Fyzické i právnické osoby naší země musí dodržovat zákony. Když se tak neděje, hrozí jim postih. A co stát a státní instituce? Ty by měly být příkladem pro nás všechny a zákony dodržovat ukázkově. Ve skutečnosti se to ale mnohdy neděje.
Ve městě, kde jsem zastupitelkou, se občané ohradili proti postupu městského úřadu a poslali podnět na prošetření na krajský úřad. Stalo se to v březnu tohoto roku. Teď máme červenec a krajský úřad? Očividně si s odpovědí hlavu neláme.
Správní řád v praxi
Podle správního řádu má správní orgán 30 denní lhůtu na odpověď. Ve složitějších případech je mu poskytnuto dalších 30 dnů. Krajský úřad tedy měl 60 dní na odpověď. Nyní je to však bezmála 5 měsíců, kdy daňoví poplatníci marně čekají na odpověď.
Z telefonické komunikace s úřadem vyplynulo, že jde o složitý případ a oni toho mají moc, tak to prostě ještě není. Na otázku, kdy to tedy bude, jsem nedostala odpověď. Když jsem se odkazovala na správní řád, pořád dokola jsem slyšela, jak toho mají moc.
Myslíte si, že by stát chápavě pokýval hlavou a prostě počkal poté, kdybyste u daňového přiznání nebo třeba kontrolního hlášení (u kterého se i za drobné prohřešky udělují desetitisícové sankce) řekli, „víte, já mám moc práce, prostě to nestíhám, musíte ještě počkat“? Ani nápad! S radostí by vám napařil pokutu, ani byste nehlesli.
Jakou ale stát, potažmo státní orgán, vysílá ke svým občanům zprávu v momentě, kdy sám zákon nedodržuje? To, že my občané zákony dodržovat musíme, jsme si už řekli. Takže zbývá druhá možnost, tedy, že zákony platí jen pro někoho. Je opravdu tohle sdělení, které má stát vysílat směrem ke svým občanům?
Výjimky pro státní organizace
Stejným způsobem mě dojímá i registr smluv, ze kterého budou mít státní podniky, včetně Budvaru, částečnou výjimku. V případe státních podniků je hřímáno, že se kvůli registru smluv dostanou ven citlivé obchodní informace a že konkurence díky registru dostane výhodu. Copak ale to samé neplatí i v případě soukromých firem? Copak nebudou mít díky registru smluv firmy přehled o některých obchodech své konkurence? Samozřejmě že ano. Je tedy vrchol pokrytectví, když mají státní podniky výjimky z důvodů, které se dají vztáhnout i na soukromé firmy.
Z toho všeho mám opravdu pocit, že stát je tady jen na to, aby své občany buzeroval anebo si sám, za lepších podmínek, hospodařil na svém písečku.
Jak se proti tomu bránit? Těžko říct. V našem případě krajský úřad stále mlčí a z 20 pokusů dovolat se vedoucí příslušného odboru nebyl ani jeden úspěšný. Začínám mít pocit, že paní vedoucí neexistuje… Ano, můžeme se bránit stížností na nečinnost. Avšak občané se bojí, že v takovém případě by už z principu úřad jejich žádosti nevyhověl. Stát si tedy může dělat co chce, protože občané se bojí pomsty. Opravdu má takovým způsobem fungovat stát pro své občany?
A co Svobodní?
Svobodní prosazují co nejmenší zásah státu a úředníků do našich životů. Chceme co nejvíce zjednodušit papírování tak, aby zabralo jen zlomek času. Chceme výrazně omezit moc úředníků, aby nás nemohli buzerovat za banality nebo nám nemohli jen tak nakráčet do domácností. Chceme, aby se stát choval lidsky a nelikvidoval své občany, zejména ty podnikající, přemrštěnými pokutami. Chceme, aby tady byl stát pro občany a ne občané pro stát.
Terézia Mlýnková Išková,
místopředsedkyně Svobodných a zastupitelka města Hodonín
