Svobodní v médiích: o kapitalismu, Polsku a Perníkové chaloupce

Svobodní v médiích: o kapitalismu, Polsku a Perníkové chaloupce

21. 7. zveřejnil server Peníze.cz vyjádření Petra Macha ke kapitalismu v článku Očima expertů: Smrt kapitalismu!Kapitalismus – systém, kde každý může svobodně tvořit kapitál, podnikat, realizovat své sny, spolupracovat s dalšími za účelem splnění svých snů a kde má každý právo na zisk, na plody své práce – měl vždycky odpůrce. Základním zdrojem tohoto odporu – a komunistická hnutí vznikala již v 18. století se zrodem kapitalismu – je obyčejná lidská závist.

Na druhé straně lidé dnes oprávněně nadávají na banky a miliardáře, z nichž mnozí se ke svému bohatství dostali skrz zákony prolobbované v jejich prospěch na úkor všech ostatních. Ale než zapalovat auta a obchody nevinných lidí – měli by tihle demonstranti raději protestovat proti zákonům, které přihrávají vybraným podnikatelům daňové prázdniny, odpuštění dluhů, dotace a zaručený odbyt pro výrobky. Když se podíváme na „index ekonomické svobody “ – na seznam nejsvobodnějších zemí světa, kde ctí soukromé vlastnictví, kde daně mají nízké a měnu stabilní – vidíme, že nejblíž ideálům kapitalismu volné soutěže „laissez faire“ je dlouhodobě Singapur, Švýcarsko, Hongkong a Nový Zéland.

Zrušme kvóty na biopaliva a solární elektřinu, zrušme daňové pobídky a nespravedlivé dotace, snižme daně všem a k ideálu svobodného kapitalismu se také o kus přiblížíme.

O Polsku a EU

24. 7. byl Petr Mach hostem České televize v pořadu 90′. Hovořil o vztahu EU a Polska. Na svém zpravodajském webu pak ČT vydala i článek Demokracie je dialog a to jsme v Polsku postrádali, říká předseda Ústavního soudu Rychetský s citací Petra Macha: „O Polsku se mluví, jako kdyby bylo něco jako Severní Korea, Bělorusko nebo Kuba. Polsko je normální země. U nás taky jmenujeme soudce tak, že to navrhuje ministr spravedlnosti a na návrh vlády jmenuje prezident, takže naše exekutiva se podílí na tvorbě soudů, soudců. (…) K tomu, že by v Polsku byla ohrožena demokracie, nedochází.“

O den později vydal server Denik.cz k tématu článek Andrzej Duda podepsal jeden ze sporných zákonů polské soudní reformyČeský europoslanec Petr Mach má však ke kritice polských jističních reforem negativní postoj. Minulý týden v Českém rozhlase Plus mimo jiné řekl: „Komisařka Jourová přehání, když mluví o nakročení k diktatuře v Polsku. Vyhrožovat sebráním dotací a hlasovacích práv je nepatřičné a je to pomsta za to, že vládnoucí strana v Polsku je lehce euroskeptická. Je to přehnané a je to drzost! EK se tímto způsobem míchá do vnitřních záležitostí Polska. To, co dělá EU, je naopak nakročení k diktatuře a mě děsí, že ČR bude součástí trestajícího komanda. Proto se znovu musím zastat Polska.“

Bojkot babišovců

Svobodní v médiích: o kapitalismu, Polsku a Perníkové chaloupce

Server Forum24.cz zveřejnil 25. 7. článek Babišovcům vstup zakázán, vzkazuje majitel restaurace. Odmítá, že všetci kradnú: Nyní je tedy Perníková chaloupka smluvně vyhrazena pouze pro zvané, jak upozorňuje cedule u brány areálu: „Vítáme občany, kteří respektují naše práva a chtějí ve své zemi žít jako SVOBODNÍ.“ Každý zájemce o návštěvu Perníkové chaloupky je požádán buď o předložení pozvánky (ty ve formě pohlednice po celé ČR distribuují Svobodní s předsedou a europoslancem Petrem Machem), nebo o sdělení aktuálního hesla dne (např. „Nevolím Babiše, EET není zadarmo“ apod.). Nerozhodnutým voličům je realizátor projektu Perníkové chaloupky Luděk Šorm připraven poskytnout nápovědu. Pokud návštěvník heslo dne přijme a zopakuje, pak bude s radostí v areálu uvítán.

„Po dobu volební kampaně nechci do areálu Perníkové chaloupky pouštět voliče ANO, protože posilují základ Babišovy politické moci, jejíž součástí je třídní boj proti živnostníkům, o nichž po gottwaldovsku prohlašuje: ,Všetci kradnú.‛ Proč máme sloužit někomu, kdo nás má za zloděje? Proč máme sloužit zákazníkům, kteří nemají úctu k živnostníkům?“ vysvětluje důvod uvedené akce Luděk Šorm. „Pokud se návštěvník přizná jako Babišův volič a nebude ochoten změnit svoji víru, pak mu připomenu, že areál je smluvně zadán pro Svobodné a pošlu ho do Čapího hnízda,“ dodává Šorm.

Článek o této akci zveřejnily i Byznys noviny.

Státní rozpočet

25. července zveřejnil respekt.cz článek Jak přemýšlet o státním rozpočtu: Oblíbeným tématem pravicových stran a konzervativních ekonomů je jakási pokroucená představa, kterou obvykle nazývají rozpočtová zodpovědnost. K ní se často přidávají oblíbená hesla, výčtem: “stát utrácí naše peníze”, “dluh budou splácet naše děti” či “stát nás okrádá na daních” v ideálním případě ješte ve stylu Svobodných doplněno o přepočet dané částky na školky a nemocnice, co by se za ní mohly postavit.

(…) Nabádat tedy v současné době například ve volební kampani k rozpočtové zodpověnosti je naprosto na místě. Stejně tak je správný návrh TOP09 na snížení poměrně velkého sociálního pojistného, které by nadále zajišťovalo konkurenceschopnost práce. Do budoucna se ale veřejná debata zbavit nepravdivého a smyšleného obviňování protistran za pomoci argumentu, že schodek státního rozpočtu je událost rovnající se bezmála apokalypse. Všechny emotivní výroky Petra Macha a Petra Fialy jsou intelektuálně neupřímné, zavádějící a v konečném zúčtování škodí celé společnosti, byť svým autorům mohou přinést krátkodobou popularitu bez zodpovědnosti.

O nás, bez nás

20. 7. zveřejnil server Pravý prostor text Koho volit (z pohledu pravicového voliče)?: I přes okurkovou sezónu se volby zatraceně blíží, a už brzy budeme stát zase před tím dilematem, jaké politické straně dáme tentokrát svoji důvěru.

Voliči, hlásící se k pravici to mají O POZNÁNÍ těžší. Téměř ve všech debatách se pravicoví voliči shodnou na tom, koho nevolit. Klasickou levici nikdy (ČSSD, KSČM), Kalouska a Babiše taky nikdy. Okamuru přece taky nikdy. A ODS? Stačilo už období Béma, Topolánka, Langra, Nečase, Tluchoře atd… Tak koho? Svobodné? Nemají tah na branku, jsou v preferencích dlouhodobě pod hranicí 5 %, stagnují či spíše se ještě propadají, mají-li vůbec kam.

Jestliže Svobodní nemají tah na branku, tak Realisté se zatím nedostali ani k míči. Na rovinu, všechno je to o panu Robejškovi, který ale navíc ani nekandiduje (pokud vím, tak se nechal symbolicky zapsat na poslední místo v Praze).

Za sebe musím jít s pravdou ven. Protože koho nevolit, na tom se shodnou všichni. Je jednoduché napsat – ty jsi idiot, že volíš tuhle a tuhle stranu, ale už je těžší si sám při volbě vybrat a tu stranu si obhájit. Celý můj mladý život jsem volil svobodné Petra Macha.

Tentokrát jim už ale hlas nedám. A to hned z několika důvodů. Ve straně jsem byl několik let registrovaný jako příznivec, spousta lidí ze strany znám ať už osobně, nebo přes Facebook, kde píší svá stanoviska k dění ve straně. Velmi mě mrzí, že ve straně zvítězil liberalismus (libertarianismus) nad konzervatismem. Už od začátku měla strana tyhle tendence (proto jsem se taky nikdy nestal členem). Stranu spoluzakládal spisovatel a odpůrce multikulturalismu Benjamin Kuras, který ale velmi brzy ze strany vystoupil. Těch vln odchodů konzervativních členů ze svobodných proběhlo několik. Ten poslední, kdy stranu opustili lidé kolem pana Matějky, byl jasný signál, že svobodní se budou na těch svých 2% plácat i nadále. V době, kdy všude v Evropě jsou pravicově konzervativní síly na vzestupu (jen namátkou FPÖ, AfD), tak čeští Svobodní nejsou schopni této situace využít a nadále zůstávají marginální stranou. Své předcházející volby však v žádném případě nelituji. Šlo o stranu, který kritizovala EU už v době, kdy to bylo v české společnosti velmi nepopulární a kdy to média a politický establishment považoval skoro za trestný čin. Svobodní mluvili skálopevně o referendu z EU v době, kdy se to každý bál byť jen zmínit. Dnes je tato otázka v české politice téměř už legitimní (i vzhledem k brexitu apod.). 

20. 7. zveřejnil server bezpolitickekorektnosti.cz článek Na čem to Tomáš Pajonk ujel?:  Nechci přehánět, ale…když Tomáš Pajonk srovnává volání po uzavření hranic před vnějším nebezpečím se Železnou oponou, tak je to podobné, jako když Marek Švehla z Respektu nedávno srovnával aktuální situaci muslimů v ČR s tím, jak bylo zacházeno se Židy za 2. sv války.

Tedy…obojí je absolutně mimo mísu. Železná opona přece bránila lidem cestovat za hranice. To tady nikdo nenavrhuje. A je to přitom zásadní rozdíl. Stejně tak nikdo nenavrhuje, aby se stavěla podél našich hranic nějaká novodobá čínská zeď. Svobodní se pak diví, že mají u voleb 1-2%.

Dělat politiku pro pravičáky přitom není nic tak těžkého. Pravicoví voliči toho moc nepožadují. Jako všichni lidé se chtějí cítit bezpečně ve své vlastní zemi, nechtějí se nechat otravovat neustálými nařízeními a odmítají, aby se o ně někdo staral jako v zaopatřovacím ústavu.

Což apriori neznamená, že by stát neměl hájit své hranice a eliminovat možné nebezpečí, vyplývající z ilegálního přechodu hranic, na minimum.

22. 7.zveřejnila Mladá fronta DNES na str. 18 rozhovor s naším bývalým členem Pavlem Růžičkou „Bez rozvinuté občanské společnosti hrozí diktatura“Politolog Pavel Růžička chce lidem v restauracích vysvětlovat, že mají politiku vnímat jinak. Fackou to zatím neskončilo, říká.

Vy sám jste ale v politické straně byl.

Ano, dva roky jsem byl ve Straně svobodných občanů, kde jsem zjistil, jak funguje politická strana, jak získává své členy a své příznivce, jak funguje na sociálních sítích a jak získává peníze od podnikatelů i obyčejných lidí.

Proč už nejste jejím členem?

Protože si myslím, že by strana měla fungovat tak, aby šel nejdřív selský rozum a až za ním ideologie. Nabyl jsem dojmu, že je to naopak. Zkusil jsem jen jednu stranu, takže nemůžu soudit, jak je to u ostatních. Ale myslím si, že by se problémy měly řešit ve veřejném zájmu. Třeba u takového opravování chodníků by strana s ideologií řekla „Kde na to vezmem?“ a ta se selským rozumem zase „Opravíme chodníky, protože je to v zájmu občanů, kteří po nich dennodenně chodí“.

25. 7. zveřejnil server a2alarm.cz článek Blíží se týden hrdosti a já se (ne)budu bát: Kdyby mě ovšem před pár dny v nějakém zapadlém facebookovém statusu neoznačil můj známý, nejspíš bych nadále nevěděla, s kým bych měla diskutovat: neonacista Pavel Matějný ze spolku Národní obroda (člověk, který s oblibou cituje nacistické válečné zločince ), vysoce postavený člen Strany svobodných občanů a ne úplně nízko postavený politik Luboš Zálom, obhajující „antihomosexualistické“ tažení Ladislava Bátory a Petra Hájka, Urza z Paralelní Polis.

(dap, ler)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31