Odborníci na reklamu prý říkají, že lze pracovat jen se dvěma stavy lidské duše: s nadějí a se strachem. Zatímco ODS vkládá naděje do Nečase, ČSSD zcela jasně vsadila na strach.
Nevolíš? Zaplatíš. A krátké bububu-sdělení na billboardu. Tak já to taky zkusím a budu se snažit přetrumfnout ten ČSSĎácký strach ještě větším kalibrem. Tedy do toho: BUBUBU.
Billboard první: Plomba za 430,-Kč.
Za prvé děkuji ČSSD, že ze svých peněz informuje některé občany o tom, kolik co vlastně stojí. V zemi, kde si značná část lidí myslí, že zdravotnictví je ze zákona bezplatné, je to vzácný úkaz.
Přesto musím upozornit, že to, co je placeno na základě svobodné vůle plátce, tedy alespoň prostřednictvím spoluúčasti, je většinou kvalitnější. Když někdo dává peníze (nebo alespon část) přímo ze své kapsy, chce kvalitu a navíc se stará o prevenci. Když je naopak vše placeno z prakticky fixního pojistného, pak je finančně fuk, zdali například chodím na pravidelné zubní preventivní prohlídky. Pojištění zaplatím tak jak tak. Riskovat se vyplácí. Pokud se o svoje zuby nestarám, tak mne zazáplatování stejně bude stát naprosto stejně jako nezazáplatování v opačném případě pečlivé péče.
V mariáši se tato prevence nazývá „kontrola korunou“. Když se hraje zadarmo, končí většinou her riskantními betly, které hru kazí, a zároveň nemají pro riskujícího žádné následky. Tomu zabrání jedině mariáš o peníze, třebas i jen drobné. Nikdo nechce viditelně prohrávat a toho betla si opravdu řádně rozmyslí, když ho v případě neúspěchu musí zacvaknout z vlastní kapsy.
Zdravotnictví bez spoluúčasti povede jen k dalšímu zvyšování pojistného. A je omylem se domnívat, že stát to nebude nic stát. Existuje totiž rozsáhlá skupina občanů, za které platí pojistné právě stát a zvýšení pojistného se tedy projeví ve výdajích státního rozpočtu.
Billboard druhý: 3657,-Kč za chřipku.
Opravdu nevím, proč bych měl platit za chřipku. Ta přijde sama bezplatně a je třeba s ní týden poležet. Jediné, za co zaplatím, je hysterie kolem a s ní spojené přemrštěné nákupy vakcín ze státního rozpočtu, které je po čase třeba vyhodit nebo někomu vnutit.
Billboard třetí: Školné 30000,-Kč.
Přes 20 miliard Kč za rok, které jdou na vysoké školství ze státního rozpočtu, děleno 10 miliony obyvatel rovná se cca 2000,-Kč na rok a obyvatele (včetně starců a nemluvňat). Z toho plyne, že každý občan zaplatí v průměru za svůj život ve stálých cenách na vysokoškolský vzdělávací systém 140000,-Kč na daních bez ohledu na to, zdali ho využije nebo ne. A to převážně ve formě DPH a spotřebních daní, které tvoří největší část daňových příjmů.
A z tohoto pohledu je to třeba brát. Z celoživotního. Člověk v naprosté většině případů absolvuje VŠ 0 krát nebo 1 krát za život. Pokud mu stát oněch 140000,- Kč ponechá, pak se sám může rozhodnout, na co je použije. Jestli na zvelebení svého domova, na exotickou zahraniční dovolenou pro celou rodinu, na kulturu, sport, nebo na platbu na svoje vzdělání či vzdělání svých dětí. Proč by měl dělník ze škodovky platit za vzdělání např. magistru Grossovi či starostům Řápkové a Jančíkovi? Nebo i kterémukoliv jinému studentovi, který po dostudování bude vydělávat značně více, než tento dělník? Banky takovým studentům rády půjčí, pokud jim náhodou rodiče nemohli od narození na studia šetřit. Vzdělání tím nabude své pravé, nedeformované hodnoty. Ne té neuchopitelné, rozplizlé, kterou se současní politici zaštiťují v různých frázovitých debatách. A mínusový státní rozpočet si trochu oddechne.
Pokud uvěříš v riskantní sociálnědemokratické betly, pak díru ve státním rozpočtu nesplatíš ani značně zvýšenými daněmi. Uvidíš.
Pro ty, kteří přesto pořád ještě věří autorům kampaně „Nevolíš? Zaplatíš“, bych chtěl už jen doporučit ke čtení web Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, kde je precizně popsáno, co je třeba si sbalit do evakuačního zavazadla. Zde jen krátký citát: „Evakuační zavazadlo a jeho obsah je v některých případech ohrožení to jediné, co Vám po opuštění domácnosti zůstane…“. HZS JmK tímto děkuji za závěrečného bubáka.
Pavel Strunz je členem Strany svobodných občanů
