhledem ke svému časovému vytížení a kulturní negramotnosti jsem bohužel ani jeden z filmů neviděla, což možná v budoucnu napravím, zaujaly mě nicméně poněkud jiné věci.

Mezi hlavními sponzory udávání těchto cen byl mimo jiné třeba i Dopravní podnik hl.m. Prahy, který je dlouhodobě ztrátovou organizací, což se musí z daní doplácet. Na sponzorování této akce ale očividně peníze našel. Proč také ne? Daně jako daně. Dotace na filmy, státem dotovaná divadla, vysílání v televizi placené z povinných koncesionářských poplatků. Přesto ani jeden z umělců za tyto veřejné příspěvky nikdy nepoděkuje a tyto peníze jsou "přece samozřejmostí".

Korunu tomu nasadil v rozhovoru pan Svěrák, dle jehož slov předávali ceny lékaři, jelikož si nikoho jiného filmaři neváží. Možná humor, nicméně smutný a ne moc vtipný.

Z čeho vlastně pramení ta samozřejmost veřejných peněz na kulturu? Film, kamera, obraz, socha, vše je přece řemeslné dílo stejné jako třeba nový automobil. Argumentem pro to je, že dotovat se musí "kvalitní kultura" v rámci její podpory a rozvoji kvalitní a vzdělané společnosti.

Problém číslo jedna: Kdo určí, která tvorba má pro společnost největší uměleckou hodnotu? Dosud jsem si myslela, že smysl pro umění je velice subjektivní záležitost. Dle různých elitářů to ale není pravda. Většina populace je podle nich hloupá a je potřeba jim ukázat, co je vlastně dobré, hezké a hodnotné. Takže ve výsledku často nevadí, že je dotováno něco, o co nikdo nemá mimo zmíněné elitáře zájem. Naopak žádaná díla obvykle žádné dotace nepotřebují, zájmem obyvatel se uživí sama.

Je opravdu většina lidí kulturními negramoty, kvůli kterým by zůstaly v kině jen Kameňák s Babovřesky? Nemyslím si. Kvalitní filmy mají také docela slušnou návštěvnost a není výjimkou, že bohatí lidé rádi zakoupí dobře namalovaný obraz, něco zasponzorují nebo podpoří. Stejně tak se zajímá o kvalitní umění mnohem více lidí než jen jejich tvůrci, rozhodně kvalitní film rádi podpoří nebo zapropagují.

Příkladem zájmu o kvalitní literaturu je třeba projekt na Startovač.cz k podpoře překladu a vydání knihy For a New Liberty od Murraye Rothbarda. Požadovaná částka jako pomoc k vydání této knihy byla šedesát tisíc, ve výsledku se při velkém zájmu vybralo něco přes sto tisíc. Sponzoři dostanou za přispění výtisk zdarma a kniha se tak dostane do světa. Proč by to takhle nešlo s jakýmkoli dalším dílem? Proč musí každý obyvatel do jednoho platit za něco, co se mu nelíbí?

I tvorba je jako jiné produkty. Pokud je malé divadlo trvale ztrátové, očividně se jeho hry moc neprodávají, nejsou oblíbené a není podle mě důvod ho dále podporovat. Proč by se takové divadlo vůbec snažilo, když má peníze jisté. Řešením pro podobné divadlo je třeba sehnat jiné herce, nacvičit lepší hru, případně sehnat jiného sponzora. Dost umělců dnes takhle funguje a při jejich tvorbě žádné příspěvky nepotřebují. A mohou dělat kvalitní hudbu, kvalitní fotografie, nebo cokoli jiného. Konkurence je v tomto odvětví silná, nicméně stejná jako v jiných odvětvích a není proto lehká.

Z toho důvodu věřím, že i kvalitní kultura je schopná přežít na klasickém tržním principu a bez upřednostňování za státní peníze.

Tereza Sladkovská,
členka Svobodných

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček, předseda strany Svobodných, vystoupil 18. listopadu 2025 v diskusním pořadu 360 na CNN Prima News, který moderoval Michal Půr. Pořad byl věnován oslavám Dne boje za svobodu a demokracii a aktuální politické situaci kolem jmenování nové vlády.​

Svoboda projevu a kritika na Národní třídě

Vondráček v debatě zdůraznil, že 17. listopad je přesně o tom, že každý má svobodu vyjádřit svůj názor. Reagoval na pískání a kritiku, kterou na Národní třídě sklízeli někteří politici včetně prezidenta Petra Pavla. Podle něj je to zpětná vazba pro politiky a největší výhra demokratické společnosti – možnost svobodně oponovat těm, se kterými nesouhlasíme.​

Obhajoba nepřítomnosti Tomia Okamury

Významnou část diskuse Vondráček věnoval obhajobě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury nevzpomínat na Národní třídě. Vysvětlil, že Okamura se svobodně vydal na jiná místa, včetně Hlávkovy koleje a Ruzyně, kde také zemřeli studenti v roce 1939. Vondráček odmítl, že by všichni politici museli chodit na stejné místo, a přirovnal to k povinným oslavám za minulého režimu.​

Osobní zkušenost z Národní třídy

Vondráček uvedl, že poslední sedm let chodil na Národní třídu pravidelně a vždy si vyslechl nějaké pískání. Zdůraznil však, že mnohem více lidí za ním přišlo, potřáslo mu rukou a poděkovalo za práci. Upozornil, že negativní titulky vždy lákají větší pozornost, ale skutečná atmosféra byla jiná.​

Kritika pokrytectví kolem svátku

Vondráček vyjádřil názor, že se dostáváme do stavu, kdy svátek 17. listopadu už tak nevzpomíná na události roku 1989 a že je v něm skryto hodně pokrytectví. Zmínil, že mu bylo mnohokrát říkáno, že nemá právo tam chodit, přestože před 36 lety na Národní třídě stálo 2000 lidí a každý z nich dnes možná volí někoho jiného. Zdůraznil, že za to bylo bojováno – aby zde nebyla jedna strana a jeden názor.​

Střet zájmů Andreje Babiše

V druhé části pořadu se diskuse přesunula k tématu střetu zájmů Andreje Babiše a výroků prezidenta Petra Pavla. Vondráček upozornil, že prezident nejprve řekl, že varianty řešení střetu zájmů, které mu Babiš ukázal, vypadají, že jsou v souladu se zákonem, ale nyní mění podmínky. Kritizoval, že některé kroky k vyřešení střetu zájmů se nedají vrátit zpátky, a pokud by Babiš tyto kroky učinil bez následného jmenování, mohlo by to na něj mít zbytečný dopad.​

Ústavní otázky

Vondráček jako právník poukázal na to, že ústava neobsahuje žádnou lhůtu, do kdy musí prezident někoho jmenovat premiérem. Navrhl, že by stálo za zvážení zavést například 60denní lhůtu po ustavení sněmovny, protože současný stav teoreticky umožňuje mít čtyři roky vládu v demisi. Upozornil, že článek 2 ústavy říká, že veškerá moc v zemi pramení od lidu, a dlouhé váhání prezidenta by mohlo být důvodem pro ústavní žalobu.​

Obhajoba Okamury proti obvinění z poštvávání

Když byl Vondráček konfrontován s obviněním Tomia Okamury z podněcování nenávisti, označil to za čarodějnický politický proces. Zdůraznil, že pokud vzpomínáme na svobodu projevu a svobodu slova, měli bychom říct, že už žádné takovéto procesy za výroky a projevy názoru nebudou. Obhajoval, že varování před negativními jevy na západě je součástí svobody slova.​

Závěr

Libor Vondráček v pořadu 360 důsledně obhajoval pozice SPD a Tomia Okamury, zdůrazňoval význam svobody projevu a kritizoval výroky prezidenta Petra Pavla k jmenování nové vlády. Jeho vystoupení bylo vedeno v duchu zdůrazňování demokratických svobod získaných po roce 1989, i když některé jeho argumenty vyvolaly kritickou reakci ostatních hostů pořadu.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31