Strunz: Kultovní značka svobody žádá dotaci

Strunz: Kultovní značka svobody žádá dotaci

Mnoho pražských radních, včetně ekonomické náměstkyně primátorky, se k možnosti poskytnout dotaci tváří vstřícně (deník Metro, 9.1.2018, str. 3), prý kvůli ekonomické výhodnosti akce se stotisícovou návštěvností pro veřejné rozpočty. Navíc organizátoři akce, Harley-Davidson Europe Ltd. a Harley-Davidson Praha, evidentně počítají i s podporou od Středočeského kraje.

Případný „zisk“ z akce pro veřejné rozpočty, který uvedl deník Metro (550 milionů korun) je jistě značně nadnesený, anebo se jedná o mylnou interpretaci slov ekonomické náměstkyně primátorky (viz též pozn. pod čarou A).

Každopádně by bylo třeba lépe se zamyslet nad finanční stránkou takové akce. Pro město či stát jistě vzniknou i vedlejší náklady: bezpečnostní zajištění ze strany Policie ČR či městské policie, dopravní či jiná omezení pro obyvatele (vyčíslil je někdo? Sto tisíc návštěvníků již něco v těchto oblastech znamená).

Naskýtá se samozřejmě i otázka: Pokud je oslava podnik výdělečný, proč potřebuje dotaci? Pokud je to akce ztrátová, co takhle zvednout těm stotisíci návštěvníkům cenu vstupenky o padesátikačku? To by pokrylo těch chybějících 5 milionů.

A pokud je to podnik v principu nevýdělečný, jaký je důvod dotace? Je to nějaký – mně neznámý – veřejný zájem? Připomeňme si, že obce nemají podnikat – to mají dělat soukromé subjekty.

Proti podpoře akce od magistrátu se také dost možná vzedme vlna odporu z mnoha směrů: od cyklistů („motorkáře město podporuje, ale jim chce zakázat vjezd do centra“), pořadatelů kulturních akcí, kteří dotaci nedostanou („oni jó, a my né“), pořadatelů mezinárodních konferencí („my jsme nedostali ani záštitu primátorky, oni rovnou dostanou dotaci“).

Ale to všechno není na celé věci to hlavní.

Nejzásadnější dle mne je, že nikoho z motorkářů neslyším hlasitě protestovat. Alespoň mi to není známo. Tak se alespoň ozvu já, nemotorkář: Žádost o dotaci na motorkářskou akci se mi nelíbí z principu. Jde proti svobodě a volnosti, kterou si já s motorkáři spojuji, a o které na své titulní stránce ostatně pořadatelé hovoří.

Jistě, svět se vyvíjí, a samozřejmě ne vždy k lepšímu – dle mého subjektivního přesvědčení. Všímám si a nelibě nesu, například (viz pozn. pod čarou B), že sousloví „úspěšně podnikat“ znamená „umět čerpat dotace“, alespoň tedy pro majitele těch správných hnízd.

Ale až doposud jsem si myslel, že pořád existují ve společnosti skupiny svobodomyslné, které zvysoka kašlou na stát, jeho prachy, i na jeho krátkozraké regulace. Motorkáři byli v mých očích takovou skupinou.

Dobrá, organizátoři akce – ačkoliv mají ve svém názvu kultovní značku svobody „Harley-Davidson“ – již zřejmě podlehli výše zmíněnému trendu a přijali za svou tezi „Kdo nečerpá, odčerpává firmě“, modernizovanou to obdobu hesla z dob socializmu „Kdo nekrade, okrádá rodinu“.

Ale kde je svoboda a nezávislost samotných motorkářů? Proč neprotestují proti znesvěcování kultovní motorkářské značky „Harley-Davidson“ organizátory-čerpadláři dotací? Jak se dle nich slučuje heslo akceTohle je oslava klukovských snů, touhy po svobodě a volnosti na dvou kolech, která spojuje generace i světadíly“, se suplikou městu a kraji o dotace? Podtitul by se měl spíš změnit na „Dotovaná oslava touhy po svobodě a volnosti“, ne? Nebo dokonce na „Pohřební tryzna za zesnulou nezávislost motorkářů“.

Dokonce bych řekl, že tato žádost o dotaci rámuje konec starých časů, kdy ještě alespoň někdo se snažil být na státu a přerozdělování přes veřejné rozpočty nezávislý a zakládal si na tom i svůj image.

Pavel Strunz


Pozn. pod čarou A:
Vloni přilákala stejná akce do města sto tisíc návštěvníků. Při uváděné útratě jednoho zahraničního návštěvníka 4700,-Kč v průběhu akce by byla (při stejném počtu návštěvníků i letos) celková útrata účastníků maximálně 470 milionů – pokud by všichni účastníci byli zahraniční (což jistě nebudou). Kde se bere tedy těch 550 milionů pro veřejné rozpočty? Bude snad na Výstavišti instalována nějaká tiskárna peněz? Nebo už míra zdanění dosáhla přes sto procent?

Pozn. pod čarou B:
Těch příkladů, co nelibě nesu, je samozřejmě mnohem více:

  • že zaměstnavatel v přeregulovaném systému je nucen přijmout a dobře zaplatit úředníky a právníky přednostně před lidmi, kteří reálně tvoří hodnoty (a kterých je stále větší nedostatek),
  • že naše školství vychovává více architektů než zedníků,
  • že naše armáda má více vyšších důstojníků než členů mužstva,
  • že církev a papež už nejsou, co dříve, to jest konzervativní kotvou společnosti,
  • že stát se už nestará jen o vnitřní a vnější bezpečnost, spravedlnost, infrastrukturu a o své přežití, ale montuje se do tisíce dalších věcí včetně partnerských vztahů,
  • že občanství je dospělým lidem přidělováno bez toho, aby se mohli vyjádřit, jestli ho chtějí či nikoliv,
  • že západní státy poté, co ztratily odstrašující příklad na východě, se samy pustily do socialistických experimentů.

Vyšlo i na autorově osobním blogu.

Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31