Svobodní v médiích: předseda k nemocnicím, euronesmysly a dění v regionech

Svobodní v médiích: předseda k nemocnicím, euronesmysly a dění v regionech

ČTK zveřejnila 5. 2. článek V krajských nemocnicích zůstanou ortopedie, v Kroměříži porodnice: Zastupitel Tomáš Pajonk (Svobodní) navrhoval, aby byl ke konceptu zpracován odborný posudek, který by ještě před schvalováním byl projednán zdravotním výborem. „To proto, že nezávislý odborný posudek může odhalit její slabá místa a třeba i předejít budoucím problémům. Zároveň tím však chceme přispět k tomu, aby byla tak zásadní věc řádně projednána s odbornou veřejností i zastupiteli, nikoliv tedy formou tajnůstkářské kabinetní politiky jako dosud,“ uvedl Pajonk. Jeho návrh však nebyl přijat, zastupitelé ale rozhodli, že se uskuteční seminář, který se bude koncepcí zabývat.

Tématu se věnoval ve stejný den na svém serveru i deník Blesk a Parlamentní listy.

7. 2. vydala MF DNES článek Baroko nebude. Politici jsou rozhádaní kvůli dotaci: Unikátní cyklus barokní hudby Bacha na Mozarta nedostane od Zlínského kraje 1,5milionový příspěvek. Zastupitelům se nelíbí, že se jedná o akci pro úzkou skupinu lidí a že se peníze rozdělují nesystémově.

Bouřlivé protesty měly různé důvody. Soukromníkům se nelíbilo, že jde o projekt, který z osmdesáti procent potřebuje podporu z veřejných zdrojů, a že peníze mohly být rozdělené mezi menší spolky. Samotný příspěvek kraje měl tvořit maximálně 65 procent nákladů. „Odmítli jsme utratit jeden a půl milionu korun na podporu jednoho koncertního cyklu vážné hudby pro tisíc posluchačů,“ okomentoval výsledek hlasování Michal Dvouletý ze Soukromníků. Svobodní zase vysvětlovali, že kraj by měl primárně dávat peníze na provoz, opravy a údržbu vlastních škol a silnic, a ne financovat zájmovou činnost. „Může to být úžasná věc, ale nelíbí se mi, jak to kraj řeší. Poněkolikáté se stalo, že jsme na zastupitelstvu schvalovali něco, co už bylo slíbené, a pokud bychom rozhodli jinak, vznikla by škoda,“ vysvětlil předseda krajské Strany svobodných občanů Tomáš Pajonk.

Průzkum

Novinky zveřejnily 6. 2. článek Volby by vyhrálo ANO, TOP 09 a Starostové by zůstali mimo: Vítězem voleb by se v lednu stalo ANO s podporou 30,5 procenta. ČSSD má spolu s Piráty podporu 12,5 procenta, ODS 12 procent a komunisté osm. Podpora SPD je 7,5 procenta a lidovců pět procent. Plyne to z volebního modelu CVVM.

Do Sněmovny by se podle modelu nedostala TOP 09 s podporou čtyř procent ani Starostové se třemi procenty. Podpora Svobodných a Zelených je shodně na úrovni 1,5 procenta. Voleb by se zúčastnilo 66 procent oprávněných voličů.

O průzkumu informovaly také Deník a server Globe24.cz.

Články Svobodných

Server Antimeloun zveřejnil 6. 2. článek Jiřího Procházky Další EU směrnice, další euronesmysl: Po křivých banánech, teplých žárovkách, silných vysavačích apod. je tu další snaha EU vychovávat vlastní občany k obrazu svému. Tentokráte skrze plastové tašky. A naše ministerstvo ŽP na to vyrobilo videoagitku, samozřejmě, za naše peníze.

Ale od začátku. ČR je povinna do svého právního řádu implementovat směrnici EU č. 2015/720, která má za cíl snížit spotřebu plastových nákupních tašek. K dosažení těchto cílů ukládá směrnice obchodníkům povinnost prodávat od 1. 1. 2018 plastové odnosné tašky minimálně za náhradu nákladů, které odpovídají nákladům na její pořízení, kromě velmi lehkých plastových odnosných tašek (mikrosáčků) s tloušťkou stěny do 15 mikrometrů. Jediný český europoslanec Petr Mach (Svobodní) hlasoval proti. A ČR to skutečně do svého právního řádu zavedla novelou zákona o obalech č. 149/2017.

Svobodní jsou toho názoru, opakovaně, že žádné restrikce, omezování svobody rozhodnutí a sankce nepřinesou kýžený výsledek. Ten přinese jen poctivá osvěta a výchova k zodpovědnosti k sobě a svému okolí. Bohužel, EU si to nemyslí, a proto je na světě další regulace, hrozba sankce pro podnikatele a v konečném důsledku další nefungující euronesmysl.

1. 2. zveřejnil server Neviditelný pes článek Františka Petríka GLOSA: Skulptura v Trevíru: Německé město Trevír, které leží na západě Německa na hranici s Lucemburskem se chystá oslavit 200. výročí narození zakladatele komunismu Karla Marxe. Celou sérii výstav k výročí Marxova narození otevře 4. května předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Při této příležitosti odhalí Marxovu sochu, kterou zaslala Čína .

Může mít ještě někdo pochybnosti o myšlenkovém zázemí vedoucích představitelů EU?

Kdo to byl Karel Marx? Člověk, který vymyslel pojem třídní nenávist. Vymyslel i pojem třídní boj. Ve svém díle Manifest Komunistické strany vyzýval k loupežím a násilí. Jeho ideoví pokračovatelé jako Lenin, Stalin nebo Mao pak jeho myšlenky uskutečnili a způsobili smrt desítek milionů lidí. Manifest Komunistické strany je poměrně útlá knížka, bez předmluv asi 20 stránek textu. Každému doporučuji, aby si ji přečetl. Aby každý věděl, že podle Marxe „Politická moc ve vlastním smyslu slova je organizované násilí…“ Nebo ještě výživnější „To se ovšem může stát nejprve jen despotickými zásahy do vlastnického práva…“

Pro nás je důležitá i další část myšlenkového odkazu Karla Marxe. Takhle se v roce 1848 vyjádřil pro Neue Rheinische Zeitung: „…nesmiřitelný boj, válku až do smrti proti Slovanům, těm zrádcům revoluce… je potřebné jejich vyhlazení, bezuzdný terorismus na ně – nikoli v zájmu Německa, ale v zájmu revoluce…“

Socha Marxe v Trevíru nebude v dnešním Německu jedinou. Další sousoší Karla Marxe a Friedricha Engelse stojí v blízkosti Alexanderplatz v Berlíně již od roku 1986. Pokud se vedoucí představitelé EU hlásí k výše popsaným myšlenkám, měli bychom být velice ostražití.

2. 2. zveřejnil server Svobodný svět článek Jindřicha Pilce Regulace podnikání a trhu práce zaměstnancům snižuje mzdu: Asi se velká většina z nás shodne v tom, že chceme, aby se lidi měli dobře. Chceme, aby zaměstnanci měli co nejvyšší mzdu, aby měli co nejvíc peněz, za které si můžou koupit co nejvíc věcí a díky tomu mít lepší život. Jenom se lišíme v tom, jak toho dosáhnout. Někteří navrhují více regulací, více zákazů, více příkazů, více kontroly, více vládnutí, vyšší daně. Svobodní zase navrhují méně státu, méně vládnutí, méně státního donucování a více možností individuálního rozhodování každého člověka, jednoduše nechat lidi na pokoji. Tyto dva přístupy můžeme porovnat nejenom z hlediska teorie a filosofie, ale přeci máme i spoustu dat, spoustu zkušeností, který z těch dvou přístupů má jaké reálné výsledky a kam vede.

Vyšlo i na serveru Pravý prostor.

Dění v regionech

Praha – Letňany

1. 2. zveřejnily Letňanské listy příspěvek našeho zastupitele Martina Halamy v rubrice Diskusní FÓRUM: Martin Halama (Strana svobodných občanů): Parkování je celopražským problémem. Problémem zásadním pro spokojený život v Praze. Cítím se být Pražanem, a chci mít možnost při příjezdu autem, dejme tomu třeba do Krče, tam i zaparkovat. Uznávám rovnoprávnost různých typů dopravy, nesouhlasím s útoky na řidiče osobních aut a nelíbí se mi výhody pro dopravní prostředky hromadné dopravy. Chápu však, že různé pražské části mají různá specifika. V Letňanech jde třeba o parkování v době koncertů na letišti a výstav v PVA. A to, co řeší parkování v jedné pražské části, nemusí být vhodné pro jinou část Prahy. Přesto si myslím, že řešení má přijít z MHMP. Má být celopražské, s důrazem právě na zmíněná specifika. Za špatný příklad řešení dopravy v klidu nechť poslouží konání letňanské radnice. V místě, kde není výrazný problém s parkováním (Tupolevova) nejprve radnice naplánovala prodej obecního pozemku (využívaného jako parkoviště) soukromé firmě na stavbu garážového domu. Aby pak v tichosti „tolerovala“ změnu na dům bytový. S tím, že garážový dům (v té chvíli již díky prvé stavbě nejspíš nutný) plánuje postavit hned vedle. Co na tom, že okolo bydlící letňanští obyvatelé nesouhlasí ani s jedním z těchto domů?

(dap, ler)

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31